Nejsilnějším zážitkem letošního pobytu na Pastvinské přehradě byl sobotní výlet do Jeseníků. Zorganizoval ho náš známý horský vůdce Karel, který jako slaměný vdovec měl evidentně málo úkolů od Jarmily, takže mu zbýval čas na vymyšlení a realizaci této výpravy.

Po telefonu bylo domluveno setkání v deset hodin v obci Nové Losiny asi sedm kilometrů za Hanušovicemi. Díky kamionu, který po celé cestě z Králík nebylo možno předjet, jsme na místo dorazili ve čtvrt na jedenáct. Karel už nás očekával, ale až po chvíli nám došlo, že dojel z domova na kole! Zaparkovali jsme, vyložili kola a za chvíli byli připraveni na cestu. Hned za prvním rohem nás očekával první kopec, výstup na Přemyslovské sedlo mezi Novými Losinami a Kouty nad Desnou. Vyfuněli jsme na vrchol a otevřel se nám pohled do údolí Desné. Při pohledu na masiv Mravenečníku na protější straně většině z nás spadla čelist. Takový kopec přeci na kolech nemůžeme vyjet! Sjeli jsme ze sedla do Loučné a neomylně našli hospodu na občerstvení, na doporučení Karla jen lehké, aby se nám dobře dýchalo :-).

Chvíli po poledni jsme sedli do sedel a vnořili se do lesa na úpatí toho ohromného kopce a pak už jen šlapali a šlapali a šlapali. Značení podle cesty ukazovalo, že se k cíli přibližujeme, ale moc rychle to nešlo. Čím jsme byli výš, tím byla cesta prudší. V místech, kde jsme přetínali sjezdovky, už to šlo většinou jen pěšky. Po dlouhé době jsme se sešli všichni na skoro rovném úseku cesty pod větrnými elektrárnami. Měl jsem výstupu již plné zuby a vážně jsem se zabýval myšlenkou, že to obrátím a sjedu po stejné cestě zpět. Většina výpravy však byla odhodlána jet dál a tak jsme pokračovali. O půl čtvrté už konečně nebylo kam stoupat! Byli jsme na vrcholu! Prohlédli jsme si ten ohromný bazén, objeli ho po obvodu, rozhlédli se po kraji. Navzdory předpovědi počasí, která slibovala bouřky po celý den, bylo krásně, teplo, jasno, no paráda.

Po pořízení fotodokumentace na vrcholu jsme se vydali na cestu zpět. To byl fofr! U spodní nádrže jsme byli za chvíli a pokračovali dál z kopce do Koutů. Karel, jehož čekala ještě cesta domů, se s námi rozloučil pod Přemyslovským sedlem a jel napřed. My jsme si dali na posilněnou jedno pivo a začali stoupat na poslední kopec dne. V momentě, kdy jsme zdolali vrchol, se proti nám objevila bouřka. Ale jaká! Řekli jsme si, že zastavovat nebudeme a pustili se z kopce proti stěně vody a bleskům. K autům jsme přijeli sice v pořádku, ale jako vodníci. S příjezdem do cíle bouřka skončila a přestalo pršet. Převlékli jsme se do suchého oblečení, které jsme ráno přibalili, a vydali se na cestu domů. Cestou jsme dojeli Karla a nabízeli mu aspoň částečné svezení v autě, ale neuspěli jsme. Pokračoval dál sám, aby si udělal svých 200 kilometrů. Po návratu domů jsme připravili večeři na grilu a zhodnotili prožitý výlet. Bylo to sice náročné, ale krásné. Díky Karle.

Mirek z Kostelce



Fotogalerie: Dlouhé stráně 2012