Březen 2010
Byla jsem s přáteli v Alpách už mnohokrát. Začátkem roku mě v jedné víkendové příloze zaujal článek o záletném lyžaři Hemingweyovi, ano o tom slavném spisovateli, který pobýval krátký čas v rakouském údolí Montafon. Na jaře byl zájem přátel turistů vlažný. Někdo chtěl jet do maďarských lázní a někdo nechtěl jet nikam, ostatně za uštvaného blbce může být i doma a stejně se chodí jen nahoru a pak zase dolů. Když mě postihl v březnu ploténkový kolaps, už jsem se s výletem do hor loučila. Pro jeho záchranu jsem byla ochotna udělat ledacos. Objednala jsem tedy katalog, poté i ubytování a zaplatila požadovanou zálohu. Mezitím, přesně tak, jak se to nemá, jsem navštívila několik známých lékařů, fyzioterapeutů, angažovala jednu zdravotní sestru a pilně cvičila. Po několika týdnech neduh ustoupil. V červnu jsem v kanceláři nahlásila svoji alpskou dovolenou. Spolupracovníci i tým "léčitelů" se tvářil pochybovačně.

Červenec 2010

Koncem třetího tropického červencového týdne jsem se vecpala s taškami ke svým kamarádům do auta a v pátek 16. července vyrazila. Ve tři hodiny odpoledne jsem s celou partou dojela do Gaschurnu. Frau Hechenberger už nás na kopci vyhlížela a předala nám starší dřevěný dům, ve kterém dřív bydleli rodiče jejího manžela. Zdeněk, meteorolog výpravy, předpovídal bouřky a deště. Že bude pršet, tomu zatím nic nenasvědčovalo, slunce pálilo a všude kolem hory.

17. 7. - Aklimatizační túra

Od domu (1000 m) ke střední stanici lanovky (1480 m), vyjet nahoru a pak po hřebenech (2466 m) až možná na Heim Spitze (2685 m) a zpět. U konečné stanice lanovky se od západu začaly nasouvat mraky. Kolemjdoucí turistka věštila, že tak za tři hodiny tu bude bouřka. Po hodině stoupání jsme se začali nořit do mlhy a začalo poprchávat. Výstup na Heim Spitze jsme museli vzdát. Pomalu jsme sestupovali do údolí Garneratal, ve kterém Rakušané natáčeli romantický film Spící bratři. Po chvíli vylezlo sluníčko a tak jsme se plácali po úbočí, pozorovali krávy, pojídali svačinu a užívali pěkného dne. Na hřebeni pořád seděly mraky. Když už to bylo na chalupu jen malý kousek, spustil se liják a přidala se bouřka. Celá skupina nekoordinovaně prchala z kopce dolů. Někdo lesem, kde už nebylo vidět na krok, někdo po silnici a někdo se valil po louce přímo k chalupě. Na terase domu pak někteří vylévali vodu z bot a ždímali si snad i spodní prádlo.

18. 7. - Garfrescha (1507 m)

Celou noc na kopci řádila bouřka. Někomu ještě neoschly mokré svršky, a tak všichni souhlasili s méně náročnou vycházkou do městečka St. Gallenkirch (878 m) a pak na alm Garfrescha (1507 m). Asi abychom neztratili včera získanou kondici, vystoupali jsme pod lanovkou. Nahoře jsme snědli svačinu a na chatě Alpenhof Garfrescha si dali kafe a štrůdl. Z tohoto dne si možná někdo pamatuje úlet našeho kamaráda, způsobený pravděpodobně nadbytkem kyslíku a náhle získanou volností. Odhodil část oblečení, tričko a možná i něco dalšího a začal se vrhat na osamělé turistky. Vzhledem k tomu, že tráví celý rok v malém uzavřeném prostoru, dívala jsem se, stejně jako ostatní, na jeho pantomimu shovívavě. Fotografie z celé akce jsou výstižné, ale uveřejnění snesou jen některé.

