Čtyři páry z naší turistické skupiny strávily letos opět týden v rakouských Alpách, a to ve dnech 1. - 8. srpna. Autorkou článku s popisem denních tras (i dalších dojmů a postřehů) je hlavní organizátorka akce Zdena.

1.den - příjezd

V sobotu ráno jsme vyrazili směr Hradec Králové – Rozvadov - Mnichov - Insbruck – Scheibrand v Pitztálském údolí. Ve čtyři odpoledne jsme byli na místě, na zemědělské usedlosti (Bauerhaus Joggler) u manželů Santelerových. Ubytovali jsme se v podkroví domu (čtyři nově vybavené pokoje a velká obytná kuchyň).

Tradičně jsme obešli vesničku a prohlédli si jedinou pamětihodnost - kapličku. U jejích dveří byl klíč. Bylo možné vejít dovnitř a prohlédnout si zachovalý interiér. Jak by podobný objekt dopadl u nás, raději nedomýšlet.

Vzhledem k tomu, že byl příjemný letní večer, poseděli jsme před domem. Mladá hospodyně dokonce přinesla domácí pálenku, kterou jsme doplnili z vlastních zdrojů borovičkou. Ještě jsme s ní zkonzultovali počasí na příští dny a domluvili si první výšlap, tak zvaný aklimatizační. Po vydatném šláftruňku se všichni odebrali docela brzo spát.

Pár obrázků z prvního dne dovolené.

2.den - Stall Kogel (2605 m)

Ráno v devět již všichni stáli před domem a vydali se směrem do dva kilometry vzdálené osady Boden (1274 m). Za slunečného počasí jsme začali stoupat do strmé stráně směrem na dvě hodiny vzdálený alm (Mauchele Alm – 1800 m) s tím, že na almu se uvidí, jaký bude další postup. Za dvě hodiny jsme byli za klasického funění na místě. Někteří si dali za odměnu pivo, pisatelka tohoto článečku svého oblíbeného Rádlera, který se jí pak osvědčil po celý týden. Provozovatelka almu se nás optala, kamže se to chystáme, a podotkla, že odpoledne jsou hlášeny bouřky. Počasí nám zatím docela přálo. V jednu odpoledne jsme stáli na kopci s typickým křížem a nádherným výhledem po okolních kopcích. Za takový pohled se stojí trochu zpotit. Zpět jsme to vzali ještě přes Neuberg Alm a došli jen taktak. Zasedli jsme v hospůdce a začal pěkný slejvák. Paní z almu, když zjistila odkudže se to ženeme, nazvala náš výšlap "lange marš". Cestou zpět jsme ještě chytili onu hlášenou bouřku a pěkně prolili. Domů jsem se dostali v šest hodin.

I v neděli jsme fotili a navíc se můžete pokochat výhledy z vrcholu.

3. den - Rifeelsee

Ráno bylo vzhledem k dešti volno. Museli jsme stejně usušit svršky a trochu si odechnout. Odpoledne jsme si vyjeli lanovkou z Mandarfernu (1675 m) k Rifeelsee (2232 m), kde jsme byli už loni. Někteří členové týmu mají nutkání se vracet na místo činu. Obešli jsme jezero Riffelsee a pokusili se dojít k dalšímu ledovcovému jezírku. Za deště jsme se však vrátili zpět, na příkré cestě do údolí si někteří pěkně odrovnali stehenní svaly. Ještě jsem stihla ve vypůjčené Oktávce, bez řidičského průkazu a za vydatných rad svých mužských spolujezdců zajet až do Wennsu na nákup.

Pondělní fotky.

4. den - Ludvigsburger Hütte (1935 m)

Před polednem se počasí hodně zlepšilo. Rozhodli jsme se pro oběd v klasickém alpském stylu, polévka, pivo, štrúdl a kafe na horské chatě Ludvigsburger Hütte, abychom si oběd zasloužili, museli jsem si k němu pěkně vystoupat (Oberlehm - Ludvigsburger Hütte - 1,5 hodiny). Všechny cesty od parkoviště směřovaly k chatě, a tak si každý stoupal na chatu kudy chtěl, lesní stezkou nebo po upravené cestě. Dámská skupinka dokonce začala cestou sbírat houby. Na chatu dorazila později než ostatní. Některé mužské členy skupiny ztráta drahé polovičky nijak nerozhodila. Zasedli v útulné chatě, objednali pivo a čas trávili diskusemi o tom, že jsou právě ve věku, kdy je třeba ženu po vzoru našich politiků vyměnit. Možná už viděli i novinový titulek: "Skupina bývalých profesionálních vojáků ztratila své ženy mezi alpskými vrcholy". Je proto obdivuhodné, že jeden z mužů začal svoji ženu zoufale hledat. Běhal v kopci nahoru a dolů, vyděsil straší rakouskou turistku, aby nakonec zdrceně zasedl vedle svých kamarádů, kteří jeho zděšení škodolibě dokumentovali fotoaparátem a komentovali slovy, že se chtěl stejně jenom přesvědčit, že se jeho žena už nikdy neobjeví.

