Minulé prázdniny jsme nejstarším vnukům nabídli výlet - dle jejich výběru pěší nebo cyklo. Vybrali si pěší a strávili jsme s nimi čtyři dny v Jeseníkách. Letos jsme rozhodli za ně - pojedeme na kola. Výběr byl celkem jednoduchý - už nějaký čas plánujeme projet se na tandemu podél Lužnice - co nejblíž k jejímu prameni v Rakousku a skončit u soutoku s Vltavou nedaleko Týna n. Vltavou. Jenže mě pak napadlo nechat tuto možnost pro naši každoroční akci s partou. Sice nevím, jestli s námi ještě někdo někam pojede (po zkušenostech z červnové akce v západních Čechách), ale sami můžeme jet vždycky. Pro akci s Filipem a Ondrou jsme vybrali kemp nedaleko Soběslavi, strávíme tam tři noci a společně projedeme okolí.

 

Cesta vlakem, Veselí n. Lužnicí, Greenway baroko a kemp Pohoda

Na cestu se vydáváme v úterý 24. července brzo ráno. Časné vstávání je nezbytné, čeká nás dlouhá cesta vlakem. Je to vlastně jakýsi test Českých drah, protože právě trať Praha - České Budějovice ještě disponuje úschovou během přepravy, navíc ji ve Veselí n. Lužnicí křižuje trať Brno - Plzeň, i tady bychom měli mít s tandemem šanci. A jak do Prahy? Samozřejmě našim oblíbeným rychlíkem Kyšperk s odjezdem v 6.20 z Častolovic. Na první pohled se průvodčímu ve služebním vagónu tandem moc nepozdává, větu - tandemy nepřepravujeme uslyšíme ještě nejmíň dvakrát. Už jsem proti tomu obrněná, takže nás nakonec naloží. Další problém je pak ještě s jízdenkou Ondry - netušili jsme, že na to, aby cestoval jako dítě ve věku 10 - 15 let (levnější jízdenka), musí mít nějakou průkazku. ale i to se podařilo zažehnat díky neobyčejně vstřícnému průvodčímu. Průkazku (malého cyklisty s fotkou ve věku asi pět let) nám pak rodiče pošlou poste restante do Plané n. Lužnicí, ale na zpáteční cestě už ji samozřejmě po nás nikdo nechce :-). V Praze máme asi 40 minut na přestup, zůstáváme s koly i brašnami na nástupišti, kde jsme přistáli, teprve když se Karel s Filipem dočkaji v hale informace o dalším spoji, přenášíme vše po schodech k příslušné koleji. Ani tady se tandem obsluze nelíbí (jsme snad v republice jediní, kdo přepravuje vlakem dvojkolo?), ale jedeme! V půl dvanácté vystupujeme ve Veselí a prázdninová akce může vypuknout.

Projíždíme město a míříme na náměstí. Nejprve IC - nabízejí dokonce brožurku a mapku CC Lužnice (cyklistická cesta) a další zajímavosti. Fotíme, naobědváme se a vydáváme se na cestu. Projedeme některé vesničky, které jsou na trase tzv. Greenway baroko, s řadou krásných zachovalých statků s prvky jihočeského selského baroka, rybníky, kapličky, málo frekventované okresky... Těsně před Soběslaví odbočujeme podél Lužnice a do kopečka, naším cílem je Svákovská rozhledna s krásným výhledem na řeku a široké okolí. A další vesničky nás oklikou přivedou opět k Lužnici, po lávce přejíždíme na její pravý břeh a za chvíli už jsme v autokempu Pohoda. Levné ubytování ve dvou pokojících v chatce, do sprch musíme přes půl kempu, nedaleko je příjemný písák. Plaveme každý den po návratu, v teplém počasí je to báječný relax. 

V areálu kempu je hospoda U tří kytar, a protože má dnes Filip šestnácté narozeniny, pojmeme večeři jako malou oslavu. Dokonce nám k tomu hrají! Nejprve dvě kytary, pak přibyla ta třetí a dokonce i banjo - babička s dědou country můžou :-). Zato Filip - jak dojí večeři, hned vystřelí - to není jeho oblíbený žánr :-). Tak si s Ondrou zahrají alespoň pinec, hudbu slyším ještě v posteli. 

 

Po proudu Lužnice, Benešova vila a historický Tábor

Značení CC Lužnice vede kolem kempu, vyvede nás z Roudné a zamíří k řece. Zastíněná cesta lesem podél chatiček na břehu řeky nás dovede do Plané n. Lužnicí a dál do Sezimova Ústí. Vila, kterou si tu někdy ve 30. letech minulého století nechal postavit Edvard Beneš, je veřejnosti přístupná jen v pátek a o víkendu, chceme se na ni alespoň podívat. Je ale situována ve stráni a zahrada řešená tak, že vidět je jen část horního podlaží. Podíváme se alespoň k hrobu manželů Benešových, je pár kroků od řeky. 

Selské baroko, prezidentova vila, husitské hnutí - kluky stopy historie moc neberou. Zato přírodní posilovna na okraji Sezimova Ústí - to je atrakce! A přijíždíme do Tábora - je téměř poledne, vedro, které se v ulicích města násobí, provoz, navíc trochu kufrujeme, než se nám podaří strefit se na Žižkovo náměstí. Takže žádná historická exkurze nepřipadá v úvahu, najíme se a koukáme vypadnout z města - kolem Bechyňské brány opět k řece a přes most Antonína Švehly částečně ještě po trase CC Lužnice k rozhledně Hýlačka. Jedeme k ní a těšíme se na "sestřičku" žamberecké dřevěné rozhledny. Trochu nás šokuje moderní ocelová konstrukce, původní dřevěná už před lety shořela. Výhledy ale stojí za námahu - vidíme město Tábor i široké okolí. A opět přes vesničky míříme na závěr včerejší trasy, která nás přivede do kempu.

