Počátek léta je poněkud studený. Předpověď na první červencovou neděli je celkem příznivá - bez deště, ale poměrně chladno, vydáme se zase někam na tandemu? Zveme kamarády, většina je svolná s námi vyrazit. Ale kam?

 

Do Polska

Chtělo by to někam popojet, vlakem se občas vydáváme různými směry, překvapivě zatím nikdy z blízkého Pekla n. Zdobnicí směrem k horám. Je rozhodnuto. V chladném nedělním ránu 1. července už před osmou hodinou stepujeme na zastávce, je nás šest (čtyři kola a jeden tandem) a ještě další cyklistka. V záloze máme náhradní trasu, kdyby náhodou byl vlak plný cyklistů a kol od spěšného vlaku z Hradce. Ale průvodčí je pohodář, v pohodě se vejdeme, i když Karel napočítal těch kol celkem 17! I s Oldou a Vojtou, kteří nastupují ve Slatině. 

V Rokytnici je "překvapivě" ještě větší zima, zahřeje nás stoupání na Panské Pole. Následuje sjezd do Barotošovic (kávička, borůvkový koláč a další pochutiny venku na sluníčku) a dál na Zemskou bránu. Bundy neodkládáme, lýtka zebou - ještě, že se Jana dostatečně vybavila a zachraňuje mě svými super novými návleky! Odložím je až odpoledne při stoupání na Bochniak. Za Petrovicemi Karel ještě odbočí ke Kašparově chatě na Adamu, pokocháme se krásnými výhledy na Kralický Sněžník, Jeseníky a široké okolí, za chvíli už míříme do Polska.

Úžasnýnm sjezdem po slušné asfaltce... Nejprve zastavujeme v Kamienczyku, v zeleni je tu příjemné místo, kde se dají koupit ryby, jsou tu ale mraky lidí, kteří takto řeší nedělní oběd, pokračujeme raději  dál - přes Smreczynu do Miedzylesie. Zastavujeme se na náměstí, okoukneme zámek - původně tu prý od poloviny 14. století stál hrad, který zničili husité, koncem 16. století byl přestavěn na renesanční zámek, později byl ještě barokně vylepšen. Dnes snad slouží jako hotel. Za městem nás čeká táhlé stoupání úbočím Bochniaku, před lety jsme tu jeli po mizerné cestě, dnes všude slušný asfalt. Když se to konečně zlomí, vyjíždíme z lesa, projížídme obcí Lesica - i dnes nás tu překvapily rozpadlé domy, některé jsou ale upravené a obydlené. Po pár kilometrech už sledujeme proti proudu Divokou Orlici - její levý, polský, břeh. 

Historický přechod v Bartošovicích, čteme vzpomínky na r. 1938, fotíme se a už se těšíme na pořádné jídlo. Posedíme na zahrádce hotelu Zemská brána (halušky s brynzou jasně vítězí u většiny účastníků výpravy) a frčíme domů. Kunvald, Kameničná, Slatina (loučíme se s Oldou a Vojtou), Javornice... Na serpentiny už většina nemá chuť, jedeme tudíž mírnějším stoupáním přes Blatiny... Kam? Samozřejmě musíme neděli zakončit v Rychnově v altánku u Joži a Vlaďky - dvě tři deci bílého, politujeme Vlaďku, která tu statečně trpí, místo aby si šla raději srovnat záda do horizontální polohy, a konečně jedeme domů. Na computeru je 79 km - přesně jako v roce 2013, kdy jsme polskou část trasy projeli sami na tandemu. Tak zas příště!

 

Do Polska?

Konec července a začátek srpna jsou nepříjemně teplé, je sucho, vůbec u nás neprší... Na neděli 5. srpna se předpověď zdá přece jen trochu příznivější, bude o pár stupňů chladněji, možná přeháňky. Přesto zamíříme raději na hory. Co třeba polský Zieleniec a přes hřeben Orlických hor zase domů?

Přidává se k nám Jana a naše nová cyklo-kamarádka Zdena. Ráno po sedmé nasedáme do vlaku na rychnovském nádraží, Zdena přistupuje v Česticích, o půl deváté vystupujeme v Novém Městě n. Metují. A hned míříme na náměstí, už takhle brzo je otevřená kavárna i sousední cukrárna. Posedíme na zahrádce u kávy s dezertíkem a za chvíli šlapeme do kopců - Slavoňov, Rokole... cestou začíná trochu krápat. Makáme, abychom se schovali na poutním místě. Déšť není silný, ale vytrvalý, všichni přemýšlíme, jestli prší i u nás, je to potřeba. Pokračujeme ještě v dešti, Zdena si vzala pláštěnku, my ostatní jen pertexové bundy, do Olešnice přijíždíme poněkud mokří. Zastavíme před vybranou hospodou a samozřejmě - déšť ustal :-). Když poobědváme, svítí už zase slunce. 