19. 7. - Wermut Stausee - Saarbrücker Hütte (2538 m)

Vyjeli jsme po silnici Silvretta a zaparkovali nad dolní předhradní nádrží (1753 m). Naším cílem byla chata Saarbrücker a možná i vrchol nad ní - Klein Litzener (2783 m). K chatě jsme dorazili okolo poledne. Již od chaty vedlo k vrcholu lano, což některé členky skupiny odradilo už na samém počátku. Na vrcholku vidíme lidi, jásali ti odvážnější, tam se musíme dostat. Správkyně chaty hovořila něco o kletrštajgu a o stupních náročnosti výstupu na vrchol. Řekla jsem si, že to zkusím a cestou se uvidí. Asi ve třetině kopce jsme potkali borce, který se oblékal do nějakých kšírků. Moji odvážní kamarádi prohlásili, že je to asi nějaký místní podivín a už se v adrenalinovém rauši sápali po skobách a lanech, nedbajíce tabule s pokyny, že v těchto místech se mají navázat. Mě mladík s úvazkem a informační tabule demoralizovaly natolik, že jsem další výstup vzdala. Vrcholová skupina dobyla kopec asi za půl hodiny a vesele halekala od vrcholového kříže – no, jak se říká v rakouských hospodách "na ja čechiše kamikadze".

Za zmínku stojí, že chata leží kousek od hranice. Celé údolí Montafon bylo za Rakouska-Uherska rájem pašeráků. Údolím, kterým jsme procházeli, utíkali hlavně židé před Hitlerem do Švýcarska.

20. 7. - Přehrada Silvretta - Bieler höhe (2037 m) - Hohes Rad - Wiesbadener Hütte a zpět údolím Ochsental.

Postup údolím byl snadný. V poledne jsme byli u malého křížku na Radsatel (2652 m). Copak letos nevystoupím na žádný pořádný vrchol s křížem?, pomyslela jsem si cestou. Bylo poledne, nikde ani mráček a času dost. Adrenalinová skupina "čechiše kamikadze" (dále ČK) uhranutě pozorovala protější vrchol před námi - Hohes Rad (2970 m). V průvodci se zase psalo něco o kletrštajgu. Umírněnější členky skupiny, které si uvědomovaly, že jsou na dovolené a ne na závodech, se rozhodly sestoupit k chatě Wiesbadener, že to zkusím také nahoru, za mě rozhodla Vlaďka. Za půl hodiny jsme byly v sedle pod vrcholem. Skupina ČK postupovala svižně před námi, protože se chtěli ještě podívat k chatě a zkontrolovat nezávislé dámské družstvo. Asi po hodině jsme se vydrápali nahoru ke kříži všichni. Tentokrát nebyl žádný úvazek třeba. Zajímavým zážitkem z vrcholu, mimo překrásného výhledu, bylo setkání s manželským párem z Drážďan. Pán mluvil velmi slušně česky se slovenským přízvukem. Češtinu se naučil ve večerních kurzech. No a pak, že to je těžký jazyk. Cesta dolů byla trochu náročnější, a proto mě překvapila Vlaďka, která nadšeně prohlásila, "jestli nepočkáte, budu se dožadovat příletu vrtulníku".

21. 7. - Oddychový den a cesta podél vodopádu

Hodinu jsme stoupali skoro kolmo ve vlhkém vedru soutěskou (Garneraschlucht) podél vodopádu. Další postup jsme pro černé mraky před námi vzdali. Ještě navečer jsme se vypravili dolů do Gaschurnu. U kostelíku pany Marie Sněžné jsme objevili park "Vody a ducha" s malým bazénem s horskou vodou. Brouzdání po kamíncích ve studené vodě se unaveným nohám líbilo. Koupel jsme zapili půl litrem radlera v blízké hospodě a rozveseleni se vrátili domů. V povznesené náladě někdo vybral túru na další den.

