Naši každoroční cykloakci s partou jsme plánovali už na dny kolem druhého květnového svátku, jenže letos na jaře bylo všechno úplně jinak... Měli jsme vytipovanou i zajímavou lokalitu, snad se tam vydáme příští jaro :-). Ale výlet s partou nevzdáváme, navrhujeme zářijový termín a jiný cíl - Železné hory - koncem léta už budou mít všichni natrénováno, můžeme proto vyrazit do kopečků :-).  

 

Sobota 12. září - koupání na přehradě, švestky na cyklostezce...

V sobotu 12. září se nás na parkovišti u hostince Obora v Trpišově sjelo hned dvanáct cyklistů! Za termín v půlce září může vlastně Nataša (s Paľem s námi byli už loni na Lužnici, oba jsou z Trenčína). Původní záměr byl jet hned počátkem měsíce, Nataše se to ale nehodilo a navrhla tento termín - sobota až úterý - prý mají v úterý státní svátek nebo spíš den pracovního klidu.  Taky vás zajímá, co je to za svátek? Je to den Panny Marie Sedmibolestné - patronky Slovenska.  A jak se ukázalo, byla to šťastná volba - čekaly nás čtyři krásné letní dny, někdy bylo možná teplo až příliš :-).

Hospoda v Trpišově nás zaujala už při naši červencové cestě, usoudili jsme, že by se tu partě mohlo líbit. Domluvili jsme tu parkování už od soboty a spaní na dvě noci - v neděli a v pondělí. V sobotu tu chystají svatbu, my si jen vypijeme první kafe a pak hned sedáme na kola. A je to tak, jak jsme se obávali - rovinky tu nejsou ani náhodou! Prvním cílem je Seč, v hospodě na křižovatce se najíme a míříme na přehradu - někteří v teplém dni neodolají a jdou si zaplavat. A trochu oklikou pak míříme k dnešnímu cíli, kterým je Chotěboř. Samozřejmě, že by se dalo jet kratší cestou a byli bychom tam dřív, Karel ale systematickým průzkumem mapy našel zajímavou cyklostezku, kterou nemůžeme minout. Železné hory rozdělují dvě řeky - Chrudimka a Doubrava, teď odpoledne jsme zamířili právě k Doubravě. Během čtyř dnů se budeme střídavě pohybovat v povodí obou těchto řek. A právě na cyklostezce za obcí Ostružno je alej švestek, dají se trhat i za jízdy z kola :-)

Do Chotěboře přijíždíme po osmnácté hodině, nejdřív se zastavujeme na náměstí u kašny s vodotryskem, chtělo by to skupinovou fotku. Na lavičce sedí mladé dívky, nastrojené snad do tanečních, za značného chichotání kamarádek ta nejodvážnější celou naši skupinu vyfotí, na oplátku pak Zdena fotí zase je. Ubytujeme se v hotelu Vysočina přímo na náměstí, posedíme večer v restauraci u dobrého jídla, povídáme, decentně popíjíme a doplňujeme tekutiny. Někteří si ještě vyjdou na krátkou noční procházku na náměstí. Sobotní noc moc klidná není, z náměstí nás ruší místní při návratu z různých zařízení a hlavně pravidelné odbíjení hodin na věži, na to tedy fakt nejsme zvyklí! K ránu zavřu okno a je konečně klid. 

 

V neděli - Vestec a dva skanzeny - Veselý Kopec a Nasavrky

Po snídani se vydáváme zase do kopců. Dnes máme cílů několik - nejprve nejvyšší horu (nebo spíš kopec?) Vestec a pak hned dva skanzeny. Veselý Kopec už dobře známe, mohlo by se tu ale líbit Nataše a Paľovi, později odpoledne se pak zastavujeme v Nasavrkách v Zemi Keltů. Je to archeoskanzen, stavby trochu připomínají skanzen v Modré u Velehradu, i když ty jsou z doby zhruba o tisíc let mladší. Terén je dnes téměř optimální, největší krpál nás čeká brzo dopoledne, pak už to jsou příjemné houpačky a sjezdy téměř výhradně po asfaltu. I dnes je celý den krásně, lepší počasí jsme si vybrat nemohli.