Užíváme se zase písák, pak sprcha, posezení v hospodě, kluci zase pinec a s dědou chvíli karty...

 

Zámek Červená Lhota, hrad Choustník

Nejprve ale snídaně - včera jsme ji vyřešili ranním nákupem v místním Coopu, vrátili se do kempu a najedli se v chatce. Dnes se vydáváme na trasu po CC Lužnice, proti proudu do blízké Soběslavi. Na náměstí je pekařství s bohatou nabídkou a stolečky uvnitř - čaj, preso, všemožné pečivo, chlebíčky, sladkosti... Tady budeme snídat i zítra! Navíc ochotná paní za pultem ještě radí - neměli byste vynechat Červenou Lhotu, přidá i nejpříjemnější trasu. 

Cestou i dnes trochu bojujeme s Filipem - přilba neustále v brašně, na uších sluchátka... Vždyť tu nikdo nejezdí! U zámku v Červené Lhotě jen nakoukneme na nádvoří, pořídíme foto, dáme kofolu a frčíme dál. Karel našel příjemnou zkratku lesem, terén se neustále už třetí den houpe, po vyšlápnutí menšího kopce následuje osvěžující sjezd. V obci Choustník necháme kola na kraji lesa a vystoupáme ke zřícenině hradu. Za menší vstupné si projdeme zbytky hradu, z hranolové věže se pokocháme výhledy do okolí a pokračujeme. 

Posledním cílem je Planá nad Lužnicí, tady musíme na poště vyzvednout Ondrovu průkazku. Podařilo se, chvíli pak ještě posedíme na zahrádce příjemné blízké hospody - Filip opět vyžaduje stejk :-). Já kávu a s Ondrou si dáme výborné tiramisu. Ještě návštěva cykloprodejny nedaleko řeky - potřebujeme koupit gumicuky k upevnění tandemu ve vlaku, já si tady konečně vyberu řidítkovou brašnu - ochotná prodavačka přinesla dvě ven, abychom to vyzkoušeli přímo na tandem. A Ondra zatoužil po bidonu, Filipovi stačí petka :-). Na závěr si v Plané užíváme kousek cyklostezky přímo na břehu řeky, bohužel není součástí CC Lužnice, ta je vedená dál od vody. Po známé trase pak míříme naposledy do kempu, cestou trochu překvapivě prší. Deštík nás pak zastihne i na hladině písáku.

 

 

K soutoku Lužnice s Nežárkou a poněkud úmorná cesta domů

Ráno předáme chatku, rozloučíme se s kempem a frčíme opět na snídani. A ze Soběslavi dál proti proudu řeky po CC Lužnice. Je pestrá - nejprve sotva projdeme úsekem, kde jsou asfaltovací mašiny v akci, příště už tu pofrčíme po nové silnici, pak zase písčitá polňačka - málem jsme tu tandem zahrabali. Ve Veselí jsme poměrně brzo, ale už je zase vedro, musíme z města ven. Zastavíme se u soutoku Nežárky s Lužnicí a míříme k Nežárce, Lužnici snad projedeme za rok. Na závěr už jen oběd v osvědčené hospodě Beseda (byli jsme tu v úterý) a přesouváme se na nádraží. 

Zašijeme se i s koly do podchodu k jednotlivým nastupištím, je tam chládek. Kolemjdoucí výpravčí hned nabízí, jestli něco nepotřebujeme, i pak na nástupišti nás vyhledá a ochotně a zasvěceně informuje o přepravě kol i našeho tandemu. Jaký rozdíl proti nepříjemnému a komisnímu chlápkovi ze služebního vagónu, kterého cestující obecně a cyklisté především evidentně obtěžují. Je fakt, že je páteční odpoledne, vlaky narvané - s námi ve vagónu, kam máme místenky, cestuje snad celý dětský tábor - děti se se zpěvem a bojovými pokřiky vracejí domů do Benešova. 

V Praze to řešíme jako v úterý, do haly pro informace jde jen Karel, pak kola po schodech a u otevřeného vagónu opět mladá obsluha při pohledu na tandem: tandemy nepřepravujeme! To už toho mám ale právě dost: Ale přepravujete, proto jsme si vybrali váš vlak, máte úschovu během přepravy! Je po páté hodině odpoledne, všichni chtějí vypadnout z Prahy, vlak je plný, nejde ani klimatizace, nějaký chytrák otevírá dveře na chodbičku, aby mu nebylo teplo a odnesou to všichni v celém vagónu. Naštěstí v Nymburku vystoupí, pak už je to příjemnější. Tentokrát přestupujeme ještě v Hradci, jsou to trochu nervy, protože máme značné zpoždění a obavy, aby nám vlak na Letohrad neujel, než přeneseme kola po schodech na příslušné nástupiště. Ale opět se daří, do Častolovic přijíždíme večer před osmou hodinou.

Výlet se mi moc líbil a na akci "Lužnice" se už těším, snad si to užili i kluci, možná se s námi ještě někam vydají :-). Za čtyři dny jsme ujeli 224 km.

 

Fotogalerie: úterýstředačtvrtek a pátek