Zaspali jsme!!! To nám ten výlet pěkně začíná! Hlavou se mi honí - co teď? Další vlaky určitě taky jedou, ale už to nebude tak optimální spojení a do výběžku přijedeme kdoví kdy. Nebo naložit tandem na vlek a nechat se na nádraží do Častolovic odvézt? Karel je ale v klidu, není zas tak pozdě, měli jsme slušnou časovou rezervu, určitě to stihneme. Za deset minut jsme oblečení, připravím pití, zapakujeme zbytek věcí do brašny a vyrážíme, za necelou půlhodinu přistáváme na nádraží - koupit jízdenku, sundat brašnu a když rychlík brzdí u nástupiště, už jsme vzorně připraveni. Cesta v pohodě, příjemná průvodčí - vlakvedoucí nám dokonce zjistí, že pro nás bude lepší přestoupit už v Poděbradech, oba vlaky staví postupně na stejné koleji, nemusíme po schodech. Navíc ještě zavolá do spoje Kolín - Rumburk a informuje o našem tandemu :-). Když náš spoj do Poděbrad přijíždí, hned se otvírají dveře služebního oddílu, všechno funguje, jak na drátkách. Ještě vtipná scénka v Rumburku, vláček na Děčín je už připraven, i když odjíždí téměř za padesát minut, ptáme se obsluhy, jestli nás svezou (ve vlaku je jen přeprava kol). A co se dozvíme? Snad se to tam vejde, ale... v testech jsme měli, že tandemy nepřepravujeme :-). Průvodčí je i tady vstřícná, a tak jedeme - další kola ve vlaku nejsou, jen postupně přibývají kočárky, brzo jsme ale v cíli, resp. na startu v Lipové u Šluknova.

 

Nejsevernější bod ČR, cykloservis v Rumburku a noc v sokolovně

 Od vlakové zastávky míříme do vesnice, za chvíli navlékáme slabé bundy, je tu chladno. Lipová, Lobendava - pěkné asfaltky se mírně houpají, minimální provoz, kolem cesty zajímavé podstávkové domy, typické pro zdejší kraj. Krásná zeleň, osada Severní a už je tu státní hranice, pěšina po ní nás přivede k nejsevernějšímu bodu ČR. Tandem po chvíli odkládáme u cesty, dál jdeme pěšky. Navrhuji, že počkám u kola, pěšina pro mě bude asi trochu hůř schůdná, ale Karel trvá na tom, že tam musíme být oba - kdo by ho tam vyfotil? Kufrujeme, svede nás daleko příjemnější pěšina, ta ale vede hlouběji do Německa, asi by nás taky přivedla na Nordkap, raději se ale vracíme - naše pěšina vede přes kořeny, několikrát přeskakujeme Severní potok, který tvoří hranici... a za chvíli jsme na místě. Odpočívadlo, informace v češtině i němčině - fotím Karla u obrovského kamene s tabulkou. Zpátky si cestu kousek zpříjemníme po louce. Tandem čeká, kde jsme ho zanechali, můžeme pokračovat. Kdopak by ho taky chtěl - musí se na tom šlapat :-). 

Cestu zpátky volíme opět po stejné trase až do Lipové - pak míříme do Šluknova, od kamarádky máme uloženo si ho řádně prohlédnout, jenže... Když sjíždíme od Lipové, cítíme to oba - to kolo nějak plave - co to je?!? Karel zjišťuje závadu - povolené dráty v zadním kole, to sám na místě neopraví. Je ve Šluknově cykloservis? Není, navštívíme rychle jen cukrárnu na náměstí, uklidnit nervy. Až v Rumburku - opatrně jedeme, u obchodu jsme asi o půl páté, ještě je otevřeno. Cykloprodejna Vrabec nás zachránila, trvá to snad deset nebo patnáct minut a můžeme pokračovat. Na náměstí ještě zkoušíme IC, rádi bychom alespoň schematickou mapku naší trasy Německem podél Mandavy, ale bohužel. Horní Jindřichov a už je to tady - první německá obec Seifhennersdorf. Postupujeme jen dle článku Výlet do Žitavy, který jsem si stáhla a vytiskla z oblíbeného cyklo webu. Odkláníme se hodně vpravo od  řeky a projíždíme krajem obce, vpravo se otevírají krásné výhledy na hřeben Lužických hor. Okukujeme zachovalá původní stavení - podstávkové domy, v patře hrázděné, na jedné zahradě nás překvapí dva velbloudi. Do Varnsdorfu, kde strávíme první noc, to není daleko.  Večeře v pizzerii, původní záměr najíst se na zahrádce nevyšel - je chladno. Ještě nakoupíme v místním Albertu něco ke snídani a jedeme se ubytovat do místní sokolovny.

