Labskou cyklostezku na našem území jsme projeli už v roce 2011 a 2012 (z větší části s partou). Nějak se ale přihodilo, že jsme část trasy tenkrát úplně vypustili, a to úsek mezi Hradcem a Pardubicemi a ještě kousek dál po proudu. A už delší dobu se chystáme to napravit. Vydat se tam na jeden den? Dalo by se to zvládnout, ale byla by to trochu honička, i když se kousek svezeme vlakem. Ale moje představa je trochu jiná než Karlova, naivně si představuju, že si někde v klidu sedneme u řeky, zastavíme se v některém zámku, navštívíme cukrárnu... Prostě taková pohodová cesta. Plánujeme ji tedy alespoň na dva dny.

Vyjet jsme chtěli už v září, ale hned zkraje měsíce se Karel zranil na hasičských závodech, sedíme tudíž doma. A je rád, že s obtížemi zvládne Slovensko, další víkend pak toulky - se zatejpovaným lýtkem. Cítí se už mnohem lépe, a tak, když po deštivém víkendu, který nás letos při Podzimních toulkách potrefil, se předpověď počasí na ten další jeví téměř ideální, je rozhodnuto. Není na co čekat, podzim je tady, dny se krátí... Jedeme! 

Narychlo řešíme trasu - za Pardubicemi zamíříme třeba někam k Chrudimi a odtud domů. Plánovač ukazuje celkem přjatelné délky denních tras, zbývá sehnat ubytování. Když se o to v pátek pokouším, trochu mě obcházejí mrákoty - my snad budeme muset vyrazit někam úplně jinam! Chrudim a blízké okolí nepřipadá v úvahu, na můj dotaz, proč mají všichni obsazeno, zazní lakonická odpověď - Velká Pardubická! Pak mě Karel při pohledu na mapu upozorní na Heřmanův Městec. Je skoro na plánované trase a taky blízko Pardubic, ale zkusím to. Volám do hotelu Marina a překvapivě dvoulůžák mají! Stačilo by nám podstatně skromnější ubytování, ale je to jen jedna noc... A víte proč tu je téměř prázdno? Ulice, ve které hotel stojí, je od jara rozkopaná, autem se tam nikdo nedostane. A trvat to bude údajně až do listopadu, v hotelu mají obavy, že je to položí. Máme slíbenou i večeři, prý vaří do deváté hodiny večer...

V sobotu 12. října vstáváme k vlaku, tentokrát neodjíždíme z Častolovic v 6.20, jako obvykle, ale až o dvě hodiny později - v 8.19. V Hradci jsme před devátou a kam míříme? Samozřejmě do cukrárny Kolibřík. Pak už opatrný průjezd městem a jsme u řeky. Kousek jedeme po jejím pravém břehu, most nás navede na Labskou CT 2, té se budeme držet. A je to velmi příjemné. Za městem je asi 5 km úplně nové cyklostezky Mechu a perníku, v mapě na tabletu jsme ji ani nezaregistrovali, bude nutná její aktualizace. Údajně by měla propojit obě krajská města. Pak nás trasa vyvede na silnici, zanedlouho už v dálce vykukuje hrad na Kunětické hoře. Do Pardubic nás přivedou opět luxusní cyklostezky, cyklisty na obou březích řeky jsme sledovali s trochou závisti v létě při plavbě lodí Arnošt z Pardubic.

V Pardubicích nejprve projdeme blízké okolí renesančního zámku, je spojen především s Pernštejny. A blízko zámku, v historickém centru města, právě probíhají Pernštejnské slavnosti. Akce je spojena hlavně s pivem, ale je tu řada doprovodných akcí. U zvěřinové gulášovky a piva na náměstí, za všudypřítomného zpěvu Karla Gotta, nás najednou překvapí houkání - ulicí se řítí Veřejná bezpečnost! A za ní veteráni - auta i motorky z první republiky, ale i z našeho mládí. Náměstí je za chvíli plné hluku a smradu, rychle dojíme, něco nafotíme a raději mizíme opět k řece. Za chvíli už opouštíme město, na jeho okraji nás překvapí množství rybářů na břehu Labe, je tu krásně. Celý den je slunečno, ráno bylo hodně chladno, chvíli jsem dokonce litovala nedostatečného oblečení, teď v poledne je už ale příjemně, odkládáme postupně vrchni vrstvy oblečení. 