22. 7. - Versalspitze (2482 m)

Ráno jsme zaparkovali ve vesnici Motta (1051 m). Při pohledu na nástup, který kdosi včera vybral a teď se k tomu nehlásil, zvolili někteří rychlejší postup krátkou lanovkou. Ostatní se za počátečního remcání a tichých kleteb "donrveter krucajs element", což znamenalo vyhrožování odpolední bouřkou, pomalu sunuli nahoru. Dvě hodiny kolmého výstupu lesem a pak mezi lavinovými zábranami udělaly své. Slunce pálilo a pot se z nás jen lil. Krátce po poledni jsme byli na vrcholu Versalspitze. Zpět následoval sestup hezkým, ale trochu dlouhým údolím s výhledem na přehradní nádrž (Speicher Kops). V chatě u lanovky pak čekalo pivo, ledový kafe se štrůdlem a další mlsy. No co, euroměna se otřásá v základech, tak ji přece nepovezeme domů. Dolů jsme sjeli lanovkou, abychom ušetřili svá stará kolena. V kabině vedro a lidí jako psů, před dojezdem do stanice se kabina lanovky zasekla, všichni jsme trpělivě čekali na vysvobození, až na Jožu, kterému nepomáhalo, ani když jsem ho držela za ruku.

23. 7. - Deštivý den

Ráno pršelo, a tak jsme se vydali hledat Hemingweyovy stopy do Gaschurnu a okolních městeček. Pamětní desku ani sochu jsme nenašli, zato jsme navštívili několik kostelů. Mezitím lilo a lilo a mraků se bylo možné snad i dotknout, no den nic moc. Cestou jsme uviděli obchůdek řezbáře. Někteří si vyhlédli pěkné vyřezané hřiby a začali uvažovat o jejich koupi, jako tlumočník jsem se zrovna moc neosvědčila. Hřiby nebo zajímavě vyřezávaného horolezce s lanem a cepínem si koupím příští rok. Do té doby budu na horolezce, ať již dřevěného nebo živého, šetřit a těšit se na příští aplské zážitky.

Sejdeme ">vydali hledat Hemingweyovy stopy do Gaschurnu a okolních městeček. Pamětní desku ani sochu jsme nenašli, zato jsme navštívili několik kostelů. Mezitím lilo a lilo a mraků se bylo možné snad i dotknout, no den nic moc. Cestou jsme uviděli obchůdek řezbáře. Někteří si vyhlédli pěkné vyřezané hřiby a začali uvažovat o jejich koupi, jako tlumočník jsem se zrovna moc neosvědčila. Hřiby nebo zajímavě vyřezávaného horolezce s lanem a cepínem si koupím příští rok. Do té doby budu na horolezce, ať již dřevěného nebo živého, šetřit a těšit se na příští aplské zážitky.

Sejdeme "> Ráno pršelo, a tak jsme se vydali hledat Hemingweyovy stopy do Gaschurnu a okolních městeček. Pamětní desku ani sochu jsme nenašli, zato jsme navštívili několik kostelů. Mezitím lilo a lilo a mraků se bylo možné snad i dotknout, no den nic moc. Cestou jsme uviděli obchůdek řezbáře. Někteří si vyhlédli pěkné vyřezané hřiby a začali uvažovat o jejich koupi, jako tlumočník jsem se zrovna moc neosvědčila. Hřiby nebo zajímavě vyřezávaného horolezce s lanem a cepínem si koupím příští rok. Do té doby budu na horolezce, ať již dřevěného nebo živého, šetřit a těšit se na příští aplské zážitky.

Sejdeme se v letě pod Glocknerem - snad.

Zdena B.

Fotogalerie: Alpy - neděle
Fotogalerie: Alpy - úterý
Fotogalerie: Alpy - středa
Fotogalerie: Alpy - pondělí
Fotogalerie: Alpy - sobota
Fotogalerie: Alpy - páteční cesta
Fotogalerie: Alpy - čtvrtek
Fotogalerie: Alpy - pátek