Už několik týdnů byl náš program na první květnový víkend jasný - pojedeme do Ostravy k Báře. Ostrava je jediné z velkých měst, které vůbec neznáme, a tak se už těšíme alespoň na zběžnou prohlídku. Je tu ale jedno velké ALE! Někdy v únoru jsme s Karlem vyslechli zajímavé povídání autora knihy Cyklovýlety po Česku, doplněné promítáním obrázků, a zaujala nás zmínka o Slezské magistrále. Z Rejvízu až do Ostravy vede z kopce! U počítače pak trávím příjemné chvíle plánováním, oba nápady spojíme a akce se může uskutečnit.

1. máj na tandemu

Jaro je letos velmi časné a poměrně teplé. Náš první čtyřdenní výlet do Českého středohoří byl ale poznamenám chladným počasím. A tak nás vůbec nepřekvapuje, že i teď je předpověď obdobná. A podobně jako v půlce dubna budeme mít vlastně i teď štěstí - sice bude dost chladno, ale nezmokneme a tři dny ze čtyř si budeme užívat i sluníčko.

Ve čtvrtek vstáváme hodně brzo ráno, rychlík Buchlov odjíždí z Ústí nad Orlicí v 6.40. 25 km jsme s mírně naloženým tandemem ujeli v rekordním čase, rychlík v pohodě stíháme. Je ale svátek, cyklistů toužících přepravit se někam vlakem je víc. A podobné je to později i v Zábřehu, kde přestupujeme na spěšný vlak do Jeseníku. Přeprava se ale naštěstí opět daří, po deváté hodině vystupujeme na cílovém nádraží v Jeseníku. Zkoušíme se zorientovat v místním cykloznačení, nejdříve ale zamíříme na náměstí. Dlouho jsme tu nebyli, je krásně zrekonstruované a nemůžeme přehlédnout zahrádku u Kavárničky. Že si zasloužím kafe? Nakonec si ho dáváme oba a k tomu ještě místní sladké speciality. Bude se nám líp šlapat na Rejvíz. Je to slušné převýšení, absolvujeme ho celé po silnici, Slezská magistrála (CT 55) tu vede zčásti po lesních cestách. Cestou odkládáme něco z teplejšího oblečení, které bylo ráno cestou k vlaku nezbytné.

Rejvíz je zajímavá horská vesnička, pomalu projíždíme mezi dřevěnými domy a hospůdkami, v jedné se zastavíme na polévku, je skoro poledne. A pak začíná neznámá a lákavá část naší trasy. Projíždíme už po rovině či mírným sjezdem Starý Rejvíz, sjíždíme k Drakovu, občas v blízkosti Černé Opavy a pak přijíždíme k zajímavé technické památce, kterou je historická Lorenzova Vavřincova huť. Na místě jsou informace, ale samotná huť je bohužel v téměř dezolátním stavu, drží pohromadě jen silnou vůle. A pokračujeme dál, za chvíli vyjíždíme z chladivého lesa na sluncem vyhřátou pampeliškovou louku. První obec jsou Heřmanovice, info slibují vesnickou památkovou zónu. Několik chalup sice zahlédnu, ale krásné počasí a mírný sjezd nás ženou dál: Spálené, Holčovice, Hejnov … Cyklotrasa vede buď po silnici, která dnes není příliš frekventovaná, nebo po místních komunikacích, především ale sleduje tok Opavice, která nás bude provázet až do Krnova. Někde v Holčovicích přijíždíme na mokrou silnici, chvíli to dokonce vypadá, že bude pršet, ale sluníčko nakonec vítězí. A blížíme se k Městu Albrechtice.

