I léto začíná ježděním jen v nejbližším okolí, kdypak se konečně odpoutáme a vyrazíme kousek dál? Zatím ale nepřeje počasí. Vlastně měl tento první letní víkend původně vypadat úplně jinak. Plánovali jsme jej strávit s cyklopartou v okolí řek Moravská Sázava a Březná s noclehem v Acrobat Parku ve Štítech. Plán to byl pěkny, ale... Ve čtvrtek postihl naše nejbližší okolí vytrvalý liják a velká voda, postiženy jsou hlavně Tutleky, Kostelec, ale i náš Jahodovský potok někde vystoupil z koryta, voda z polí vytvořila laguny a zaplavila sklepy... Pršet má dle předpovědi i o vikendu. Vyčkáváme do poslední chvíle, v pátek ale akci rušíme. Vyrazíme na kolo alespoň v neděli? Všichni jsou pro, pak postupně odpadají, i když výlet maximálně zkrátíme jen na malou odpolední vyjížďku. Jak jinak - jedeme zase sami :-). 

Počasí se vylepšuje jen zvolna, ale v neděli už neprší. Je hodně vlhko, ani teplota léto příliš nepřipomíná, na kolo je ale příjemně. Šlapeme do Lukavice, odbočujeme na Prorubky a hned zkraje stoupání nás v lese potká zajímavý zážitek. Vpravo, hluboko pod námi někde teče Liberský potok, silnička mírně stoupá a z lesa se začíná ozývat zvláštní zvuk - silný hukot a praskání větví - co to je?!? Jako by se porostem prodíral slon nebo podobné zvíře. Ne -  závěrečné dramatické žuchnutí a je jasno - na břehu  potoka se vyvrátil podmáčený strom, musel to být pořádný macek. Z pochopitelných důvodnů to nijak podrobně nezkoumáme a raději spěcháme dál, z lesa pryč. I když je téměř celá cesta ve stoupání lemovaná vzrostlými stromy a na Prorubkách už jsme těsně před námi na silnici spadlou větev kdysi zažili, raději si žádné černé myšlenky nepřipouštíme. 

Další cesta je už bez mimořádných zážitků - Kačerov, Kunčina Ves, opět nová asfaltka nad Bělou, po silnici směrem k Hlásce, Jaroslav, Rychnov... Bylo to jen 39 km, mohli jste jet s námi :-). 

 

Safírová svatba - jak jinak než na tandemu :-)

Drahokamy mě ani tentokrát nezahrnul, ale na tandemu jsme vyrazili i tuto neděli - 28. června máme výročí svatby. Narozdíl od toho původního svatebního dne, který nám tenkrát propršel, i většiny dnů konce letošního června, kdy prší až příliš, je v neděli konečně krásný letní den. Déšť a bouřka se očekává až navečer. A protože asi bude teplo, vyrazíme na hory, snad tam bude snesitelnějí.

Z Pekla se svezeme vláčkem, v Rokytnici vystupujeme celkem čtyři, doprovázejí nás Jana se Zdenou. Na náměstí nás překvapí otevřená hospoda U Rampušáka, takhle brzo? Ještě není devět! Sice zjišťujeme, že tu podávají jen snídaně pro ubytované, ale když už jsme se sem přihrnuli, kávu nám připraví.

A pokračujeme - na Horní Rokytnici, do Říček (silnice ještě není hotová, ale na kole se projet dá). V Říčkách pořídíme foto u bývalé hájenky, dnes je to krásně udržovaná chalupa hned vedle kostela. Stoupáme nad obec, obdivujeme krásné výhledy a necháme se vést cestou do Zdobnice. Tam se na hřišti u řeky trochu posilníme a zase stoupáme, tentokrát cestou podél nové sjezdovky, ta nás přivede do Kunčiny Vsi. Opět se zastavujeme u kostela, dnes je na rozdíl od minulé neděle celý den krásně azuro, pořizujeme fotky. Kostel je dokonce otevřený, nahlédneme do interiéru. 

