Na neděli 20. 5. jsme naplánovali (dle našeho názoru fantastický :-)) cyklovýlet do oblasti důležitého evropského rozvodí na českomoravském pomezí. Předpokladem byla cesta vlakem ráno z Doudleb do Letohradu, odpoledne ze Zábřehu do Chocně. Plánovaná délka trasy, teplé počasí, předpokládaný pozdní návrat a možná i komplikovaná doprava vlakem odradily větší část naší cykloparty a brzo ráno v neděli to vypadalo, že pojedeme sami.

Před osmou hodinou jsme na nádraží v Doudlebách skutečně jen my dva a tandem. Příjemná průvodčí kupodivu nevtipkuje o tom, že na kolech se má jezdit a ne je vozit vlakem, jak jsme si už zvykli :-), naopak s námi probírá své zkušenosti s cyklistikou. Na nádraží v Letohradu ještě u přepážky zajišťujeme rezervaci pro tandem na odpolední rychlík ze Zábřehu. Karel to sice považuje za zbytečné a do večera to uslyším ještě několikrát :-), já ale nemám tak dobrodružnou povahu jako on a chci mít raději jistotu, že se dostaneme v pohodě domů.

A už vyrážíme - trasa je skvěle zvolená, dopoledne budeme mírně stoupat, druhá půlka cesty povede převážně z kopce. Projíždíme Verměřovice, fouká trochu protivítr, ale je krásně, užíváme si to. Jen nám nějak brzo vyhládlo, a tak jsme svačinu snědli hned na začátku výletu. Naštěstí v Dolní Čermné je otevřený obchod, můžeme doplnit zásoby, kdyby náhodou nebyla možnost občerstvení. Sem nám přijíždí naproti Vláďa B., společně pak míříme na Mariánskou horu, kde na nás čeká Milada. Mariánská hora je poutní místo, nazývané údajně Malé Maria Zell, nadmořská výška vrchu je zhruba 500 m n. m. Stojí tu poutní kostel Narození Panny Marie. Přes návrší s křížovou cestou prochází hlavní evropské rozvodí, první kaplička patří do povodí Orlice (Severní moře), další čtyři stojí přesně na rozvodí a zbývajících devět už na svahu skloněném do povodí Moravy v úmoří Černého moře.

Po polní cestě s nádhernými výhledy na Horní Čermnou a blízké i vzdálenější kopce a hory dojedeme do Nepomuku, odkud pokračujeme k Moravské Sázavě. Proti proudu řeky pak příjemným údolím po cyklostezce 4222 míříme k Výprachticím. U pily se odkláníme od řeky a jedeme podél Sázavského potoka do Dolních a pak Horních Heřmanic, cesta pořád mírně stoupá až k místu zvanému Polsko. Tady někde přijíždíme na Moravu, je tu hranice Olomouckého kraje (okres Šumperk), a fantastickým sjezdem frčíme do Štítů, dalšího cíle dnešní cesty. Zvon místního kostela vyzvání - je právě poledne, čas na menší oběd. Jenže hospody na ospalém náměstí nevzbuzují moc důvěry, zamíříme raději do Acrobat parku. Příjemné posezení, polévky a pivo a můžeme pokračovat v cestě.

Několik kilometrů teď pojedeme směrem k jihu po cyklotrase 521 nádherným údolím říčky Březná na Drozdovskou Pilu a dál k Hoštejnu. Drozdovská Pila byla v minulosti významným rekreačním střediskem, dnes je to zapomenutá a téměř opuštěná obec, zřejmě součást blízkého Drozdova. U cesty je sice hospoda, tu ale míjíme. Listnatými stromy příjemně zastíněná trasa údolím je vedena po slušné asfaltce s minimálním provozem, ani cyklistů moc nepotkáváme, vítr fouká možná někde na vršcích okolních kopců, prostě cyklistická idyla :-). Pak přijíždíme na silnici k Hoštejnu, Milada s Vláďou míří oklikou zpět do Horní Čermné a my s Karlem směrem k Zábřehu. Březná tady někde spojila své vody s Moravskou Sázavou (největším českým přítokem řeky Moravy) a cyklostezky na jejím břehu nás dovedou do města. Do odjezdu vlaku máme ještě dost času, stíháme zmrzlinu a prohlídku města.

Ve tři čtvrtě na šest vystupujeme v Chocni, v parku u nádraží se v klidu najíme a o půl osmé jsme doma. Computer ukazuje 95 km.

A na závěr ještě trasa výletu tak, jak jsme ji naplánovali, skutečnost se jen trochu odchýlila (v plánu nebyla zakreslena cesta na Mariánskou horu).



Fotogalerie: Z Letohradu do Zábřehu