Je to možná trochu zvláštní. Bydlíme v podhúří a jakmile vyrazíme někam na dovolenou, víkend nebo i jednodenní výlet, většinou míříme na hory. Možná právě touha trochu to změnit (nebo už mě ty kopce unavují? :-)) mě loni přiměla prosadit cestu na kole podél Labe, po známé cyklotrase č. 24 a 2. První etapa se uskutečnila počátkem června (jeli jsme sami na tandemu), druhá o červencových svátcích (to už nás bylo sedm). V průběhu zimy jsme po chvilkách (intenzivněji v květnu a červnu) plánovali poslední českou etapu - malovali trasy a počítali kilometry, prověřovali vlakové spojení s přepravou kol i možnosti ubytování, až konečně nastal den "L".

Sobota

Domluvit prodloužený víkend, kdy se může sedm lidí uvolnit ze svých povinností (včetně babičkovských a dědečkovských :-)) není vůbec jednoduché, nám se to podařilo! A tak v sobotu 16. června brzo ráno opět všichni čekáme na nádraží v Častolovicích na rychlík s odjezdem v 6.18 hod. Vlak má přepravu kol i úschovu během přepravy (pro tandem), přesto je těch kol dle průvodčí nějak mnoho, což nám neopomene neustále hlasitě připomínat a vyčítat. Jsme rádi, když v Poděbradech vystupujeme. Ani další doprava není jednoduchá. Za pár minut odjíždí rychlík do Šluknova. Pro dva vagóny, které z Kolína přijely, je to možná trochu nadsazený název, navíc tu s koly nejsme sami. Ale opět se daří, všechna naše kola jsou naskládána do hytláku a pěkně narvaným vlakem míříme přes Mladou Boleslav, Doksy a další známá místa v Českém ráji do Krásné Lípy, kde konečně po půl jedenácté sedneme na kola!

Po náročné cestě se logicky musíme nejprve posilnit. Nedaleko pěkného náměstí vypátráme domorodci doporučenou hospodu se zahrádkou a první polévky a palačinky, piva a kávy se stávají zdrojem energie na dnešní trochu kopcovitou trasu. K Labi se musíme nejprve propracovat Českým a Saským Švýcarskem - z Krásné Lípy přes Krásný Buk, romantickým Kyjovským údolím podél říčky Křinice, která nedaleko Krásné Lípy pramení. Poblíž Zadní Doubice (bývalá obec) překračujeme hranici a pokračujeme už po německém území. Na české straně jedeme nejprve po asfaltových silnicích, pak po šotolinové, příjemně zastíněné cyklostezce, kde potkáváme řadu cyklistů i pěších. Je sobota, krásné teplé počasí.

Za hranicí nás čeká největší stoupání k Hinterhermsdorfu. Přesto, že jsme si vytiskli mapky a Vláďa má v mobilu navigaci, trochu kufrujeme a místo po pohodlné asfaltce se motáme po lesních cestách, navíc ještě opět do kopce! Po delší době jsme se značnou oklikou takticky vrátili na stejné místo a zkusili to znova a lépe :-). A podařilo se, sjíždíme po místních asfaltkách, připojuje se opět řeka Křinice - Kirnitzsch, která nás spolehlivě dovede až do Bad Schandau, kde se vlévá do Labe. Už se těšíme, jak si na terase s výhledem na Labe dáme ledovou kávu a pivo (to snad zvládneme objednat i bez naší překladatelky Zdeny :-)). Pěšky projdeme městečko a míříme k řece. Káva (výborná) i pivo (dle Joži nic moc) skutečně byly, konaly se i výhledy, a to nejen na Labe, ale i na blízkou dominantu nad řekou - pevnost a hrad Königstein. To by byly fotky - přiblížit se pár kilometrů po proudu řeky … Jenže jsme ztratili čas blouděním v lese, navíc se silně mračí a začíná drobně pršet. A tak přejíždíme most a míříme už po Labské cyklotrase č. 2 po levém břehu řeky směrem k česko-německé hranici. Pro dnešek už je stezka téměř výhradně asfaltová, velmi pohodlná, potkáváme české i německé cyklisty. Dokonce i jedno lehokolo, v Bad Schandau jsme zahlédli tandem. Labe tu svým tokem kdysi vytvořilo soutěsku, oba břehy i stráně jsou porostlé zelení, kterou občas na úzkém břehu přerušuje řada domů, na Hřensko se díváme přes Labe ještě z Německa, řeka tu tvoří hranici.

