Prozkoumali jsme sice jen část této rozsáhlé oblasti (hřeben Českého lesa měří údajně téměř 100 km), ale byla to příjemná dovolená - nádherná příroda, klid, minimum turistů i cyklistů, málo frekventované silnice… Kilometrů jsme za celý týden najeli 354, počasí přálo, první dny byly chladnější, zmokli jsme pořádně až cestou domů od vlaku.

Adrenalinová sobota

Napínavé to bylo už několik dnů předem, při zjišťování optimálního spojení mě na stránkách IDOS občas vyděsila hrozba výluky. Naštěstí ta z Třebechovic do HK končila den před naším odjezdem, další - před Berounem - se našeho vlaku netýkala, rychlíky a expresy pomalu projížděly po jedné koleji, zatímco na druhé se pracovalo (i v sobotu!). To jsem ale zjistila až dotazem na informační lince ČD. Problém málem nastal při přestupování v Praze. Náš rychlík od Letohradu sice přijel včas, takže jsme na vypátrání expresu Praha - Mnichov a přesun na správné nástupiště měli celých 15 minut, před vagónem pro kola stál ale houf cyklistů a nikdo zatím nenakládal. Průvodčí přišla až těsně před plánovaným odjezdem vlaku a projevilo se to nervozitou - nemáte rezervaci a tandemy nepřepravujeme! Rezervaci jsme zatím skutečně nikdy nepotřebovali, další její informace správná nebyla, dodatečně jsem si to znovu ověřila. Karla to ale trochu vytočilo - náš tandem přece nezůstane na nástupišti! Vysvětlil jí, že kol se do hytláku vejde ještě daleko víc, než jich zůstalo venku, že je tam případně osobně sám srovná a zabralo to. Jeli jsme. Sice jsme až do Plzně stáli v uličce u WC společně s dalšími cestujícími a dokonce jedním kolem (taky neměl rezervaci :-)), ale v Plzni jsme si už pohodlně sedli.

V Domažlicích teprve začíná dovolená - na náměstí si dáváme na zahrádce pozdní oběd a na tandemu míříme do Bělé nad Radbuzou, kde máme zajištěné ubytování.

Budeme se stěhovat?!?

Ubytování jsem sehnala v místním hotelu a nebyla to asi úplně nejšťastnější volba. První noc nás probudil v noci klasický hospodský kravál a kouř z cigaret, který se do našeho pokoje táhl z lokálu jak komínem. Přečkali jsme to, rozjařená skupinka odtáhla už o půl čtvrté :-). Naivně jsme věřili, že další noc bude klidná. Nebyla. Místni FC sehrálo v neděli odpoledne úspěšný zápas a "naše" hospoda byla večer jejich. Připadali jsme si jako na fotbalovém stadionu - naštěstí při hulákání popěvků, neustálém třískání dveřmi, bouchání do stolu a židlemi na dlažbě nestihli kouřit (nebo fotbalisti nekouří?), navíc sešlost zodpovědně rozpustili už po půlnoci. V pondělí ráno jsem vytočená sháněla v místním IC možnosti jiného ubytování, na trase mě to pak přešlo, zůstali jsme a byl už celkem klid.

Studená neděle

Ráno se vydáváme (trochu nevyspalí) do kopců na Železnou a míříme do Německa. Brzo se však vracíme na českou stranu a věnujeme se průzkumu zaniklých obcí, jsou jich tu snad desítky. Občerstvíme se (a hlavně ohřejeme) v útulné hospůdce na Pleši, odtud míříme do Rybníku (další občerstvení), před Bělou ještě zajíždíme do Bystřice, podívat se na rekreační zařízení, v němž jsme strávili dovolenou někdy v polovině 80. let.

Pondělí - dobývání hradu

V letáku z IC objevil Karel zříceninu hradu Starý Herštejn, ta se stává naším cílem. Přes Hostouň, Poběžovice a Mnichov přijíždíme do Pivoně, zastavujeme se v příjemném penzionu Pivoňka, na Vranovském sedle na chvílí opouštíme tandem (zůstal v houštině v lese) a pěšky šlapeme ke zřícenině. Zpáteční cesta nás vede přes Závist a Šidlákov zase do Poběžovic a Bělé.

Úterý - je léto, jedeme k vodě

Po dvou dnech ježdění v kopcích míříme do rovinatějšího terénu - Pavlíkov, Dubec… Cílem je rozhledna Březinka. Protože se počasí konečně začíná podobat létu, při zpáteční cestě se na chvíli zastavujeme u rybníka Sycherák, užíváme si sluníčka a plaveme. Následuje ještě řada pěkných vesniček (Třískolupy, Rájov) směrem na Přimdu a odtud přes Třemešné opět na základnu.

Středa - výstup na nejvyšší vrchol

Místním motorákem se i s tandemem vezeme do Postřekova, odtud šlapeme přes Klenčí na Výhledy a pak už jen a jen do kopce - po asfaltu a panelové cestě na Čerchov. Na vrcholu rozhledna a občerstvení, následuje sjezd směrem k hranicím, po cyklostezce přátelství projíždíme Lískovou a Nemanice a pak zase řadu zaniklých obcí. Na Čerchově turisty i cyklisty potkáváme, další trasa je úplně vylidněná. Večeři si dopřáváme opět v restauraci v Rybniku.

Středeční trasa je zakreslena v mapce.

Ve čtvrtek tandem odpočívá…

a my se vydáváme vlakem do Domažlic. Celý den jsme pojali odpočinkově, procházíme se městem - tu káva v cukrárně na náměstí, pak zase oběd v nedaleké hospůdce (venku zatím pěkně leje), bez spěchu se věnujeme expozici muzea v Chodském hradě včetně vyhlídky z hradní věže.

Páteční přesun do Stodu

Ráno nakládáme bagáž na tandem a vyrážíme přes Hostouň a Srby na Horšovský Týn, další obce - Blížejov, Osvračín, Staňkov, Krchleby, Merklín, Zemětice a Stod. Po ubytování navečer ještě navštívíme blízký Křížový vrch.

Sobota - jedeme domů

Rezervaci pro kolo máme tentokrát zajištěnou už z Horšovského Týna. V Dobřanech nastupujeme dopoledne do rychlíku z Železné Rudy do Prahy právě ve chvíli, kdy začíná pršet. Nejnáročnější část cesty nás čeká v Praze - přečkat dvě hodiny v mumraji na hlavním nádraží. Při nakládání tandemu do rychlíku na Letohrad se dozvídáme o výluce z Týniště. Takže nás to nemine :-). Naštěstí je to ta nejpřijatelnější varianta, horší by byla výluka někde u Lysé nad Labem :-). Pršet samozřejmě nepřestává, přesto odmítáme nabízený odvoz dodávkou a na tandemu jedeme až domů. V pláštěnkách, kalužemi na cestě mezi Týništěm a Česticemi, trochu mokří, trochu zpocení…



Fotogalerie: Český les