Pokračujeme směrem k Rampuši a tady nastává dilema - nabízí se snad jediná otevřená hospoda na trase, zastavíme se v ní? Odbočujeme do vsi a je skutečně otevřeno. Už jsme tu dlouho nebyli, posezení venku je příjemné, jídlo dobré. Dál vedeme dámy po nedávno objevené asfaltce mezi poli do Bělé a po silnici krásným sjezdem do Jaroslavi. Cestou jsem zavolala Míle S., je na tu na návštěvě u dcery! Zastavíme se pozdravit je, vyškemráme vodu do bidonu a frčíme dál - do Rychnova. Trasa se zdá Karlovi krátká, proto se ještě rozhodneme doprovodit Zdenu - synkovskými sady a zámeckým parkem v Častolovicích na cyklostezku k Orlici. Tam se loučíme a vracíme se domů přes Kostelec, Lupenici a po nové cyklostezce do Rychnova. Tady dole jsme se pěkně "vypekli", na horách a ve sjezdech bylo o poznání příjemněji, ale je přece léto :-). Celkem krásných 69 km.

 

Do Velichovek za Járou

Moje spolužačka a kamarádka Jára je po operaci na lázeňském pobytu ve Velichovkách. To je dobrý důvod vydat se ji navštívit. Samozřejmě na tandemu. Ve čtvrtek 2. července se brzo dopoledne vydáváme nejprve vlakem z Častolovic do HK, po kávičce U kolibříka pak po Labské cyklostezce do Černožic, kde odbočujeme směrem na Rožnov a po pár kilometrech jsme ve Velichovkách. Je asi půl jedné, Jára už má po procedurách, je i po obědě, takže s ní strávíme příjemné odpoledne v lázeňském parku. Vyruší nás jen přeháňka, před kterou se ukryjeme v místní kavárně. Ani se nám nechce domů.

Zpáteční cestu volíme přes Jaroměř, Jásennou a České Meziříčí do Opočna. Tady začíná opět pršet, asi půl hodiny strávíme pod střechou autobusové čekárny v Semechnicích, pak už přes Trnov, Hrošku, Ještětice a Rychnov jedeme domů. Celkem 85 km.

 

Vykoupeme se na Pastvinách? 

V neděli 2. srpna podnikáme jen "dopolední" vyjížďku s Janou, očekává se déšť, tak budeme spěchat domů. Dopadlo to ale trochu jinak, protože Zdena se k nám nemohla připojit a místo toho nás pozvala, ať se zastavíme, strávili jsme u ní velmi příjemnou část dopoledne - kávička, buchta, povídání... Pak už ale bylo skoro poledne, zastavili jsme se proto ještě na polévku v motorestu v Lípě a nasycení si projeli velmi příjemný okruh přes Borohrádek, Šachov a Zdelov, Kostelec a naši nově oblíbenou trasu se závěrem po nové cyklostezce do Rychnova a domů. Je pravda, že poslední kilometry drobně pršelo, čekali jsme ale větší zhoršení počasí.

A jak to bylo s tím koupáním? O týden později, 9. srpna, se vydáváme na cestu jen sami dva na tandemu. A protože je konečně pořádné léto, chtělo by to cestou nějaké osvěžení. Zavrhujeme Opaťák, na který nás v pátek nalákali Milada a Vláďa, když jsme u nich plánovali zářijovou cykloakci - v tomhle vedru by bylo lépe zvolit nějakou horskou trasu. A taky se na odpoledne ohlásila Irena, vrací se z víkendu v Jeseníkách, chceme se s ní potkat. 

Ráno těsně po osmé nastupujeme do vlaku v Pekle n. Zdob., z Rokytnice míříme tradičně do Bartošovic, na Zemskou bránu, teprve v Petrovicích se zastavujeme na pití a kávičku, hospoda hned u kruháku je sice ještě zavřená, ale nápoje bez problému poskytnou. Sluníčko už pěkně připaluje, naštěstí nás teď čeká už téměř výhradně sjezd. Projedeme neznámou luční cestu, je sice z velké části dost kamenitá, ale je tu krásně - jen pár chalup, pasoucí se dobytek, boží muka se dvěma pěknými lipami...