U hraničních kůlů, které přerušují cykostezku, pořizujeme nezbytnou fotodokumentaci a už se začínáme těšit na večeři a postel. Dle doporučení se máme najíst už v Dolním Žlebu, protože v Prostředním Žlebu, kde budeme spát, žádná hospoda není. A je to tedy načasované téměř na vteřiny! Mračí se víc a víc, začíná krápat, honem se schovat - nízký železniční most, za ním krátký krpál, pár domů a … No co myslíte? Hospoda! Není o čem přemýšlet, kola na zahrádku pod slunečníky, protože obrovské kapice se rychle mění na intenzivní liják, a my honem dovnitř. Zatímco si vybíráme jídlo, venku je peklo - průtrž mračen, kroupy, kola a bagáž moknou i pod slunečníky, ale my jsme v suchu. A v klidu, máme přece v brašnách všechno v igelitech. Teda skoro všechno, až na malý cykloatlas a nově zakoupený atlas Labské cyklotrasy. Sušit je budeme ještě dva dny :-). Po večeři překonáváme poslední kilometry kalužemi, už zase svítí sluníčko, z okolních strání se páří, užíváme si krásný vzduch … Majitel penzionu už na nás čeká, jakmile se ubytujeme, už zve chlapy na fotbal. Doplňujeme tekutiny, ochutnáváme víno a posloucháme řeči - jak to zase ti naši blbě hrají, co trenér, už ho měli dávno vyměnit, atd. atd. Raději si my holky povídáme ve vedlejší místnosti (Karel kouká do mapy) a za chvíli nás téměř šokuje informace, že naši Poláky porazili! To se nám bude dobře spát!

Neděle

Ráno se nad řekou i všude kolem válí mraky, ale nebude to dlouho trvat, čeká nás příjemný den. Rozloučíme se, sjedeme asi kilometr dolů k řece a míříme do blízkého Děčína. Malebné město, fotíme, co nás zaujme, a po Tyršově mostě přejíždíme na pravý břeh řeky, kde pokračuje naše trasa. Poměrně úzkým údolím řeky vede i tady železnice s intenzivním provozem, silnice i cyklotrasa - jen Labské pískovce a České Švýcarsko postupně nahrazují typické kopce Českého středohoří. Za Děčínem se cyklotrasa na čas odklání od řeky a vede po místních silnicích (Křešice), pak zase přímo po břehu po téměř nové cyklostezce přes Malé a Velké Březno. Hned u stezky láká k posezení výletní restaurace s točeným Březňákem z nedalekého pivovaru. Je už zase poměrně teplo, trávíme chvíli odpočinku na zahrádce, Joža trénuje znuděnou servírku, v tomto případě ale narazil. Neusmála se! Možná by neděli taky raději trávila na kole :-).

Pokračujeme stále po pravém břehu, v pohodě projíždíme Ústím nad Labem, zpestřením jsou snad jen schody u střekovského zdymadla. Raději volíme nesení kol po schodech, než objížďku po frekventované silnici. Zdymadlo je těsně pod hradem na vysoké skále, my frčíme dál. Dnešek je ze všech tří dnů nejpříjemnější, není vedro. Trasa nás vede střídavě po břehu řeky nebo po okreskách vesničkami, až se polňačkou blížíme k Velkým Žernosekám. Okukujeme loďky u břehu a přívoz, kterým jsme se před čtyřmi lety přeplavili s tandemem na druhý břeh. V obci nás zaujala hospoda, už bylo na čase - neodoláme a občerstvujeme se tady.