Pár kilometrů se ještě držíme řeky a CT 2, pak se postupně odpoutáváme a míříme přes Srnojedy do Bezděkova a k dalšímu zámku v městysi Choltice. Je to  barokní stavba v krásném parku navazujícím na oboru. Nechybí restaurace, obležená cyklisty, ale každou hospodu při cestě přece jen navštívit nemusíme :-). Oborou míříme po červené TZ k dalšímu cíli, kterým je rozhledna Barborka v Horních Raškovicích. Překvapí nás výhledy (hlavně Karla, já toho moc nevidím, ale na rozhledně chybět nesmím) - na Orlické hory i na Krkonoše. Méně příjemné jsou jakási slunéčka nebo berušky (prý asijská), které nás tu obtěžují. Rozhledna má i zajímavé okolí - určitě stojí za zastávku. 

A pak už je to jen kousek do Heřmanova Městce. Je ještě slunečné odpoledne, když přijíždíme na krásné náměstí. Fotíme městské domy a kostel, zajedeme kousek k zámku, který v současné době slouží jako domov důchodců. Bez problémů se dá vniknout na vnitřní nádvoří a dál do krásného parku. Všude už je cítit podzim, stromy se začínají vybarvovat. Na náměstí mě zaujala kavárna, do večeře ještě nějaký čas zbývá... Venku se sedět nedá, zamíříme dovnitř. Když si vybírám zákusek, poněkud mě rozladí křik větší skupiny dětí, tak tady by mně kafe asi nechutnalo. Děti mám ráda a jsem na ně zvyklá, ale u kafe chci mít klid :-). 

Míříme tedy k hotelu. A skutečně, ulice je pro auta uzavřená, naštěstí jsou už hotové chodníky - to je naše hobby, jezdit po chodníku :-). Ubytujeme se, je to tu pro nás opravdu zbytečně luxusní, takový apartmán by nám stačil jako byt. Po sprše míříme na večeři a jsme nemile překvapeni - už se nevaří, kuchař šel domů! Chápu naprosto jejich situaci, nechápu ale nepravdivou informaci. Servírka poradí blízkou hospodu, tam se ale situace opakuje, najíme se až v té třetí, je to víc než kilometr od hotelu. Alespoň se ještě projdeme. Trochu pochybujeme o slíbené snídani, ale dopadlo to dobře :-).

Nedělní ráno je trochu teplejší, ale jen o málo, i dnes však bude krásně. Nejprve se jedeme podívat na Konopáč, misto je součástí Heřmanova Městce. Známé rekreační středisko, už je tu ale téměř po sezoně. Pak už po silnici, která takhle brzo dopoledne není moc frekventovaná, míříme do Chrudimi. Okoukneme známá místa z výletu s VU3V, hlavně Resselovo náměstí. U barokního sloupu Proměnění páně, o jehož vzniku jsme tu shlédli krásný dokument, je ještě hodně svíček a fotka Karla Gotta od pátečního pohřbu. V blízké ulici je otevřená cukrárna, u kávičky věnuju tichou vzpomínka Janě :-).

Další zajímavé místo na trase jsou Dašice - je tady rozlehlé, pěkné náměstí. Den je slunečný, nefouká, cesta krásně odsejpá... V Horních Ředicích Karla napadlo, že tu žije jeho kolega z prvního pracoviště (Oděvy). Neviděli se snad 30 let. Stačí jeden dotaz a jsme u jeho domu, otevřít přijde sám kolega. Chvíli povídáme venku, pozvání dál raději nepřijímáme, přece jen nás ještě čeká dost kilometrů. Zastavujeme se pak ve Vysokém Chvojně. Musíme se podívat na bizony, o nichž jsme se tu dozvěděli na jaře u Zámečku. Ten samozřejmě taky nemůžeme vynechat, najíme se tu. Trvá to ale dost dlouho, je tu plno, především hodně cyklistů. Alespoň si odpočineme, pak už jedeme domů téměř na jeden zátah. Ještě projdeme arboretum (listí krásně žloutne, voní a šustí) a frčíme - Albrechtice, Týniště, Čestice, zámecký park v Častolovicích...

Krásný podzimní výlet, kilometrů bylo celkem asi 138. Už zase můžeme plánovat zajímavé akce na příští rok :-).

 

Fotogalerie: Říjnový víkend na tandemu