První vyjížďku na tandemu podnikáme 8. března, jak jinak než do cukrárny v Potštejně :-). Sice jsme oslovili několik "účastníků zájezdu", rozuměj - kamarádů, kteří mají zájem o letošní čtyřdenní cykloakci naplánovanou už na druhý květnový vikend - chtělo by to začít trénovat, ale... jedeme samozřejmě sami, všichni to mají nabité. Možná je to dobře, alespoň si zvykneme, sami budeme jezdit zřejmě celé jaro. I ta cukrárna byl dobrý tah, je to poprvé a na delší dobu asi naposledy, kdy se můžeme někde zastavit a občerstvit.

A pak to vypuklo - koronavirus straší, zavřené školy i hospody, roušky a nouzový stav, karanténa pro lyžaře... My naštěstí nikam nemusíme, sedíme doma a jak je jen trochu příznivé počasí, vyrážíme (posilovat imunitu) na krátké vyjížďky na tandemu. Sami, jinak to nejde. Stejně by s námi nikdo nejel :-). Tunel, šátek nebo roušku v pohotovostní poloze, vybíráme si trasy, kde moc cyklistů ani pěších nepotkáme. A jak jsme dřív téměř opovrhovali ježděním tzv. "kolem komína", protože to tu už přece všechno známe, objevíme občas (spíš ale vyjímečně) cestu, po které jsme ještě nejeli, zajímavost, která nám unikla, rybník, u kterého jsme ještě nebyli :-). Pár fotek z některých výletů je dole v galerii.

A jak je to s tím dvacátým výročím? Je to tak, tandem jsme si pořídili do nového tisíciletí - v roce 2001, dobře se nám to počítá :-). Psala jsem o tom kdysi v tomto článku. Od té doby se něco málo změnilo - kromě toho, že jsme trochu zestárli, zhoršilo se  mi znatelně vidění, takže jsem se dopracovala už k tzv. signalizační holi, kterou ale nosím zatím jen v kabelce :-). Pokud tedy někam náhodou vyjímečně jdu, většinou jezdíme na tandemu, a to ji nepotřebuji. Nebo chodím se svým trpělivým vodičem :-). Třeba seberu odvahu, tak se mi pak nesmějte, až mě potkáte! Taky jsem poznala především díky facebooku další zrakově postižené, zajímavé je, že většina z nich není slepá, ale "jen" slabozraká - možná jako já, někdo víc, někdo méně. S Renatou, kterou zmiňuji ve výše uvedeném článku, si dodnes občas vyměníme email, věnuje se i nadále Přátelským místům a dokonce píše další Bestseller, už třetí v pořadí :-).

A co je pro mě nejdůležitější? Že nás to na tandemu i po těch dvaceti letech pořád baví! A chceme si ten letošní rok pořádně užít :-). 

 

Na cyklostezku k Tiché Orlici

Po dvou příjemných výletech s partou k Labi se ve středu 27. května vydáváme na vyjížďku zase sami na tandemu. Vylákala nás předpověď počasí, mezi chladnými a deštivými dny bude středa výjimkou, to  musíme využít. Před desátou nastupujeme v Doudlebách do vlaku, vystupujeme tradičně v Letohradě. A ve vlaku? Předchozí den jsem v jízdním řádu kontrolovala možnost přepravy tandemu - je to jako obvykle - vlak má mít přepravu kol i úschovu během přepravy. Skutečnost je ale trochu jiná. Trochu rozpačitý průvodčí nás upozorňuje na to, že v oddělení pro kola jsou cyklisté. Tak půjdeme do úschovy - na to já. Prý leda tak na střechu. Jak to, máte snad úschovu? Prý ne... Do oddělení pro kola jsme se bez problému vešli, průvodčí pak při další pochůzce uznal, že úschova skutečně v jízdním řádu uvedená je, proč ale v soupravě není?

Po delší době jsme se krásně projeli po cyklostezce podél Tiché Orlice, cestou na odpočívadle oběd z brašny, kávička byla v cukrárně v Borohrádku, z Chocně míříme přes Skořenice, Svídnici, Kostelec a naši oblíbenou zkratkou mezi poli do Lupenice a po nové cyklostezce až téměř domů - celkem jsme natočili 75 km. Parádní výlet!

V dalším týdnu, je už červen, se ve čtvrtek vydáváme na tutéž trasu - ve vlaku opět chybí úschova. Cyklostezku opouštíme už u Ústí n. Orlicí, míříme do Dolních Libchav - potřebujeme tu dát opravit brašnu  na tandem. Křižujeme chvíli vesnici, než se podaří opravnu najít.  Pak už se nejkratší cestou vracíme domů - sušíme :-)!

A další čtvrtek (11. 6.) je nutné opravenou brašnu vyzvednout - další důvod k projížďce. Tentokrát sem míříme přes Peklo, Merklovice, Potštejn a Sopotnici - tady nás trochu děsí četné kamiony, v Libchavách už raději po vedlejší silnici, vede nás cyklotrasa. A s opravenou brašnou se na hlavní nevracíme, necháme se vést cyklotrasou  4215, je po ní zároveň vedená místní naučná stezka se zajímavými výhledy na obec a okolí. Pak už Orlické Podhůří, Skrovnice, Přestavlky... Kostelec a přes Lupenici na novou cyklostezku a domů. 

 

Trénink pro důchodce :-)

V sobotu 13. června se nám podařilo vylákat na výlet Jarmilu a Luboše z Vamberka. Je už poměně teplo a dusno, odpoledne možná přijde bouřka, navrhujeme proto vydat se na hory. Scházíme se před osmou hodinou na vlakové zastávce v Pekle, o půl deváté jsme už v Rokytnici. Panské Pole, Bartošovice - že bychom se zastavili na kávičku u Milady a Vládi? Nikdo není proti, jejich chata je ale opuštěná, tak snad příště. Most na Zemské bráně - krásné místo nemůžeme minout bez povšimnutí, kafe si dopřejeme na Čiháku, sice otevírají až v jedenáct, ale venku nás obslouží už o hodinu dřív. Před Petrovicemi odbočujeme na Klášterec a přes Kunvald, Kameničnou a Slatinu sjížídme dolů.

Při krátkém odpočinku u slatinské hospody (samozřejmě zavřené) dostal Karel skvělý nápad. Nepojedeme dál na Javornici, jako obvykle, chtělo by to změnu. A tak míříme do Rybné, u hospody na křižovatce si dáváme zmrzlinu a kávu a pokračujeme do Záchlumí a Litic. Tak tohle vylepšení se tak úplně nepovedlo - stoupáme lomem nahoru, je vedro, kola tlačíme - nic moc. Pak už je to ale pohoda, příjemným lesem, sjíždíme do Vamberka, kde se loučíme a frčíme přes Peklo domů. Dalo nám to 68 km - dobrý trénink na dvoudenní akci, na kterou se těšíme na příští víkend. A v tu chvíli ještě netušíme, že nás pěkně vypeče počasí, v pátek před odjezdem zrušíme zamluvené ubytování a budeme sedět doma :-(. 

 

 Fotogalerie: Tandem - rok dvacátý - jaro