Pokračování poznávání Labe na kole se nám podařilo zorganizovat už za pár týdnů po cestě Vrchlabí - Hradec Králové. A dokonce se k nám rozhodli přidat kamarádi - Jana, Vlaďka s Jožou a po jediném telefonátu pár dnů před vypuknutím akce ještě Milada s Vláďou. Den D měl nastat v pondělí 4. července, všichni si naplánovali dovolenou a smířili se s časným vstáváním. Zaskočilo nás ale počasí. První červencové dny příliš léto nepřipomínaly, v neděli skoro nepřetržitě pršelo a bylo chladno. Doma jsme chodili od teploměru k meteostanici, od okna ven a zpátky, sledovali předpovědi v televizi, na internetu a telefonicky konzultovali situaci s ostatními (Karel přitom ještě stihl sledovat "inspirativní" Tour de France). Dámská část skupiny nakonec Karla přehlasovala (nechtěl termín akce měnit se svou oblíbenou hláškou, že počasí je vždycky nějaké, důležité je vyrazit!) a výlet byl o den odložen.

Úterý 5. července

Sváteční úterní ráno nás zastihlo na častolovickém vlakovém nádraží, kola i tandem nakládáme do hytláku rychlíku na Prahu s odjezdem v 6.18. Zhruba o půl deváté už se vydáváme na trasu z Lysé nad Labem. Po Litolském mostě překonáváme Labe a okoušíme jízdu po pěšinách po jeho levém břehu (cyklotrasa 019). Je pod mrakem, na břehu tu a tam vidíme rybáře, hladina řeky je lemovaná lekníny, stezka je po deštích trochu vlhká. Po chvíli se z 019 odkláníme, po polní cestě kličkujeme mezi kalužemi k Semicím a pak už po silnici míříme do Kerska. Zastavujeme se u Josefského pramene a Hájenky, známé z filmu Slavnosti sněženek. Doufali jsme, že si tu dáme první kafe, ale je brzo, otvírají až v 11 hod. I když Joža uplatnil svůj neodolatelný šarm, nepřesvědčil personál za plotem, aby mu před otevřením natočili pivo. Vracíme se zpět do Kerska a pokračujeme po silnici až do Sadské (nějak jsme se rozjeli, v plánu to tak nebylo :-)), odtud zpět k Labi na 019 a do Nymburka.

Obloha začíná promodrávat, vykukuje sluníčko a dnes i zítra už bude jenom krásně. Pár kapek, které spadly někde v Kersku, jsme téměř nezaznamenali. Nymburk mě překvapil, je to krásné město, určitě by stálo za podrobnější průzkum. My zkoumáme především jídelní listek na zahrádce nejmenované restaurace na náměstí, s Janou jsme si objednaly rajčatovou polévku (byla dobrá), kávu a k ní ještě lívanečky, ostatní každý podle své chuti. Trochu nás zklamal neprofesionální přístup obsluhy při reklamaci, Joža to ale přešel s nadhledem a pokračujeme dál. Vracíme se k nábřeží, okoukneme historické hradby města a frčíme po luxusní asfaltové cyklostezce (Labská 24) do Poděbrad. Potkáváme bruslaře, cyklisty i pěší, ale stezka není tak přelidněná, jak jsem se obávala.

V Poděbradech zamíříme k jezdecké soše Jiřího z Poděbrad, někteří poblíž neodolají točené zmrzlině, projdeme kousek kolonády a už zase míříme k řece. 24 nás pohodově vede alejí nádherných starých topolů k soutoku s Cidlinou. Tady jsou mraky lidí, voní tu opékaná uzenina, rychle pokračujeme dál. Stezka míří podél Cidliny k slovanskému hradišti u Libice nad Cidlinou, které se v polovině 10. století stalo centrem slavníkovského knížectví. V roce 995 tu Přemyslovci vyvraždili konkurenční rod Slavníkovců. Jsou tu pozůstatky základů staveb a sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra Radima. Sluníčko už značně pere, a tak vítáme pokračování stezky za Libicí nad Cidlinou po lesní cestě (místy je dost hahnitá) příjemným chládkem Libického luhu zase k Labi. Tady vede stezka po travnatých cestách a pěšinách, oč je romantičtější, o to potkáváme míň cyklistů. Jen rybáři jsou občas tichými společníky řeky, na jednom místě jsme dokonce viděli rybářky, ty už tak tiché nebyly :-). Na travnaté pěšině předvádí parádní parakotoul Jana, později beze svědků (v terénu nám trochu ujeli) leháme do trávy my i s tandemem. Bez odřenin a dalších komplikací se pomalu blížíme k dalšímu většímu městu na Labi, kterým je Kolín.