Trasa se pak krátce od Labe odklání, do Litoměřic vjíždíme zase po jeho břehu. Vytlačíme kola k památníku K. H. Máchy a na rozlehlé Mírové náměstí. Po kávě a osvěžujících nápojích zase následují silničky a cesty rozkvetlými loukami, které nás dovedou k Roudnici nad Labem. Nestíháme ani zběžný průzkum města, blíží se šestá hodina a my už spěcháme do Račic, abychom se ubytovali. Sprcha, obhlídka nejbližšího okolí veslařského kanálu a večeře na terase restaurace. Poseděli jsme pak ještě u skleničky a dobře se bavili, nachechtali se jak puberťáci :-). To je to, proč stojí za to vyrazit takhle s partou :-).

Pondělí

Snídani dnes s ubytováním zajištěnou nemáme, místní radí blízký krámek. Nakoupíme jogurty, pečivo, Joža klobásku :-), a posnídáme u kol na ulici klidné vesničky Račice. Za chvíli už zase frčíme po silničkách a cyklostezce podél řeky - Horní Počaply, Elektrárna Mělník, brzo se před námi objeví silueta mělnického zámku. Na rozcestí cyklotras dvojku definitivně opouštíme, dál nás povede CT 24, po mostě překonáváme Labe na jeho pravý břeh a stoupáme k zámku, nemůžeme vynechat notoricky známou vyhlídku na soutok a široké okolí.

Když se dostatečně pokocháme a nafotíme Labe, Vltavu, Hořínský kanál i vzdálenější Říp, zamíříme uličkami u zámku do vyhlédnuté kavárny. Po kávě a dalším občerstvení (s Janou jsme si daly jablečný sen :-)), pokračujeme městem k řece na naši 24. opouštíme Mělník a po cestách míříme k vesničce Kly, kde cyklotrasa opouští řeku, v Tuhani pro změnu my opouštíme cyklotrasu a dáme na chvíli přednost silnici - Červená Píska, Tišice, Chrást, Kozly. Tam nás krátce zdrží kácení stromů u cesty, pak už míříme zase zpět k Labi. Přejedeme most ke Kostelci nad Labem na levý břeh řeky a teď už po cyklostrase č. 019 míříme k Brandýsu nad Labem.

Volíme tuto poměrně novou cyklostezku, 24 na pravém břehu je údajně podstatně hůř sjízdná, nechceme se hrkat na pěšinách a taky bychom rádi stihli vlak z Lysé nad Labem v 15.43. Ani na prohlídku měst už moc času nezbývá, za Brandýsem nás navíc zdrží oprava defektu na tandemu, zase zadní kolo. Vláďa zůstává s námi a pomáhá Karlovi, já fotím řeku a okolí. Duši vyměňují dvakrát, potřetí pak ještě v Káraném (ta už je z Janiných rezerv), kde venku u doporučené hospůdky naposledy na našem výletě jíme. Závěr trasy podle železniční trati (cestu poradili místní) je velmi příjemný, zastavujeme jen na místě zvaném sv. Václav a pak většinou ve stínu lesa míříme k nádraží v Lysé nad Labem.

Hodnocení výletu nechám na ostatních, já jsem ráda, že všechno klaplo, jak bylo naplánováno - vlaky, ubytování, počasí :-). A s Karlem už zase přemýšlíme, co příště :-).

A ještě trasa celého výletu a délka ujetých tras: sobota - 74 km neděle - 82 km pondělí - 75 km

Pro zájemce o České Středohoří a Labské pískovce ještě dodatečně uvádím odkaz na krásné fotky z třídenního pěšího vejšlapu dvou kamarádů z Bohoušovy skupiny, který uskutečnili v červenci 2012.



Fotogalerie: Labe 2012