Pak už přijíždíme do Lhotky na asfalt, Klášterec a jsme u přehrady. Před mostem odbočujeme na levý břeh nádrže, je to tu více zastíněné, najdeme si místo na břehu a chvíli si užíváme příjemné osvěžující koupele. Pak ještě rychlé občerstvení u stánku a míříme k přehradní hrázi, přejedeme ji a pokračujeme do Nekoře. Tady Karel volí cyklotrasu vedenou poblíž Divoké Orlice, zčásti vede v chládku po lesních pěšínách, což v dnešních horkém dni není k zahození. A pak už přijíždíme do Žamberka, i tady se držíme řeky, dále už je to osvědčená klasika - Helvíkovice, Kameničná, Slatina, Javornice, Blatiny a s krátkou zastávku v Bille už domů.

Irena se skutečně zastavila, ale až navečer, mohli jsme se cachtat klidně celé odpoledne :-). 

A ještě do sbírky hlášek - v Pekle s námi do vlaku nastoupil jediný cyklista, dali jsme se do řeči. Zajímalo ho - jaké výhody má takové kolo? :-) 

 

Na Broďák

V neděli jsme se vrátili z pěší třídenní akce na severu Moravy nebo spíš ve Slezsku, jakmile ale Bára v úterý odjela s dětmi na prázdniny do Oder, hned nás doma všechno pálí. Měli bychom někam vyrazit na tandemu, už jsme na něm neseděli víc než čtrnáct dní! Alespoň na jeden den! Volíme středu 26. srpna, tu máme odpravdu volnou. A kam? Napadlo mě zkusit po dvou letech zase přímý vlak z RK do Náchoda, svézt se podle Metuje... Snad nás průvodčí nevykáže. Dopadlo to dobře, vlak je skoro prázdný, tandem nikomu nevadí. Jen nás trochu zaskočilo pár kapek cestou k nádraží a taky mírný větřík už před sedmou. 

Zhruba o půl deváté vystupujeme na konečné v Náchodě, na náměsti navštívíme příjemnou kavárnu a pak s chutí makáme do kopečka na Kramolnu. Karel totiž trasu ještě vylepšil, zhruba před čtyřiceti lety jsme asi dvoje prázdniny stanovali pár dnů v kempu u rybníku Brodský (Broďák), zajedem se tam podívat. Za Trubějovem nás příjemná lesní cesta dovede ke Špince, po jejím břehu už míříme k Broďáku. Zajedeme do kempu, vypadá to tu pěkně. Není tu příliš mnoho lidí, pláž je skoro opuštěná, je poměrně chladno a dost fouká. Nasvačíme se a pokračujeme.

Vítr sílí a je chvílemi dost nepříjemný. Plánujeme dostat se nějak k Metuji, do Náchoda a pak už známou trasou domů. Karel ukazuje na mapě až někde k Hronovu, to snad přehání, ne? Nakonec zamíříme na Horní Radechovou a přes Pavlišov. Cestou míjíme řadu bunkrů, dokonce jednu rozhlednu - v tom větru mě příliš neláká na ni vystoupat. Ještě máme v plánu zajet k novému prameni Běloveské minerálky, po chvíli hledání se daří. Samozřejmě mě ji Karel natočí do bidonu, je moc dobrá. V kavárně Kolonáda si dáme malé občerstvení a míříme k řece. Trasa do Pekla podél ní je tradičně příjemná, ani u Jurkovičovy hospody se nezdržujeme, oběd dáme až v Novém Městě n. Metují. 

Domů jsme tentokrát vybrali trasu přes Spy, Chlístov a Val, napadlo mě zkontrolovat ještě Járu v Domašíně - má tam sice návštěvu, přesto chvíli pokecáme a pak už přes Lhotu Netřebu, Bílý Üjezd a Solnici míříme k Rychnovu a domů. Přijeli jsme přesně v šest hodin. Ujeli jsme 77 km. Není ale kilometr jako kilometr - ty dnešní mi připadaly nějak náročné. Kopečky a hlavně vítr! Foukal dost silně celý den, i když naštěstí ne vyložené proti nám. Ale byl to opět fajn výlet. 

