Každoročně provádíme průzkum oblasti vybrané pro podzimní toulky, většinou už v dubnu. Letos to nějak nevyšlo, do Jizerek se vydáváme až v druhé půlce června. Opět řešíme problém, jak tam dopravit tandem, a už poněkolikáté nás zachrání trať Kolín - Rumburk. Ve středu 19. června opět ráno po šesté hodině z Častolovic, v Poděbradech přesedneme a těsně po desáté hodině vystupujeme ve Svoru. 

 

Středa - zážitky z vlaku, úžasné Kryštofovo Údolí a nocleh v Krásné Studánce

Někde za Mladou Boleslaví do oddělení pro kola přistoupil pán v letech se zajímavým kolem (samovýroba ze střepáku) a hned se s námi dal do řeči. Má doma taky tandem, vozí vnuky. Jeho paní to prý zkusila jednou a nelíbilo se jí to. Prozradí i některé detaily z manželského soužití (po padesáti letech o tom už asi něco ví), vyptá se, jak se na tandemu shodneme, kolik ujedeme za den kilometrů atd. atd. Ještě poradí nějaké detaily ohledně naší trasy v jeho rajónu a v Novém Boru vystoupí - jede domů na oběd po patnácti dopoledních kilometrech, odpoledne ho čeká dalších patnáct :-).  Prý jako každý den.

My frčíme ze Svoru po silnici do Cvikova, je sice trochu frekventovaná, ale je to nejrychlejší. Ve Cvikově se moc nezdržujeme, pokračujeme do Jablonného v Podještědí. Náměstí je tu rozkopané, určitě pak bude pěkné. Dál už vede trasa po okreskách s krásnými výhledy na blízké kopce, je teplé červnové počasí a přesto, že předpověď nějaké přeháňky slibovala, my za celé čtyři dny nezmokneme. Prší chvilku navečer, když sedíme v hospodě, další dny pak v noci. 

Brzo jsme v Křižanech, zdálky už na nás shlíží Ještěd. Vystoupáme na Křižanské sedlo a čeká nás úžasný sjezd Kryštofovým Údolím s řadou zachovalých chalup a podstávkových domů, odbočka k Novinskému viaduktu a náhodná zastávka u Chaloupkova orloje. Jsou téměř tři hodiny, místní patriot tu čeká na celou hodinu, aby shlédl orloj v provozu, čekáme samozřejmě i my. Historie orloje je velmi zajímavá, vznikl ze starého transformátoru - informace o orloji. Ještě neodolám Ježkově kavárně se zajímavým interiérem s prvorepublikovým nádechem. Vzhledem k teplému počasí si dám ledovou kávu, Karel jen pití a frčíme dál. 

Přes Stráž nad Nisou se blížíme k Liberci, ale do města nemíříme, spát budeme na jeho okraji v Krásné Studánce. Trochu bloudíme, hledáme tu správnou ulici. Když tak koukáme do tabletu, volá na nás ze zahrádky blízkého domu mladý muž - jaké krásné místo hledáte? On i jeho žena s miminem, jsou moc sympatičtí, taky cyklisti - radí, kudy dál. Druhý den ho pak potkáme na Oldřichovském sedle, na kole v cyklistickém oblečení míří do práce do Frýdlantu (trochu si to komplikuje po lesních cestách) a hned se k nám zase hlásí. Penzion pak snadno najdeme, večeře v blízké hospodě Studánecky medvěd...

 

Čtvrtek - Frýdlant a Lázně Libverda, Smědava a Jizerka...

Ráno se vydáváme na trasu hned po sedmé hodině, bez snídaně (jen suchý rohlík od včerejška), snad se někde najíme. Cesta hned mírně stoupá, v sousedním Mníšku je obchod ještě zavřený, odbočujeme do lesa na cyklotrasu - vede po příjemných lesních cestách, jen kousek musíme tandem vést. Přivede nás na Oldřichovské sedlo, odtud sjížídme do Raspenavy a míříme hned podél řeky Smědé do Frýdlantu. Snídané je sice trochu opožděná, ale čekání se vyplatilo. Sedíme na náměstí před kavárnou La Café ve stínu slunečníků a mladýcn platanů s výhledem na zajímavou stavbu místní radnice, pro mě toust se sýrem, pro Karla bageta se šunkou, čaj, ještě káva se zákuskem - tady se mi moc líbí :-). 

