Skutečně nás to ještě baví? Byla to už vlastně sedmá vícedenní cykloakce s partou (2x Labe, 2x Morava, Bečvy a Kusyce). Už jsem tu psala, že ve skupině je větší legrace, večer posedíme, povídáme a smějeme se, občas to ale na trase trochu jiskří. Tentokrát se snad ani o jiskření mluvit nedá - komunikace občas připomínala spíš hromy a blesky. Pokouším se to zhodnotit - trasy snad ani nebyly mimořádně dlouhé, ale kopcovité, zdlouhavá byla i cesta autem (přes 300 km, v pátek jsme v Chodové Plané sedali na kola téměř v poledne). Taky nás trochu strašilo počasí, naštěstí nás větší lijáky i bouřky těsně míjely. Navíc Jožovi nebylo nějak dobře, po příjezdu domů léčba antibiotiky... Snad vášně pominou a ještě s námí alespoň někteří někam vyrazí - Jana nám to slíbila hned :-). 

 

Mariánské Lázně, Kynžvart, žlutá turistická a noční jízda po břehu Jesenice

V pátek 8. června vyjíždíme ráno po páté hodině, po dálnici to nejde tak rychle, jak bychom si přáli, do Chodové Plané přijíždíme asi o půl jedenácté. Parkujeme tady obě auta i vozík, pěkně za plotem, u Jožova spolužáka ze školy, který tu provozuje penzion. Před polednem vyjíždíme, první zastávka je hned v obci (Chodová Planá je městys) v zajímavé podzemní restauraci Chodovar - jen jsme nakoukli. Dle plánu máme jet po vedlejší silnici do Mariánek, kolem rybníku Regent. Místo toho se vydáváme hledat neznačenou zkratku, samozřejmě jsme ji nenašli, cesta skončila u pěkného rybníka. Pak věřte místním! Jedeme po hlavní, mezi kamiony... Do Mariánských Lázni jsme dojeli naštěstí bez úhony, ale kufrováním jsme ztratili cenné minuty, tudíž ke zpívající fontáně přijíždíme pár minut po skončení hudební prodkuce... tak příště. 

Další zastávka je Kynžvart, i tady jsme trochu zakufrovali, místo přímo k zámku stoupáme zbytečně do obce. Ve hře byla dokonce i prohlídka zámku, letního sídla kancléře Metternicha, naštěstí průvodce (původem Rychnovák) na nás neměl čas. Zasekli jsme se ale v restauraci Metternich blízko zámku, sedíme uvnitř, kde je příjemný chládek, ani se nám nechce pokračovat. A stoupáme do kopců, čekají nás lesní cesty a signálky, krásné lesy, žádný provoz... Je všední den, i když se pohybujeme po značených cyklotrasách, cyklistu nepotkáme ani náhodou. Někde za Vysokou ale začíná zdálky hřmět, za hranicemi je bouřka. Obavy z ní nás zaženou na zkratku - je to ale žlutá turistická, a žluté turistické jsou podle mě poněkud zrádné. Vede romantickým údolím Stebnického potoka, je tu i naučná stezka. Nejdřív se tváří jako sjízdná cesta, pak už je to horší. Překonáme ji ale všichni - Joža si stěžuje na boj s bolševníkem, když špatně sjízdnou pěšinu vyměnil za úplně nesjízdnou louku, my na tandemu jsme opět předvedli jistě elegantní skok do vysoké trávy, na úzké hluboké pěšině se kolo nedalo udržet ve stopě - škoda, že se nikdo nedíval. A konečně je tu civilizace - Doubrava, následují další obce už dle plánu - Lipina, hladké asfaltky..

Jak se blížíme k vodní nádrži Jesenice, je silnice mokrá, asi tu pořádně lilo. Přehradu musíme objet zleva, spát budeme ve Dřenicích, to je až na jejím severním okraji. Před osmou přijíždíme k hospodě v obci Podhrad - neškodila by večeře. Volám majiteli ubytovny - ne, tam se skutečně nenajíme. Zapadneme na hučící zahrádku, objednáme jídlo, pivo - na co má kdo chuť. Než se najíme, večer se nachyluje, my na tandemu a Joža se vydáváme napřed, abychom se vůbec ubytovali. Trasa po břehu vody by ve dne byla asi romantická, my už dojíždíme potmě, místy po lučních cestách, jak zastavíme, žerou nás komáři - nic moc. Ubytováváme se až po desáté večerní, takhle pozdě! Paní správcová na nás ale čeká, dokonce někde vykouzlí sekt a chlapům pivo, po sprše ještě chvíli sedíme. 

 

Františkovy Lázně, už zase kufrujeme, signálky a deštík, Aš a Cheb

Krásné ráno nás vytáhlo z postele, posnídáme a těšíme se na další trasu. Míříme do Františkových Lázní a někde cestou se poprvé potkáváme s Ohří. Vychutnáváme si slunečné dopoledne snad v nejkrásnějších lázních, procházka, symbol lázní František, Vlaďčina oblíbená kavárna Markéta, mažoretky a dechovka, společné foto... Jožovi už druhý den není vůbec dobře, jeho první cesta vede do lékárny - "můžu vás oslovit? potřebuju zachránit!" Se slovy "jsem zachráněn" pak vyšel z lékárny a skutečně - první reakce na zakoupená léčiva se zdá příznivá, stejně ale nakonec skončí po návratu domů na antibiotikách. A pokračujeme - pořád ještě je pěkně, zastavujeme se u hradu Seeberg v obci Ostroh, za ním jsme ale nějak zakufrovali, najednou projíždíme vesnice, ve kterých jsme vůbec neměli být.