 

Mandava, Nisa i Jizera

Tak nevím, není náš dnešní plán moc velkorysý? Asi je, ale snad to zvládneme. Ráno startujeme z Varnsdorfu před osmou hodinou, Mandava nás vede opět do Německa - Großschönau, Heinewalde, Mittelherwigsdorf, Hörnitz a na závěr Zittau - Žitava. Sledujeme tok řeky Mandavy a opět krásné domy v obcích, dva zámky, jeden historický mostek, zeleň a výhledy do okolí... Žitava je určitě zajímavé město, z nedostatku času využíváme právě trasu podél Mandavy, vlévá se do Lužické Nisy, tak by nás tam mohla přivést, ne? A je to tak, ještě se kousek vracíme k soutoku obou řek, fotíme, svačíme a trochu mokneme, právě tady nás zastihla drobná přeháňka.  Pak už proti proudu Nisy kolem Trojmezí (Německo, Polsko a ČR) míříme do Hartau a na naše hranice.

Teď máme na výběr - CT 14 nebo 20? Míjíme jezero Kristýna a Hrádek n. Nisou, trasa nás vede do Bílého Kostela a dál do Chrastavy. Pokoušíme se tu najíst, ale nedaří se, jediná otevřená hospoda při cestě je narvaná, je právě poledne, pokračujeme.  Přes Machnín do Liberce. Trochu mě matou kopečky, je jich tu nějak mnoho, přece jedeme podle řeky?!? Někde se nám ztratila, zato je tu golfové hřiště, pak už ale ulice Liberce. Nepříjemný provoz, brzo jsme ale na nádraží.  Je skoro půl druhé, vlak do Kořenova odjíždí vždy 35 minut po celé. Karel koupí jízdenky a rychle ještě shání něco k jídlu, máme už hlad, cesta bude trvat víc než hodinu.  Mezitím přiběhne paní z pokladny, náš tandem se jí přece jen nezdá - vrací jízdné za kolo, ať si to vyřídíme ve vlaku. Schody dolů a nahoru, příslušné nástupiště - kdepak je ten vlak? Musíme až na vzálenou část nástupiště ve směru jízdy, sedneme na tandem a brzdíme u Stadleru, průvodčí nás celkem bez problémů nechá nastoupit, pak si ale na zákaz přepravy tandemů taky vzpomene, ale řeší už jen problém - jak nám to má účtovat? Jako dvě kola, nebo jedno? Opět žádní cyklisti, jen pár kočárků, vejdeme se a před třetí hodinou vystupujeme v Kořenově. To je kosa!  

Zapadneme do pěkné hospody kus pod nádražím a Karel vzpomíná, s kým tu kdy seděl, většinou při běžkařských akcích. Dáme si polévku (Karel) a palačinky s kávou (já), venku pak prohrábneme brašny, navlékneme pod bundy ještě další trika s dlouhým rukávem, Karel nepohrdne mými dlouhými elasťáky (já mám podkolenky) a můžeme vyrazit. Dle rad z cyklowebu jedeme po silnici, je to příjemný sjezd, níž pak rovinky, auta sice jezdí, ale provoz není nijak dramatický. A velká část cesty vede přímo po břehu Jizery nebo se od  ní vzdaluje jen minimálně. Nejprve směrem k Harrachovu, pak Dolní Rokytnice, Jabloneček :-) (tento název nám prozradil v Kořenově místní štamgast - nedaleko je Jablonec nad Nisou, ten nad Jizerou je menší, proto zdrobnělina), Poniklá... Pořád nás provází řeka, krásně zelené okolní stráně a kopce... V Horní Sytové odbočujeme na Dolní Sytovou a další vesnice.  Zastavujeme u krytého dřevěného mostu v Bystré nad Jizerou, i dál se necháme vést řekou a po silnici míříme do Semil

Sportovní centrum, kde budeme dnes spát, nacházíme snadno, je při cestě do centra. Krásný pokojík za slušnou cenu - nadšení nás v noci poněkud opouští, celou noc hučí nějaká technologie nebo topení. Je to hodně nepříjemné, já sáhnu po špuntech do uší, kterými mě kdysi vybavila švagrová Jitka, Karel obchází budovu a hledá zdroj hluku (v Krnově kdysi takhle vypnul chlazení nápojového automatu, ráno v pět ho zase zapnul). Najde uklízečku, hledají pak spolu. Já to naštěstí už zaspím :-).  

 

Nejnižší rozhledna na světě, příjemné cyklostezky v Českém ráji, na pivo do Svijan

Ráno míříme na náměstí, najdeme pekařství a posnídáme tu, ještě krátká prohlídka města a můžeme vyrazit - tentokrát po turistické zelené, pěkně do kopce. Je to slušné a dlouhé stoupání, alespoň se zahřejeme, i dnes je po ránu chladno. Naším cílem je nejprve Zimrmanova rozhledna v Nouzově, pak Sejkorská kaplička a Vošmenda - její soutok s Kamenicí, která nás přivede opět k Jizeře. To už jsme téměř v Železném Brodě. Greenway Jizera vede z města po silnici, je tu docela provoz. Naštěstí pak odbočuje na stezku podél řeky, tady je krásně - posvačíme na břehu a zdravíme se s vodáky... Nejprve šotolina, pak asfaltové cyklostezky - projíždíme Malou Skálu kolem známé hospody Boučkův statek, v okolí trasy posečené louky, na stezkách koloběžky a cyklisti... Po nových mostech pro cyklisty i pěší přejíždíme několikrát Jizeru, po jednom z nich jdu pěšky a snažím se něco nafotit, Karel dál za mnou něco řeší na mapě. Protijedoucí cyklistka na mě překvapeně (až pohoršeně): kde máte kolo?!? Má ho manžel vzadu, my máme jen jedno dohromady :-). 

