Čtyřdenní akci se dvěma nejstaršími vnuky jsme naplánovali hned na počátek prázdnin. Souhlasili tentokrát s výletem na kolech. Při vymýšlení trasy jsme jako úvod zvolili atraktivní a velmi příjemnou cyklostezku podél Labe - z Hradce Králové proti proudu řeky. A další postup už se nabízel sám: projet trochu i oblasti horního toku řeky a navštívit její pramen. A kde budeme spát? První a třetí nocleh někde poblíž Dvora Králové, druhý nejlépe přímo v Krkonoších, na plánované trase. Nakonec volíme ve Dvoře nejlepší variantu (jako už několikrát), neteř Irena nabízí nocleh u ní doma - prý nás ráda uvidí :-). A na horách? Ve hře je dokonce Labská bouda, nakonec ale najdeme o trochu levnější ubytování v Dolních Mísečkách.

Počasí je i zkraje července poněkud nejisté, dle předpovědi by ale mohly vyjít dny od neděle pátého. Nerozmýšlíme se, honem zarezervujeme nocleh v hotelu Idol Wellness v Dolních Mísečkách a domluvíme se s Irčou a ráno o půl osmé se vydáváme na první kilometry do Častolovic k vlaku. U Kolibříka si neodpustím kafe, kluci na mě jen koukají, proto moc nezdržuju a za chvíli už opouštíme ulice města a frčíme (my s Karlem už letos potřetí) podél řeky na Předměřice, Smiřice a Jaroměř. Cestou se telefonicky domlouvám s Irenou, tak se na nás těší, že nám jede naproti :-). Potkáváme se kousek za Jaroměří, posedíme spolu v Kuksu zatímco Karel s kluky okukují sochy a zahradu u Hospitalu.

I dál pokračujeme po CT 2 - Labské cyklostezce. Místy vede po travnatých pěšinách, pak po asfaltu ke Dvoru Králové. Město objíždíme kolem řeky a nemůžeme si odpoustit krátkou návštěvu u Líby a Dana. Tráví tu víkend, posedíme s nimi na zahradě u kávy a koláče - prostě neděle je úžasně pohodová, navíc přeje i počasí, celý den je slunečný a krásně teplý. Večer nás ještě čeká grilování u Ireny a oslava Ivošových narozenin i s dortem.

V pondělí ráno se zapakujeme a opouštíme Dvůr. Nejdřív ale ještě krátká projížďka centrem, chceme klukům ukázat některé zajímavosti. A při průjezdu úzkou ulicí k Šindelářské věži jsme získali další hlášku do sbírky - ze sedla kola fotím (jako obvykle), tentokrát Šindelářskou věž. V této části ulice je obousměrný provoz, za námi jedou kluci a kousek za nimi auto, v protisměru se blíží další. Řidička otevírá okénko a nadurděně na mě spustí: nefoťte za jízdy, když je tady provoz! S Karlem oba vyprskneme smíchy, než stačím zareagovat, auto je pryč. Ale co ji tak rozzlobilo, jsme nepochopili - nepostřehla, že neřídím a jen se vezu? Nebo měla z nějakého důvodu strach, že vyfotím ji s autem? Záhada zůstane asi nevyřešená :-). 

Ze Dvora míříme do Bílé Třemešné a dál na Brusnice, na začátku Horní Brusnice odbočujeme na Mostek. Cestou nás trochu začíná zlobit drobný déšť, schováváme se - tu v příkopu pod hustou klenbou stromů, pak na chvíli v autobusové zastávce a když už to vypadá, že se rozjasnilo, spustil se docela slušný liják. Vyjíždíme právě z Mostku a zachrání nás poměrně rozlehlý přístřešek u čerpací stanice bez obsluhy. A pak už je až do večera pěkně.

V Borovnici se nám podaří najít větrný mlýn, je to zřejmě nově postavená kopie původního mlýna, který stál nedaleko, v šedesátých letech minulého století byl rozebrán a umístěn v kouřimském skanzenu. Nový mlýn ještě není otevřený veřejnosti. Něco málo nafotíme a pokračujeme. Terén se houpe, chvíli makáme do kopce, pak se svezeme, ale nezadržitelně se přes Horka, Studenec a Martinice blížíme do Jilemnice. Nějak jsme se hned netrefili do centra města, kam máme namířeno, nakonec se ale daří - na náměstí navštívíme doporučenou restauraci Na staré poště. Sedíme venku pod podloubím a máme se zase dobře - já výborného candáta s hráškovým pyré, Karel řízečky z panenky, kluci si dali pizzu. 