Ale povinnosti volají - naším cílem jsou především Lázně Libverda. Najdeme hotel Centrál, kde vyjednáváme ubytování na letošní toulky. Je to tu poněkud opuštěné, recepce zavřená, "hotelová" restaurace na nás velký dojem neudělala - zvažujeme, jak s tím naložíme. Můžeme sem vůbec přivést tuláky?!? Projdeme si centrum lázní, do bidonu si natočím místní léčivou vodu a frčíme dál. Raspenava, Hejnice - zajímavý kostel a klášter, Bílý Potok - a už to zase stoupá! Musíme se přiblížit k hřebeni, na Smědavu. Znám ji především z běžek, ale byli jsme tu už i pěšky, snad i na kole. Cesta místy kopíruje říčku Smědou, ještě dole na nás volá pán z auta, stojícího na kraji cesty - to jste tedy hrdinové! To se ještě uvidí. Vyšlapali jsme to, asi dvakrát zastavili, chvilku tandem vedli a jsme nahoře. Hospoda je tradičně obležená turisty a cyklisty, necháme se vyfotit, dáme si tu jen pití a míříme na Jizerku. Krásné místo, nádherné chalupy, než ji opustíme, najdeme si hospodu a v klidu posedíme u pozdního oběda. A pak už jen příjemný sjezd do Kořenova. I dnes se ubytováváme poměrně brzo, jdeme se ještě projít do lesa, odkud sem vedou běžkařské trasy. Ani už nevečeříme, nějak jsme se na Jizerce oba zasytili - jen káva a pití.

 

Pátek - podél Jizery, Jilemnice a Dvůr Králové

 Po snídani v chatě Martinské údolí, kde jsme spali, se opakuje část naší trasyz roku 2017, kdy jsme sledovali tok Jizery. V Horní Sytové ale řeku opouštíme a míříme k Jilemnici. Protože jsme tu ještě nebyli, odbočujeme do města, necháme se vést CT 22 a ocitáme se tak náhodou u chalupy, odkud na svůj osudový poslední lyžařský závod vyrazil Bohumil Hanč. Při pohledu na zánovní červené auto, které za plotem u chalupy parkuje, přemýšlíme, jak se vlastně tenkrát na trasu závodu vůbec dostal? Film to nezmiňuje, musíme to někde nastudovat. Pokračujeme na místní náměstí, menší občerstvení v kavárně... Další trasu volíme po okreskách. Uvažovali jsme i o tom, že zamíříme do Vrchlabí a projedeme si po letech Labskou CT 2, vítězí nakonec ale jižnější alternativa, která nás přivede do Horní a Dolní Brusnice (opět pěkné podkrkonšské chalupy) a do Dvora Králové. Nocleh máme domluvený v "penzionu Irenka", tj. u neteře jako už několikrát při návratech z cest. Ve městě jsme brzo, Irča bude určitě ještě v práci, najdeme si hospůdku poblíž náměstí, dáme pozdní oběd... Večer je moc příjemný, sedíme na zahradě, Irena naložila maso, takže grilujeme, povídáme i s Pepou a Ivošem, švagrovou Líbou...

 

Sobotní návrat domů

Ráno ještě snídaně, ani se nám nechce odjíždět. Návrat je už téměř po notoricky známé trase - podél Labe (nebo spíš po CT 2) přes Stanovice, Kuks do Jaroměře, v Josefově pak pátráme, kudy nejblíž domů. Je dost teplo a fouká protivítr, který nás hodně brzdí. Na mapě vidíme obec Nový Ples. Tam jsme ještě nebyli! A tak tam zamíříme. Následuje Výrava, Očelice... Těch vesnic bylo hodně, byly všechny moc pěkné, měly jen jednu velkou nevýhodu - nikde nebyla otevřená hospoda. Nějak jsme to v Jaroměři podcenili, měli jsme si něco k jídlu opatřit. Když pak cestou Karel uviděl na zemi zapomenutý rohlík v mikroteňáku, poznamenala jsem - jen aby nás to později nemrzelo, že jsme ho nesebrali :-). V Očelicích na ukazateli vidíme údaj Opočno - 5 km, je rozhodnuto. Místo na Záhornici a Přepychy (zas by to bylo do kopce!), frčíme přes Čánku do Opočno, dobře se tam najíme a domů už je to pak téměř hračka. 

V Rychnově jsme už ve tři hodiny, operativně vyřídíme naše pracovní povinnosti (v neděli by se nám pak už asi nechtělo) a navečer se šťastně vracíme z výletu na základnu. Kilometrů bylo celkem 256 (60, 61, 65 a 70), užili jsme si krásné počasí, řadu zajímavostí na trase, nádhernou červnovou krajinu i pěkné hory... A taky zajímavá setkání... 

 

Fotogalerie: Jizerky