Karlova oblíbená akce má také podtitul Memoriál Karla Šaldy. Zapátrala jsem na internetu - Karel Šalda byl turista a lyžař, původem z Vysokého n. Jizerou, žil v Rokytnici n. Jiz. a tuto akci v 70. letech založil. Zemřel ale pměrně mladý, akce proto nese jeho jméno a obětavě ji pod hlavičkou Klubu českých turistů organizuje pan Kocourek. Pro Karla to byl letos už snad 12. ročník, nalákal na ni ještě souseda Tomáše a jeho dva vrstevníky.

Na zimu se těšíme, jako ostatně každý rok. První sníh testujeme s Karlem na hřebenech Orlických hor 16. prosince, společně pak ještě asi dvakrát v lednu na dlouhoveských a jahodovských loukách. Karel využívá každé volné chvilky, aby si užil letošní slušnou sněhovou nadílku. Se Zdenou a Honzou se v úterý 22. ledna vydáváme v poledne opět na hřebeny - je krásně slunečno, nádhera. Cíl je tradiční - rozhledna na Anenském vrchu. A mě pomalu a jistě dostihl zanedbaný zánět achilovky, která mě trochu trápí už od říjnových Podzimních toulek. Ne - na běžkách to fakt nepůjde. Po návštěvě ortopéda je jasno - klid, rehabilitace... Emailem ruším objednaný penzion v Jizerkách na začátek března, chtěli jsme překvapit Jitku, Pavla, Zdenu a Honzu... Tak třeba za rok. 

Letošní Silvestrovský šmajd připadl na sobotu 29. prosince. Trasa je naplánována z Dolní Čermné, někteří mají trochu problém určit, kde obec vůbec leží. Je to městys kousek za Letohradem, směrem k Lanškrounu je známé poutní místo Mariánská hora. Právě ta je dnes naším cílem. Na internetu je k dispozici řada zajímavých informací o poutích, které už od 18. století mířily až do Maria Zell v Rakousích, poutníci se před cestou setkávali právě tady (proto malé Marie Zell). K místu se vztahují i různé pověsti - více informací třeba tady. Zajímavostí je i to, že tudy prochází důležité evropské rozvodí - Černého a Severního moře. Napřiklad jednotlivé kapličky křížové cesty leží přímo na pomyslné čáře, další už na jedné nebo druhé straně rozvodí.

Jen malá nedělní vycházka. Z Luisina údolí jsme si vyšlápli na jednu z tisícovek Orlických hor - Orel nebo také Koruna. Bylo nás celkem pět - Jana, Zdena s Honzou a my dva a také ještě Endží. Dopoledne bylo slunečné, užili jsme si výhledy východním směrem - Králický Sněžník a Czarna góra, Suchák i Bukovka a v dálce nad inverzními oblaky vrcholky Jeseníků. Pak se začala nasouvat oblačnost, tak jsme se raději přesunuli na nedělní oběd do jedné z hospod v Deštné. 

 

Fotogalerie: Z Luisina údolí na Orel

  • Jste zde:  
  • Úvodní stránka