Po lávce pro pěší a cyklisty a následujícím parádním "tobogánu" se dostáváme opět na levý břeh Labe, projdeme s koly centrum města a zase chvilku posedíme na zahrádce jedné z restaurací na náměstí. Vracíme se na 24, ale nepříliš lákavý terén nás odradí, raději volíme silnici. I tady vede cyklotrasa, přes Tři Dvory a Veletov přijíždíme do Týnce nad Labem, překonáme Labe a asi po dvou kilometrech končí v Kojicích v motelu Železné hory naše dnešní trasa. V nohách máme zhruba 90 kilometrů, a tak už se těšíme do sprchy. Rychle se ubytujeme a spěcháme na večeři. Restaurace je otevřená jen do 20 hodin, servírka nám ale vyšla vstříc, po dobré večeři nás nechala sedět na zahrádce i po zavíračce, pitím zásobila dle našich objednávek - musíme přece doplnit tekutiny! Dokonce nám nechala v kuchyni připravit balíčky se snídaní.

Středa 6. července

Ráno těsně před osmou hodinou už míříme zpět k Labi, vzduch je ještě příjemně chladivý, projíždíme Týncem (městečko i okolí je překvapivě kopcovité) a sjíždíme zase k řece na Labskou stezku. Pro nás je to poslední úsek podle řeky (zase pěšiny a luční cesty), 24 se po několika kilometrech odklání k Labským Chrčicím a my se cestou rozhodujeme změnit původně naplánovanou trasu. Místo do Hradce k vlaku zamíříme z Kunětic už k domovu. Kladruby nad Labem a Lázně Bohdaneč ale nevynecháme, k pastvinám Státního hřebčína přijíždíme právě v době, kdy ošetřovatelé (jezdí tu za stády na kolech :-), to je nám sympatické) vypouštějí koně na pastvu, je to nádhera! Na prohlídku je ještě brzo, pokračujeme dál. Přes Semín, Břehy, Přelovice a Neratov přijíždíme do Lázní Bohdaneč, je právě nejvyšší čas na dobrou kávu.

Po občerstvení pokračujeme po příjemné cyklotrase 4039 přes Hrádek na Stéblovou, odtud už po silnici přes Srch do Hradiště na Písku. Tam se naobědváme v restauraci U Nouzů. V Kuněticích si jen zdálky užíváme pohled na hrad na Kunětické hoře, která je viditelná i od nás z podhůří, následují Sezemice (poslední most přes Labe) a pak už se jen blížíme k domovu - Lukovna, Bohumileč, Rokytno, Chvojenec, Vysoké Chvojno, projíždíme příjemným chládkem borovými lesy k Borohrádku, následují Čestice a Častolovice. Abychom se v klidu rozloučili a zhodnotili společnou dvoudenní cykloakci, zastavujeme ještě na ledovou kávu v častolovickém zámku, doma jsme všichni už před šestou hodinou.

Za oba dny jsme ujeli 180 km, počasí nám přálo, parta skvělá (i když to občas zajiskřilo :-)) - co dál? Labe pokračuje dál do Mělníka, do Hřenska .... Třeba někdy budeme pokračovat i my.

Trasa dvoudenního výletu je zakreslená v mapce (kromě úterní cesty k vlaku do Častolovic):


Fotogalerie: Labe II.
Fotogalerie: Labe - proti proudu