Pár fotek z úterka.

5.den - Tashachachtal

Za nádherného slunečného rána jsme šlapali z Mandarfernu údolím Tashachachtal k chatě Taschach Hütte (2432 m) s tím, že se pokusíme vylézt na nějaký kopec v okolí. Směrovky poblíž chaty neudávaly směr právě jednoznačně. Za náš cíl jsme vybrali sedlo Ölgrubenjoch (3044 m), protože žlutý ukazatel naznačoval asi tam někam. Ve výšce 2800 m jsme narazili na ledovec s trhlinami. K sedlu vedly podle mapy dvě cesty - vpravo a vlevo od potoka. Pravděpodobně jsme se pohybovali na cestě se starým značením, které před ledovcem končilo. Na ledovec jsme se vzhledem k naší výbavě a zkušenostem neodvážili vkročit a ledovcový potok zase překročit. Rozhodně bylo zajímavé si alespoň prohlédnout vnitřek tajícího ledovce a ostatní ledovce v okolí.

Nafoceno ve středu.

6. den - Mittags Kogel (3159 m)

Výstup na Mittags Kogel byl nejhezčí z celého týdne. Přesně podle údajů v průvodci jsme byli za necelé čtyři a půl hodiny na vrcholu s krásnými výhledy na ledovce lyžařských středisek Pitztal a Ötztal. Na vrcholu jsme si poseděli a zapsali se do vrcholové knihy. Potom jsem hodinu sestupovali k lanovce (2864 m). Po nezbytném občerstvení s kávou a štrúdlem jsme trochu nesportovně sjeli za sedm minut tunelem zpět do Mittelbergu (1736 m).

Obrázky ze čtvrtka a vrcholové video.

7. den - Rüsselsheimer Hütte

Bylo by škoda nevyužít poslední překrásný den. V devět hodin jsme přijeli na parkoviště v Plangeross (1612 m) a dále už po svých na chatu Rüsselsheimer Hütte (2323 m). Jako všechny nástupy v pitztálském údolí to bylo hodně kolmo, ale za necelé dvě hodiny jsme už svačili na chatě, za další hodinu stáli na Gahwinden (2649 m) a kochali se "dlouhým" výhledem na vrcholy kolem. A protože někteří toho stále ještě neměli dost, sestoupali jsme z kopce a vydali se po tzv. Rüsselsheimer Weg směrem k dalšímu hodinu vzdálenému sedlu Rötkarljoch (2710 m). Dolů do Trenkwaldu jsme sešli utrmácení ve čtyři hodiny odpoledne, nám už z minulých let známým údolím. V tomto odstavci je třeba připomenout statečný a trochu i divadelní výkon naší kamarádky, který podala při pohledu na několik řetězů jistících sestup. Za pomoci a uklidňování, které se jí dostalo od manžela, celou "dramatickou" situaci statečně zvládla. Nakonec to asi s tou změnou manželky nebude tak horké.

Páteční fotky.

8. den - odjezd

V šest hodin jsme vyrazili zpět a ve dvě odpoledne byli v Hradci.

Tak ahoj Alpy. Snad zase za rok, pokud zdraví a jiné okolnosti dovolí.

V šest hodin jsme vyrazili zpět a ve dvě odpoledne byli v Hradci.

Tak ahoj Alpy. Snad zase za rok, pokud zdraví a jiné okolnosti dovolí.

A jedeme domů!



Fotogalerie: Pitztal - poslední den
Fotogalerie: Pitztal - pátek
Fotogalerie: Pitztal
Fotogalerie: Pitztal - čtvrtek
Fotogalerie: Pitztal - středa
Fotogalerie: Pitztal - úterý
Fotogalerie: Pitztal - neděle
Fotogalerie: Pitztal - pondělí
Fotogalerie: Pitztal - sobota