Před Turnovem vpravo vidíme zámek Hrubý Rohozec, zase se tam ani nezastavíme, musím ty trasy plánovat kratší! Turnov se mi docela líbí, jen těch aut je všude příliš mnoho. Najdeme si příjemné občerstvení na náměstí a posilněni pokračujeme dál - směr Svijany. Trasa vede většinou po silnici, před městem Karel neomylně zamíří k pivovaru. Předjíždíme se vzájemně s dvěma cyklistkami asi v našem věku, obě jedou na silničkách. Sedneme si pak k nim a chvíli povídáme. Jsou z Mladé Boleslavi, konzultujeme s nimi trasy v okolí, jejich pohled je ale trochu odlišný od našeho :-). 

Někde v Loukově Karel zpozoruje, že máme trochu měkké přední kolo. Vymění duši a konstatuje, že plášť už toho má dost. Chtělo by to nový. A tak začíná trochu honička - do Mnichova Hradiště přijíždíme přesně v pět hodin, to už asi žádný cykloservis otevřený nebude. Naštěstí první chodec poradí jak a kudy, u cykloprodejny Kafka brzdíme pět minut po páté. Mladík v cyklistickém oblečení právě zamyká bránu, sedá na kolo a chystá se vyrazit k domovu. Naštěstí se mu nás zželelo, odemkl, zavolal kolegu, který je ještě uvnitř, oba omrknou náš poměrně nový zadní plášť a za chvíli už míříme k poslednímu ubytování - já kolem těla nový plášť, aby Karlovi nepřekážel při řízení. Ubytujeme se, já do sprchy, Karel jde ven provést výměnu, pak ještě tandem projedeme, v Lídlu nakoupíme snídani a můžeme jít na večeři. Ubytování nás stojí víc, než obě předchozí dohromady, dnes je ale poslední večer výletu, a tak si dopřejeme výbornou večeři a dvě deci bílého. 

 

Zvířetice, město aut a trochu odfláknutá Greenway Jizera

Ráno snídáme v apartmánu a hned se vydáváme na cestu. Dnes jsme limitování odjezdem vlaku z Lysé n. Labem v 15.40, později by to bylo komplikované. Nedaleko Bakova n. Jizerou, v obci Podhradí, si vyšlápneme k rozsáhlé zřícenině Zvířetice. Původně hrad založený počátkem 14. století Zdislavem z Lemberka byl později přestavěn na renesanční zámek. Ten pak opakovaně vyhořel od blesku a od počátku 18. století už jen chátral. Místo určitě stojí za návštěvu.

Dál nás trasa vede po silnici, stále po břehu Jizery, v okolí Mladé Boleslavi je povrch převážně přírodní (nebo taky panely - nic moc :-)). Městem nás 17 krásně protáhne, značení je tady na dolním toku slušné. Protože jsme byli varování před kopřivami, bahnem a dalším "lahůdkami" na trase nedaleko Krnska, opouštíme u zajímavé stavby viaduktu právě v této obci Greenway a vydáme se na silnice - nejprve přes Pískovou Lhotu míříme do Brodců. Tady jsme na 17 najeli v červnu, takže si ji dnes odpustíme, do Benátek n. Jizerou vjížídme jen na levý břeh, poznáme trochu zase jinou část města, dám si kafe a oba malou svačinu. I dál pokračujeme po siilnici, vzhledem k blízké dálnici je na ni provoz minimální, krásně to frčí.  Zpátky na cyklotrasu se vracíme až za Skorkovem, tady už se jede pěkně. A po pár kilometrech nás přivede do cíle - jsme v Káraném a za chvíli u Labe! Po jeho břehu nás pak nejprve boulovatý asfalt a pak travnatá pěšina dovede k soutoku s Jizerou. Na to jsme se těšili celé čtyři dny! 

K cestě do Lysé využijeme trasu z Káraného lesem kolem sv. Václava, před pár lety nám ji tu poradili místní ve vyhlášené hospodě na kraji obce. I dnes se tu naobědváme a protože máme ještě dost času, odbočíme přes trať do obce Byšičky. Je to naše nejzachovalejší barokní obec se zajímavou kruhovou návsí. Pak už jen hodně rychlý kafe v cukrárně na náměstí v Lysé n. Labem a bez zbytečného čekání na nádraží se vydáváme na cestu k domovu. Ještě než tam dorazíme, mám už v hlavě místa z právě projeté trasy, která by stála za rozsáhlejší průzkum. To zas ale někdy příště :-).

 

Fotogalerie: pondělíúterýstředačtvrtek