První vyjížďku na tandemu podnikáme 8. března, jak jinak než do cukrárny v Potštejně :-). Sice jsme oslovili několik "účastníků zájezdu", rozuměj - kamarádů, kteří mají zájem o letošní čtyřdenní cykloakci naplánovanou už na druhý květnový vikend - chtělo by to začít trénovat, ale... jedeme samozřejmě sami, všichni to mají nabité. Možná je to dobře, alespoň si zvykneme, sami budeme jezdit zřejmě celé jaro. I ta cukrárna byl dobrý tah, je to poprvé a na delší dobu asi naposledy, kdy se můžeme někde zastavit a občerstvit.

A pak to vypuklo - koronavirus straší, zavřené školy i hospody, roušky a nouzový stav, karanténa pro lyžaře... My naštěstí nikam nemusíme, sedíme doma a jak je jen trochu příznivé počasí, vyrážíme (posilovat imunitu) na krátké vyjížďky na tandemu. Sami, jinak to nejde. Stejně by s námi nikdo nejel :-). Tunel, šátek nebo roušku v pohotovostní poloze, vybíráme si trasy, kde moc cyklistů ani pěších nepotkáme. A jak jsme dřív téměř opovrhovali ježděním tzv. "kolem komína", protože to tu už přece všechno známe, objevíme občas (spíš ale vyjímečně) cestu, po které jsme ještě nejeli, zajímavost, která nám unikla, rybník, u kterého jsme ještě nebyli :-). Pár fotek z některých výletů je dole v galerii.

A jak je to s tím dvacátým výročím? Je to tak, tandem jsme si pořídili do nového tisíciletí - v roce 2001, dobře se nám to počítá :-). Psala jsem o tom kdysi v tomto článku. Od té doby se něco málo změnilo - kromě toho, že jsme trochu zestárli, zhoršilo se  mi znatelně vidění, takže jsem se dopracovala už k tzv. signalizační holi, kterou ale nosím zatím jen v kabelce :-). Pokud tedy někam náhodou vyjímečně jdu, většinou jezdíme na tandemu, a to ji nepotřebuji. Nebo chodím se svým trpělivým vodičem :-). Třeba seberu odvahu, tak se mi pak nesmějte, až mě potkáte! Taky jsem poznala především díky facebooku další zrakově postižené, zajímavé je, že většina z nich není slepá, ale "jen" slabozraká - možná jako já, někdo víc, někdo méně. S Renatou, kterou zmiňuji ve výše uvedeném článku, si dodnes občas vyměníme email, věnuje se i nadále Přátelským místům a dokonce píše další Bestseller, už třetí v pořadí :-).

A co je pro mě nejdůležitější? Že nás to na tandemu i po těch dvaceti letech pořád baví! A chceme si ten letošní rok pořádně užít :-). 

 

Na cyklostezku k Tiché Orlici

Po dvou příjemných výletech s partou k Labi se ve středu 27. května vydáváme na vyjížďku zase sami na tandemu. Vylákala nás předpověď počasí, mezi chladnými a deštivými dny bude středa výjimkou, to  musíme využít. Před desátou nastupujeme v Doudlebách do vlaku, vystupujeme tradičně v Letohradě. A ve vlaku? Předchozí den jsem v jízdním řádu kontrolovala možnost přepravy tandemu - je to jako obvykle - vlak má mít přepravu kol i úschovu během přepravy. Skutečnost je ale trochu jiná. Trochu rozpačitý průvodčí nás upozorňuje na to, že v oddělení pro kola jsou cyklisté. Tak půjdeme do úschovy - na to já. Prý leda tak na střechu. Jak to, máte snad úschovu? Prý ne... Do oddělení pro kola jsme se bez problému vešli, průvodčí pak při další pochůzce uznal, že úschova skutečně v jízdním řádu uvedená je, proč ale v soupravě není?

Po delší době jsme se krásně projeli po cyklostezce podél Tiché Orlice, cestou na odpočívadle oběd z brašny, kávička byla v cukrárně v Borohrádku, z Chocně míříme přes Skořenice, Svídnici, Kostelec a naši oblíbenou zkratkou mezi poli do Lupenice a po nové cyklostezce až téměř domů - celkem jsme natočili 75 km. Parádní výlet!

 

 Fotogalerie: Tandem - rok dvacátý - jaro