V Trpišově se ubytujeme, osprchujeme a pak sedíme na venkovním krytém sezení, po večeři se loučíme se Zdenou a Miladou, obě jdou v pondělí do práce. Tady se nám spí dobře, jsme na vesnici a je tu klid, až na obvyklé ranní kokrhání, ale na to jsme zvyklí :-). 

 

Náročné pondělí - hrad i rozhledna, Třemošnice a Heřmanův Městec...

To byl tedy den! Na hrad nikdo nejde, rozhledna je zavřená, někdo naplánoval trasu po lesních cestách... Ještě, že je i dnes tak krásné počasí a cestou sem tam nějaká ta hospoda :-)!

Po snídaní vyrážíme z Trpišova, tentokrát úplně nalehko. Prvním cílem je Třemošnice, cestou nás zaujal rybník Peklo u Krasíkova a krásné údolí Zlatého potoka, které nás po příjemné lesní cestě dovede k samotnému městu. V Třemošnici si dáváme oběd na zahrádce jedné z restaurací, chvíli posedíme... A když jsme tak pěkně najedení, čeká nás pořádný krpál - do Podhradí ke zřícenině hradu Lichnice, z druhé poloviny 13. století - možná pamatuje Karla IV. K hradu nakoukneme jen někteří, pokračujeme dál k vyhlídce Dívčí kámen a pak do Heřmanova Městce.

Tady se na náměstí dělíme na dvě skupiny dle preferencí - někdo do kavárny na kávu, další do hospody na pivo. Skupina u kávy si v klidu dá i zákusek a pití, stačí nám na to třicet minut. Ne tak druhé části výpravy :-). Když už to trvá moc dlouho, vlítne Karel do hospody a vyhlásí odjezd za pět minut - chceme stihnout večeři v Trpišově :-). Na trase z Městce se trochu liší názory - někdo raději tiché lesní cesty, i když to občas trochu hrká nebo musíme jít pěšky, a to nás pak žerou komáři, někteří raději po asfaltu, bude to sice delší, ale možná rychlejší. Nakonec se ale všichni setkáme u večeře v naší hospodě a opět sedíme a povídáme... 

 

Úterní krátká, avšak výživná trasa a návštěva hřebčína

Po snídani se opět vydáváme na trasu kolem Kochánovických rybníků, míříme na rozhlednu Bára - ta je naštěstí otevřená stále. A pak na Kočičí hrádek a do Slatiňan. Na 11 hod. tu máme objednanou prohlídku hřebčína, který je součástí Národního hřebčína v Kladrubech. Projdeme s výkladem stáj klisen, sedlárnu a kočárovnu a stáj hřebců, koně jsou nádherní, povídání zajímavé... Jen nás trochu překvapí, že je tu koní poměrně málo - prý jsou stáda v létě na pastvě v okolí. A kde? V Trpišově - že jsme je tam neviděli :-). 

Protože je už poledne, najdeme si ve Slatiňanech hospodu a pak po příjemné cyklostezce podél Chrudimky míříme do Chrudimi. Chvíli si užíváme atmosféru místního krásného náměstí a zajímavých památek a pokračujeme už závěrečnou etapou zpět do Trpišova. Ale ne jen tak po silnici - zase luční a lesní cesty a dokonce turistické pěšiny, tlačíme kola do pořádného kopce - naštěstí to není dlouhé a čeká nás tam ještě jedna zajímavost - zřícenina hradu Rabštejn (nebo Rabštejnek) ze 14. století. Pak chvilku kufrujeme v lese, brzo jsme ale na silnici a už neomylně míříme do Trpišova.

Poslední kávy a nápoje, loučíme se a jedeme domů. Letošní společná cykloakce končí, nezbývá, než se těšit na další :-). 

 

Fotogalerie: Železné hory