Máme slušný čas, po pozdním obědě v místní restauraci Rezidence si dopřejeme plánovanou odbočku z trasy. Na Hraničním vrchu, který leží na hranici s Polskem, je otevřená zajímavá rozhledna, tu nemůžeme minout. Jsou to dvě původně telekomunikační věže, nahoře spojené krytým můstkem. Rozhledna je kovová, hodně "vzdušná", závrať máme trochu oba, ale zvládneme to, vystoupáme nahoru a kocháme se. A pak pokračujeme podle hranice s Polskem do obce Linhartovy s krásným renesančním zámkem, dál už po cyklostezce přes Krásné Loučky do Krnova. To je pro dnešek cíl naší cesty, ale na to, abychom se jeli ubytovat, je ještě brzo, a tak pokračujeme kolem továrny, kde se vyrábí Kofola, k soutoku Opavice s Opavou. Je to krásné místo, navíc je teď odpoledne teplo, chvíli se vyhříváme na sluníčku a díváme se střídavě na soutok obou řek a na místní dominantu - kopec Cvilín s rozhlednou a krásným kostelem. Máme těch kopců a rozhleden dnes málo? Cvilín ještě zvládneme. Rozhledna je ale otevřená jen do pěti, my tam přijíždíme až před šestou hodinou. Po prohlídce kostela a okolí už jen telefonát se správcem ubytovny TJ Lokomotiva Krnov (sedí prý na zahrádce u piva, grilování jsme mu nenarušili) a za dvacet minut se scházíme před ubytovnou.

Dnešní cíl je Ostrava. Zmokneme?

Předpověď straší odpoledními přeháňkami, možná dost intenzivními. Chtělo by to ujet co největší část trasy, než se něco přižene. Snídáme na jednom z náměstí v zařízení, připomínajícím bufet z minulého režimu, je tu ale čisto a hlavně mají otevřeno už od sedmi hodin. Za chvíli vyjíždíme z města do mlhavého rána. A hned nás trasa navádí na cyklostezku, vpravo Petrův rybník. Mlha má své kouzlo, krajina i vodní plocha působí romanticky. Je všední den, na rozdíl od včerejška cyklisty nepotkáme, snad až později kolem oběda a odpoledne. A dnešní část trasy je ve znamení řepky - když nevoní zleva nebo zprava, obklopuje nás z obou stran nebo alespoň žlutě svítí zdálky. Kouzelná je cesta po protipovodňové hrázi řeky Opavy, kterou lemují vzrostlé stromy. A řeka nás provází i dnes značnou část cesty. Provede nás společně s cyklotrasou Opavou, takže ani nezaznamenáme, o jak velké město se jedná. Následují Velké Hoštice a Kravaře, v obou obcích vede trasa zámeckým parkem kolem zrekonstruovaných zámků. Zastavujeme se jenom na pořízení fotek, občas se napijeme nebo něco zakousneme.

A jsme v Háji. Háj ve Slezsku je pro nás poslední obec na Slezské magistrále, ta pokračuje dál směrem k Hlučínu. My se potřebujeme dostat do Klimkovic, kde si nás má vyzvednout Bára a doprovodit nás do Ostravy. Poslední SMS od Dana varuje: něco se na vás žene od Beskyd! Z Háje se vydáváme do kopcovitějšího terénu: přes Velkou Polom, Dolní Lhotu, Čavisov, Zbyslavice a Olbramovice do Klimkovic. Co obec, to krpál, alespoň mi to tak připadá, na trase podél řek jsme kopečkům odvykli. V Klimkovicích si na náměstí najdeme příjemnou cukrárnu, dobrá káva, chlebíčky a pro mě zákusek nás naladí na další kilometry.

Telefonujeme střídavě s Bárou, která je ještě ve škole, jsme tu díky hrozbě deště brzo, střídavě s Danem, který radí, kudy dál. S Bárou se potkáváme na okraji Ostravy, projeli jsme příjemnou cyklotrasu podle řeky Odry (všechy řeky tu začínají na "O" :-)). Báru jsme trochu překvapili požadavkem projet ještě něco v okolí. Počasí přeje, a tak nás vede přes Bělský les do Paskova, odtud míříme k další řece - Ostravici. I tady je vybudovaná cyklostezka a ta už nás dovede do Ostravy. Na závěr ještě zajímavý zážitek, u řeky je půjčovna kol, dokonce tu mají několik tandemů, majitel nám jeden vyveze na cestu, kde ho chvíli obhlížíme, on na oplátku okukuje ten náš "cestovní".

A pak už jen sprcha a výborná večeře u Báry, večer se k nám připojuje Dan a můžeme plánovat program na sobotu.