 

Poslední letní aneb Jak jsme málem zmrzli

Už někdy v srpnu jsme ve městě potkali mého bývalého kolegu, je to cyklista, občas jezdí jako řidič s cyklobusem na Suchák, nebo spíš na Červenovodské sedlo. Prý určitě pojede v září, a to v neděli 19. To by mohlo být fajn, domluvili jsme se, že  by nám naložil tandem, třeba do zavazadlového prostoru. V tu chvíli nám ani nedošlo, že 19. je už v sobotu, nějak se nám ta data popletla. V sobotu ale máme volno, že bychom to zkusili? Na autobusáku u vlakového nádraží jsme dávno před půl osmou, abychom měli čas na naložení tandemu, žádná kola tam ale nejsou, jen pár pěších turistů. Řidič, samozřejmě úplně jiný, je ale ochotný, vlek je úplně prázdný, proč nenaložit tandem na něj? Stačí několik gumicuků a můžeme jet. Jediné další kolo se nakládá až v Letohradě. Dost po deváté vystupujeme na poslední zastávce - Orličky, odbočka na Suchý vrch. 

Doma ukazoval teploměr při odjezdu jen pět stupňů, tady není o moc víc, spíš naopak. To tedy bude sjezd! Karel si ani nevzal dlouhé cyklistické kalhoty, já mám alespoň podkolenky, čelenku, dlouhé rukavice... Za příznivější teploty bychom si sjezd úžasně užili, takhle se jen těšíme do Čenkovic a na stoupání k Výpracticím. Karel se totiž rozhodl zajet k Moravské Sázavě. Kolem říčky projíždíme nádherným Sázavským údolím, je ale zastíněné a u vody je stále ještě chlad. Zahříváme se až před Lanškrounem, zastavujeme se na místním náměstí, fotíme zajímavou radnici a zajdeme na kafe do občerstvení, za chvíli budou zavírat. Z města vyjíždíme kolem krásného rybníku, fotíme labutě a míříme na Letohrad a k Žamberku. 

Na cyklostezce u Lukavice nás v prudším stoupání předjíždí malá skupina cyklistů. Vypadá to na elektrokola. Překvapuje nás ale, že první z nich je tandem! Následují ho dvě dámy. To je úžasné, tandemů na cestách moc nepotkáváme! A málokdy se naskytne příležitost prohodit alespoň pár slov. Šlápneme do pedálů, abychom je dojeli a vyzvídáme. Jsou z Dolní Dobrouče, spolujezdec je asi trochu postižený chlapec, sám by to prý neušlapal. Dřív jezdili také na tandemu od Bareše, teď už šestým rokem na tomto elektrotandemu, snad maďarské výroby. Popřejeme si navzájem šťastnou cestu a loučíme se, i když se pak ještě asi dvakrát vzájemně předjíždíme, i oni míří do Žamberka. 

V Žamberku se zastavíme v restauraci na koupálku, při výjezdu z města ještě pár fotek parních strojů, je tu nějaká akce, dokonce zní svingové rytmy a zpěv. A závěr, jak jinak - Kameničná, Slatina, Javornice se zastávkou na hřišti, kde se opět hraje fotbal, a přes Blatiny domů. Prima výlet, už opravdu poslední letní - celkem 79 km. 

 

Na Praděd!

 A ještě pár řádek - Karel letos ještě nebyl na kole na Pradědu. Po naší sobotní akci jsou krásné teplé dny, svůj záměr mi oznamuje dokonce téměř celý den předem :-). 22. září je zároveň poslední letní, ale i první podzimní den, je slunečno, dny se už ale povážlivě krátí, takže část trasy absolvuje potmě. 

Svého cíle ale dosáhl, ujel celkem 201 km a domů dorazil hodně pozdě a pěkné hladový - ve vytipovaných hospodách už se nevařilo :-). 

 

Fotogalerie: Jahodovský potokTandem v létě