A míříme zase do kopců, opuštěná stavba roty z 80. let, lesní cesty a signálky a... Zase bouřka a kapky, pak už slušný deštík. Nezbývá než co nejrychleji sjet do Aše, najít hospodu a počkat na lepší počasí. Původní náš záměr - dojet na nejzápadnější bod a Trojstátí už jsme dávno vzdali, chtěli jsme pozdě odpoledne risknout cestu vlakem z Aše do Chebu. Zprávy od hranic jsou ale povážlivé, dva cyklisté informují o tom, že projížděli místem, kde jim voda sahala po kotníky. Za každou cenu všude být nemusíme. Po delším rokování (někteří uvažují o vlaku) se vydáváme na trasu z Aše do Chebu a byla nakonec moc příjemná. Už neprší, svítí zase slunce, do Chebu nás Vláďa vede nejprve k vyhlídce na vodní nádrž Skalka, k Chebskému hradu, nakonec tradičně zakotvíme na zahrádce příjemné hospůdky na náměstí hned naproti zajímavé stavbě - Špalíček. Je to uskupení původně gotických jedenácti domů s typickým hrázděním, postavených na místě masných bud a krámů. S takovým krásným výhledem si pochutnáváme na meruňkových knedlících, zapíjíme "suchým zeleným" (rozuměj - Karlova zkratka pro požadované suché bílé a nabídnuté Veltlínské zelené). Zbývá už jen závěr cesty do ubytovny, i dnes spíme v SK Delfín Dřenice - levné a celkem přijatelné ubytování.

 

Cyklostezka Ohře - Loket, Karlovy Vary a zase do kopců!

I dnes je pěkně, ale odpoledne opět zmokneme. První část trasy je velmi příjemná - pohodová CT 6 vede většinou po břehu řeky, bez provozu. Je neděle, během dne se na ni objevují cyklisté. Zastávky - zámek Mostov jen přes plot, Sokolov - na náměstí se stěží dalo najíst, ke kávě ani zákusek nenabídli. Cestou k Lokti začíná být řeka dost kalná, včera asi někde pořádně lilo, my měli kliku. Přesto na ni jsou vodáci, zdravíme se s nimi. A je tady Loket, hrad, kde věznil Jan Lucemburský svého malého synka Václava, budoucího císaře Karla IV. Hrad okukujeme jen zpovzdálí, zato zahrádku hospody na náměstí jsme si užili - je nutno doplnit energii na další trasu. A tekutiny! 

Svatošské skály se zkamenělou svatbou, hospodu rychle míjíme, spěcháme do Karlových Varů. Lázeňskou čtvrť procházíme i tady pěšky, dáme si ledovou kávu za lázeňské ceny a chystáme se město opustit. Jenže začíná pršet! Ukryjeme se pod střechou v sousedství hotelu Pupp, následuje přesun do autobusových zastávek na okraji města, nakonec nás zachrání ještě střecha benzínové pumpy... Pršet sice přestalo, zato jsou tu ale kopce! Bodejť by ne, jsme ve Slavkovském lese a musíme dojet do Horního Slavkova, kde budeme spát poslední noc. Kdo tu trasu takhle blbě vybral!?! Přes tři údolí! K hotelu U muzea přijíždíme naštěstí ještě za světla, dokonce nám připraví i výbornou večeři, i když je skoro zavíračka. Ještě prudká výměna názorů před jídlem, pak se vášně na chvíli uklidní, každý se těší do postele. 

 

Bečov nad Teplou, Teplá a na závěr improvizace mezi kapkami deště do Chodové Plané 

Po skvělé snídani ještě trochu zmatků kolem placení (chyba tiskárny dokonale zmátla servírku) a vyrážíme. A zase nás čekají houpačky - do kopce a z kopce, někdo už toho má opravdu plné zuby! Hrad a zámek v Bečově - jednu z nejcennějších památek - relikviář svatého Maura neuvidíme, je pondělí a je tu zavřeno. A stejně nestíháme. Čekáme, až si Joža vypije kávičku (my ostatní si ji dali už u snídaně) a čeká nás největší stoupání dnešního dne - do obce Chodov.

Asi aby nám to nebylo líto, i dnes začíná slabě pršet - pláštěnky nebo bundy, schováváme se pod stromy u silnice - celkem to ale nestojí ani za řeč. Jen nás to popohnalo, v Teplé honem hledáme hospodu - restaurace U nádraží je překvapivě příjemná. Pak se rozdělíme - Joža našel pro Vlaďku lepší cestu, ostatní jedeme ještě omrknout rozsáhlý premonstrátský klášter a na závěr zase trochu měníme trasu. Možná je kratší, ale určitě hůř sjízdná, asi jsme si moc nepomohli. Joža s Vlaďkou už na nás čekají v Chodové Plané, balíme, Vláďa nakládá kola, jedeme domů. Rozpačitý konec další cyklistické akce. 

 

Fotogalerie: páteksobotanedělepondělí