Tak nejdřív - co mám vůbec na mysli, když píšu o Extralize? Je to nejvyšší soutěž v požárním sportu v republice, samozřejmě kromě mistrovství ČR. Karel chtěl opět povzbudit dlouhoveské hasičky, které tu tráví neděli spolu se soutěžními družstvy z dalších sborů z celých Čech. V sobotu se podobná soutěž konala v blízké Myštěvsi, takže tu dívky přespaly ve stanech. A kde jsou vlastně ty Pšánky? Je to malá obec až daleko za Hradcem, při pohledu na mapu jsem se trochu zděsila - kousek dál na sever vidím Hořice, dá se takový výlet na kole vůbec za jeden den zvládnout? Naštěstí (pro Karla) nemám právě v těch dnech k dispozici počítač, takže nejsem schopná jednoduše trasu v plánovači změřit, tak kilometry  moc neřeším. Výhodou je i to, že nás budou doprovázet jen dvě velmi zdatné cyklistky - Jana a Zdena, ty se rozhodně naplánované trasy neleknou. 

V neděli 25. srpna nás ráno Jana vyzvedne o půl osmé u domu a frčíme do Častolovic na nádraží. Přece jen si cestu trochu usnadníme vlakem. Zdena se k nám připojí v Česticích, v Hradci zamíříme z nádraží samozřejmě na kávu na zahrádku cukrárny Kolibřík. Karel tentokrát ani moc neprotestuje, už si zvykl, kafe si dá taky. Za chvíli už vyjíždíme z města, nejprve zhruba po trase, kterou jsme loni mířili na bojiště u Chlumu, ten ale tentokrát vynecháme, nejkratší možnou cestou se přibližujeme do Pšánek. Už zdálky je  slyšet hukot mašin při útoku a na okraji obce je vidět mraky zaparkovaných aut a barevných stanů podél závodní dráhy. Mužských družstev je víc než 40, dívky poběží teprve odpoledne. Pokud chceme domů dojet za světla, nemáme šanci na jejich útok čekat. Pro nás holky je ale pohled na natrénované závodníky možná atraktivnější - pár minut přípravy a pak je za 16 nebo 17 sekund po všem. Je poledne, vybíráme si tu něco málo z nabídky rychlého občerstvení - řízek s chlebem, langoš, pivo nebo džus, popřejeme dívkám úspěšný útok a vydáme se na cestu domů.

A kudy? Mžany, Třesovice, Čistěves... Samotné centrum bojů v r. 1866 (největší bitva prusko-rakouské války se odhrála 3. července právě tady) na Chlumu míjíme, ale památníky na boje jsou tu rozeseté všude po okolí, u některých se zastavujeme. Pak musíme někde překonat Labe, míříme opět k mostu v Lochenicích. Následuje Skalička, Skalice, Černilov a Librantice. Tentokrát se rozhodneme pro cestu zpět podél Orlice. V Třebechovicích si dáme poblíž hlavní silnice skvělou ledovou kávu, je totiž hodně teplý den. Jana si tady vážně pohrává s myšlenkou zkrátit si cestu domů vlakem. Nikdo ji ale nepodpoří, uzavře to hláškou - já to tedy ujedu, ale budu vám celou cestu nadávat! Ani k tomu ale nakonec nedošlo, protože Zdena, jako znalkyně cest a cestiček kolem řeky, nás vede z Krňovic po travnatých pěšinách po břehu Orlice, je to úžasná cesta. Svěží zeleň, klid, nikde ani človíčka... Zastavujeme u řeky na krásné pláži, chladíme si rozpálené nohy... A z Týniště už je to klasika, v Česticích se loučíme, domů míříme nejkratší cestou - přes zámecký park v Častolovicích, Synkov a Slemeno... 

Celkem jsme natočili 111 km, jsem trochu utahaná, ale byl to krásný výlet. 

 

Fotogalerie: Na tandemu do Pšánek