Takto posilnění se můžeme vydat na další trasu - tentokrát už výhradě do kopce. V Jilemnici ještě projedeme po CT 22 kolem chalupy Bohumila Hanče a pak to začíná. Údolí řeky Jizerky - táhlé stoupání přes Vítkovice, lesem přímo po břehu říčky výš a výš. A když už nás to opravdu přestává bavit, jsme konečně v cíli - hotel Idol v Dolních Misečkách leží v nadmořské výšce hodně přes 900 m n. m. Představa, že bychom měli dnes ještě vystoupat až na Labskou boudu... Jsme tu ale poměrně brzo, v klidu se ubytujeme, odpočineme si, lehce povečeříme a jdeme zase odpočívat :-). Obsluha velmi příjemná, ubytování téměř luxusní, trochu si tak sníme o dvou nocích strávených tu buď v zime s běžkami nebo v létě turisticky. 

Ráno, už je úterý 7. července, začíná zase stoupáním - Horní Misečky, Vrbatova bouda, U čtyř pánů a konečně Labská bouda. Nepřetržitě stoupáme, chvíli kola vedeme, chvíli se dá jet. Předjíždějí nás autobusy z Horních Miseček k Vrbatově boudě, místy jsou zástupy turistů, cyklistů výrazná menšina. Na Vrbatovce neodoláme, zastavíme se na teplé nápoje, venku je totiž pořádná zima, jen pár stupňů nad nulou. Při stoupání se ještě zahřejeme, horší bude sjezd. U Labské boudy necháme opřená kola a k prameni Labe míříme pěšky, je to asi jen kilometr po krásně vydlážděném chodníku. Omrkneme atraktivní místo - znaky všech větších měst, které na Labi leží od Vrchlabí až po německý Cuxhaven, necháme se vyfotit a vracíme se k boudě. 

Sjezd zvládáme za zlomek času, který jsme věnovali výstupu, na Horních Misečkách odbočujeme směrem ke Špindlerovu Mlýnu, sjíždíme ale do Labské, nedaleko přehrady. Je hodně chladno, občas ale vykukuje sluníčko, kéž by hřálo víc! Cestou sníme zbytky rohlíků v báglech, které zbyly ze včerejšího nákupu v královédvorské Bille, čas oběda už dávno minul. Zastavujeme se pak jen u přehrady a spěcháme do Vrchlabí. Silnice ze Špindlu je sice trochu frekventovaná, ale dá se bezpečně projet. Je to velmi příjemný sjezd, ve Vrchlabí jsme za chvíli. Trochu problém je najít slušnou hospodu, na doporučení oslovené dámy hledáme tu s názvem Jupiter a není to špatná volba. 

A pak už jen zbývá najít značení CT 2, která právě ve Vrchlabí začíná a sledovat ji až do Dvora Králové. Před pár lety jsme ji projeli, na trase se toho moc nezměnilo - zajímavé kostelíky v Kunčicích n. L. a Klášterské Lhotě, kousek cyklostezky v Hostinném, přehrada Les Království v Bílé Třemešné a jinak zeleň a řeka. Do Dvora přijíždíme po červené turistické, pro zpestření zase po úzké pěšině - vlevo kopřivy, vpravo vzrostlé obilí - změna je život :-). K Ireně přijížídíme kolem sedmé, po sprše chvílí posedíme a povídáme, prohlížíme staré fotky - prostě jak na návštěvě u příbuzných :-).

Středa 8. 7. - předpověď trochu straší trvalým deštěm, který by měl přijít snad už kolem poledne. Na trasu se nám podaří vyrazit až po deváté hodině. Už se ale nikde nezdržujeme, volíme nejpřijatejnější trasu, abychom se vyhnuli Jaroměřï - Zboží, Choustníkovo Hradiště, Vlčkovice..., Česká Skalice, Velká Jesenice, Bohuslavice a Opočno. Tady už máme všichni docela slušný hlad, je asi půl dvanácté, a tak míříme hned do první hospody ve městě, do Jordánku. Ještě je pěkně, sedíme venku, jídlo je dobré - Ondra se konečně dočkal vytoužené svíčkové :-). Filip hned po příjezdu zjišťuje prázdné zadní kolo, Karel tudíž ještě před jídlem začíná výměnu duše.

A taky začíná nenápadně krápat. Drobný deštík nás bude doprovázet téměř celou cestu domů, kam přijíždíme asi o půl druhé. A brzo na to se citelně ochladí a spustí se konečně pořádný déšť - vyšlo nám to skvěle :-). 

Za čtyři dny jsme ujeli celkem 249 km.

 

Fotogalerie: Labe a Krkonoše s F + O