Ostrava

Sobota je nejstudenější ze všech čtyř dnů, sluníčko zůstává celý den skryté za mraky. Co zvolit z bohaté nabídky velkého města, když je na jeho poznání jen pár hodin? Padají návrhy - hasičské muzeum, bazén v Porubě (padesátka, to v RK nemáme :-)) a další. Nakonec se vydáme do Vítkovic. Dolní Vítkovice tvoří bývalý průmyslový areál Dolu Hlubina, koksovny a vysokých pecí Vítkovických železáren. Areál je unikátní industriální památkou a nezaměnitelným symbolem Ostravy a celého Moravskoslezského kraje. Téměř dvouhodinová prohlídka s průvodcem, z větší části venku (docela jsme vymrzli), je premiérou i pro Dana a dokonce i pro Báru. A je velmi zajímavá. V paměti mám "odpich" vysokých pecí, který jsme vídávali občas ve zprávách nebo ve filmech v minulém režimu. Z bývalého plynojemu, obrovské haly s kruhovým půdorysem, je dnes uvnitř moderní kongresový a koncertní sál - Gong.

Po prohlídce se svezeme tramvají směrem k centru, Bára nás provede nejzajímavějšími místy. Nemůžeme vynechat radnici města Ostravy na Prokešově náměstí, prohlédneme si interiér vstupní haly. Nadčasová budova byla slavnostně otevřena 28. října 1930, zajímavostí je údajně nejvyšší radniční věž (téměř 86 m). Tu jsme vynechali, i když byla přístupná i v sobotu, vzhledem k počasí bychom asi neviděli víc, než z vysoké pece ve Víktovicích. Ohřát jsme se šli do jídleny v blízkém obchodním domě, dala jsem si výbornou "křupavou" tortilu s kuřecím masem a zeleninou. Následuje procházka městem, především kolem řeky Ostravice - další radnice, kostely … A protože je fakt zima, nejlíp nám bude v hospodě :-). A nevybrali jen tak ledajakou - Zámecký pivovar Pikard. Krásně by se sedělo venku na nádvoří, ale to nám dnes nehrozí. V příjemně vyhřátém stylovém interiéru v patře ochutnáváme místní jedenáctku (my s Bárou tmavou puškvorcovou - byla výborná!) a k tomu něco k zakousnutí. Příjemné zakončení dne - k podrobnějšímu poznávání Ostravy budeme muset vymyslet další výlet :-).

Přes Bartošovice a Odry do Hranic k vlaku

Neděle je od rána překvapivě slunečná, ideální počasí pro cyklistiku. A tak zase sedáme na tandem, dnes s námi jedou i Bára a Dan. Z Ostravy se vydáváme směrem na Polanku, pak kolem krásných jistebnických rybníků (připadám si jak v jižních Čechách). Zastavujeme se v Bartošovicích u zámku, kde jsme spali na výletě s Bohoušem v roce 2009, musíme zkontrolovat vzácný platan v zámeckém parku. Projíždíme Kunínem a už jsou tu Odry a menší stoupání do vesničky Vítovka. K obědu, na který nás pozvali Bářini rodiče, přijíždíme trochu ze zpožděním. Trávíme tu velmi příjemné odpoledne, je pořád o čem povídat. Ve čtyři se ale musíme zvednout, čeká nás cesta k vlaku do Hranic. I teď nás ještě doprovází Bára, rychlík do Ostravy jí odjíždí jen pár minut před naším "expresem". Povinná rezervace kol - nám to vyšlo, Dan už má smůlu, přesto ale zkouší vyjednávat a nakonec jedeme společně. Doma je ale podstatně dřív než my, poslední kilometry z České Třebové už jsou téměř nad mé síly :-).

Byl to skvělý výlet - Slezskou magistrálu doporučujeme. Je to klidná trasa krásnou přírodou s řadou zajímavostí v jejím okolí. Určitě stojí za to ji projet celou, my se k Hlučínskému jezeru třeba taky někdy podíváme. Počasí nám i tentokrát přálo, stejně jako v Českém středohoří - chladno, ale slunečno a nezmokli jsme! Díky Báře a jejím rodičům za péči a pohostinnost.

Kilometry a trasy: čtvrtek - 105 km pátek - 99 km neděle - 111 km

Fotogalerie: Slezská magistrála a Ostrava