Zdržení nás holky ale odradilo od Karlova plánu vystoupat na Číhalku a pokračovat po polské straně, jedeme raději na Sedloňov, Deštnou a přes Skuhrov dolů do letního horka. Aby těch kilometrů nebylo náhodou málo, jedeme ještě vyprovodit Zdenu - přes Solnici podél Bělé do Černíkovic a Velké a Malé Ledské. Tady se loučíme a frčíme už domů. Na computeru máme v cíli 71 km.

 

Na oběd do Krňovic

To je zajímavý úkaz - celé prázdniny je vedro, nezaprší... a zrovna, když se konečně chceme někam vydat na kole, vypadá to na déšť. Mluvím o posledním prázdninovém víkendu, v sobotu prší snad celý den, ani předpověď na neděli není moc lákavá. Přesto ale vyrážíme a děláme dobře. Celý den je slunečno, příjemně - ideální počasí na cyklistiku.

Je nás pět - Jana, Milada s Vláďou a my na tandemu. Trasa - Synkov, Hřibiny, Bolehošť, Třebechovice, v Krňovicích posedíme venku u hospody a dáváme si výborný oběd z bohaté nabídky. Po vydatném jídle to jde trochu ztuha, zaskočí nás rozpadlý most přes Orlici ke Štěnkovu, v Týništi dáme kávičku a přes Lípu, Čestice a zámecký park v Častolovicích míříme domů - celkem dobrých 68 km. Celá vyjížďka je velmi kladně hodnocena, a tak na trase už vybíráme další atraktivní cíle. Snad ještě v září nebo říjnu něco stihneme! 

 

Za historií - bitva u Hradce Králové 

Čtení a dokumenty o válkách - to je spíš pro kluky, je to tak i u nás. Už při zběžném zájmu o historii je ale zřejmé, že je různých bitev a válek plná. A právě v našem kraji je řada památek na prusko-rakouské války, především na největší bitvu u Hradce Králové (také u Chlumu nebo u Sadové). Počtem nasazených sil to údajně byla vůbec největší bitva na našem území v historii. Do míst, kde se v roce 1866 konala, jsme si naplánovali výlet na tandemu. 

V neděli 9. září se do Hradce přiblížíme vlakem, nastupujeme v 8.19 v Častolovicích. Na nádraží v Hradci si preventivně prosadím kafe (kdyby pak nebyla možnost) a vyrážíme. Ulicemi města a ven z něho - první zastávka je ve Všestarech. Tady potkáváme cyklotrasu Arecheopark, určite by byla zajímavá, my už ale máme jiný plán. Pokračujeme do Rozběřic, tady už nacházíme první pomníky a památníky na bitvu, pokračujeme Úvozem mrtvých k obci Chlum. I když je krásně slunečný a příjemný den, působí to tu hodně tísnivě. V Chlumu je centrum - navštívili jsme muzeum Války 1866 na Chlumu, vystoupali na rozhlednu a pak se (už trochu otrle) naobědvali v restauraci U polních myslivců. A zase k Rozběřicím - další pomníky (řada i pruským důstojníkům), Neděliště a šlapeme k Labi. Trochu problém byl dostat se přes hlavní silnici HK - Jaroměr, čekali jsme tam snad pět minut. V Předměřicích se napojíme na Labskou CT 2 a užíváme si ji proti proudu řeky do Lochenic. Odtud už míříme pomalu domů - Černilov, před Libranticemi nás zaujme větrný mlýn, jedeme se k němu podívat. Doma pak zjistím, že v této oblasti sice bylo několik větrných mlýnů v minulosti využíváno, tento je ale úplně nový, bude snad sloužit jako galerie. Přes Jílovice a Přepychy přijíždíme do Trnova - tady krátká zastávka u bývalého kolegy z mého prvního pracoviště. Příjemné podvečerní posezení u kávičky a bábovky na dvoře a pak už opravdu nejkratší cestou domů. 

Doma pohled na computer - 85 km.

 

 

 

Fotogalerie: Do PolskaDo OlešniceNa oběd do KrňovicBitva na Chlumu