Polské příhraničí nás láká už dlouho, pár menších cest jsme v minulosti podnikli, je na čase poznávat je dál. Inspirovali jsme se na spřáteleném webu, vybrali jediný volný den v týdnu (úterý 12. září) a asi den nebo dva  předem zahájili přípravu. Trasu nejprve Karel navrhuje blíž k Czarne góře, když to ale nakreslím do plánovače, vyděsí mě nastoupané metry. Vzhledem k celkové délce trasy a nepříliš jistému počasí tuto variantu odmítám. V pondělí večer (prší celé odpoledne a část noci) je ve hře ještě trasa jen na naší straně (chata Paprsek...), protože jsme zapomněli na pojištění. To ale vyřešil Daniel, sedl k mému počítači a za pět minut je hotovo. Příště už to možná zvládnu sama. Takže je rozhodnuto - jedeme :-).

Problém je samozřejmě doprava,  ve všední den nemáme šanci dostat se vlakem včas ani do Letohradu, takže nastupuje alternativa - auto. V pondělí Karel zkouší nacpat tandem dovnitř do passata, nakonec se to daří. Jako na zájezdu s Bohoušem - oddělat přední kolo, otočit řidítka - je to sice na milimetry, ale jde to! Na cestu se vydáváme asi o půl sedmé ráno - přes Pastviny na Mladkov... Tady někde mně Karel klade otázku: vzala jsi svačiny? Nevzala, v kuchyni jsi bral pití i jablka a rajčata ty! No to je skvělý - nemáme ani zlotý a chceme se vydat pěkný kousek od hranic a svačina je doma v lednici. Mladkov nás zachrání. Už stavíme před prodejnou potravin, svítí se tam, venku už stojí nějaké auto - před obchodem je ale cedule - 12. 9. - inventura! Naštěstí další obec je Lichkov s malým obyčejným vesnickým krámkem. Pár voňavých čerstvých housek, nakrájený herkules a sýr, jsme zachráněni, o hladu nebudeme.

Auto parkujeme v Dolní Lipce u vlakového nádraží, odtud je to na hranice kousek. Jen chvilku trvá, než dáme do kupy tandem, pak už to frčí. Vlevo pohled na Suchý vrch a Bukovou horu (zdravíme Markétu a Luďka) a za chvíli už odbočujeme na hraniční přechod do Polska. Než se nadějeme, jsme v Miedzylesie. Zastavíme se na náměstí a u zámku a pokračujeme. Někde vlevo tušíme řeku - teče tu Nysa Klodzka. Už chápu, proč Nisa, kterou jsme viděli při naší cestě k Jizeře v srpnu, nese název Lužická! Aby se rozlišily. Obě pramení v Čechách, tato na úbočí hory Klepý, obě ústí do Odry a jejich vody tečou společně do Baltského moře.

Pokračujeme stále po luxusní silnici s minimálním provozem (je všední den, čekali jsme to horší), teprve za Domaszkówem odbočujeme na vedlejší cestu směr Wilkanów a Idzików. Vpravo se stále rýsuje silueta polských kopců masivu Králického Sněžníku - hlavně je dobře vidět Góra Igliczna i se známým kostelem Panny Marie Sněžné. Vrchol Czarne góry se skrývá v mracích. Vrcholky se moc fotit nedají, protože sluníčko obchází masiv Sněžníku přímo proti nám, takže fotím stále proti němu, a je to znát, i když už pak později nesvítí. 

Je tu ale krásně! Příjemná zeleň, upravené vesničky, velmi slušné silnice... Občas nějaká ruina, třeba původně renesanční zámek v obci Wilkanów. V 17. století přebudovaný na barokní, od poloviny minulého století už jen chátrá. I když byly pokusy stavbu zachránit a vybudovat zde hotel, dílo zkázy dokonala povodeň v r. 1997. Že by říčka Wilczka, kterou kousek od zámku přejíždíme po mostě? Aniž by to byl záměr, velká část trasy vede v blízkosti vodních toků, často přímo po jejich březích - Nysa Klodzka (tu jsme bohužel ani nezaregistrovali), Wilczka, Biala Woda, Czarna Woda, Morawka a na naší straně Krupá a Morava a krásný bezejmenný potok nad Stříbrnicí.

Za obcí Idzików trasa stoupá, v obci Biala Woda nebo spíš za ní je nejvyšší bod dnešní trasy, kolem 900 m. Následuje horské středisko Sienna, je to téměř jedno velké staveniště, připravují rozsáhlá parkoviště na zimní lyžařskou sezónu. Opravuje se i příjezdová silnice, nám to ale cestu nijak nezkomplikovalo. Na příjemném odpočívadle v Sienně se najíme a pohodovým sjezdem se blížíme k městu Stronie Slaskie. Není velké, je městem teprve od r. 1967. Fotíme jen kostel a krásný park nedaleko poldru nad městem a začínáme mírně stoupat. Stara Morawa, Boleslawów, Nowa Morava a podél říčky Morawky (i ta pramení na naší straně) se blížíme po krásném asfaltu na Kladské sedlo v nadmořské výšce 815 m. Chvíli odpočíváme, i když stoupání nebylo nijak prudké, těším se na dlouhý sjezd do Starého Města, jak jsme to doma naplánovali.

A Karel mě zase překvapil (nebo možná ani nepřekvapil). Rád by prozkoumal jistou cestu u Stříbrnice, kam vede, jaký má povrch atd. Že na trase bude ještě další sedlo, 825 m, to si nechal pro sebe. Jen mi slíbil hospodu - hotel Sněženka v Hynčicích pod Sušinou, byli jsme tam loni na podzim. Úžasný sjezd si užíváme jen k odbočce na Stříbrnici, ale ani pak to není nijak drsné, na sedlo Štvanice vedeme tandem po lesní cestě podél krásného "stříbrného" potoka a pak sjíždíme do Hynčic. Sněženka je i dnes otevřená, jsme tu ale úplně sami, tak jsme vděčni za hrachovou polévku, nic jiného v nabídce není. A pro mě samozřejmě preso :-). No a pak už k silnici od Starého Města, podél Krupé a Moravy do Červeného Potoka a k nádraží v Dolní Lipce. 

Celý den ani nekáplo, po mokrém pondělku a části propršené noci mě to mile překvapilo. Dopoledne dokonce i sluníčko, odpoledne oblačnost, ale bylo příjemně. Celkem jsme natočili 98 km. 

Trasa výletu: Kolem Králického Sněžníku

Fotogalerie: Kolem Králického Sněžníku