Už to skoro vypadalo, že na podzim zůstane tandem opuštěný v garáži, že ani  nikam nevyrazíme. Počasí, virová situace... Když bylo trochu slušně, podnikli jsme pěší vejšlap, počátkem října čtyřdenní toulky... Teprve v neděli 18. října jsme se jeli odpoledne na chvíli projet a dál sledujeme počasí, třeba se ještě nějaký výlet podaří!

 

Na Velkou Deštnou

Hned v následujícím týdnu se jeví příznivá předpvěď na čtvrtek 22. října. Nejprve uvažujeme o vlaku na Letohrad, vzhledem ke zpřísnění opatření raději plán na poslední chvíli měníme. Vlastně trasu připravuje Karel, já to ani moc neřeším, mým úkolem je jen sedět a šlapat. A moc se nevrtět :-). Nejprve prolítneme město, po cyklostezce podél hlavní silnice míříme do Solnice, odbočka na Kvasiny a už mírně stoupáme podél řeky Bělé. Je v ní dost vody, znatelně ochlazuje vzduch, takže je poměrně chladno, i když se sluníčko snaží. V úseku mezi Skuhrovem a Jedlovou nás překvapí potůčky z příkrých strání zprava, jsou to přítoky řeky, které jindy ani nezaznamenáme, dnes jsou to krásné malé vodopády. V Deštném zkoušíme štěstí v místní vyhlášené pekárně, je už ale jedenáct hodin, nemají ani kůrku chleba, ani rohlík - Karel koupil jen dvě fidorky, budou se hodit :-).

A už opouštíme horské středisko i řeku Bělou a stoupáme na Šerlich. Chvíli po silnici, občas nás předjede nějaké auto, pak ale Karel odbočí vpravo na lesní cestu. Našel ji na mapě a chce prozkoumat, ještě jsme po ní nejeli. Klikatí se po úbočí Velké Deštné, stoupání je velmi mírné, cesta zpevněná a udržovaná, ale přece jen to dost hrká, střídáme pomalou jízdu s vedením tandemu. Velkou část trasy posloucháme zurčení blízkého potůčku. Protože jsou zavřené hospody, usmažila jsem k obědu dva řízečky, už se těšíme, až si na břebeni někde sedneme na sluníčku a najíme se :-). Jenže cesta se vleče, hlad přišel ještě dřív, než jsme vystoupali nahoru. Po poledni konečně přišel ten kýžený okamžik, jsme na nejvyšším vrcholu Orlických hor, tentokrát na tandemu! A nejsme tu sami, několik rodinek s dětmi nebo ojedinělých turistů vylákalo příjemné slunečné počasí. Většinou asi parkují na Šerlichu, když tam pak sjíždíme, potkáváme ještě další návštěvníky rozhledny. 

Ze Šerlichu Karel zamíří k polské hranici - úžasným sjezdem frčíme na Bedřichov a dál do Orlického Záhoří. Ve sjezdu nás předjíždí osamocený motorkář a ukazuje palec nahoru. Jo - takhle z kopce nám to jde dobře :-). Údolí za hřebenem Orlických hor mám moc ráda, je tu pár malých vesnic, roztroušené chalupy, kostelíky, široké údolí horního toku Divoké Orlice s krásnými loukami, výhledy na polské Bystřické hory... V Orlickém Záhoří najdeme azyl na odpočívadle u nově vybudovaného běžkařského okruhu, sníme něco ze zásob, posedíme u čaje z termosky a pokračujeme - Nová Ves, Neratov, Vrchni Orlice a Bartošovice. Tady si zase chvíli orazíme, u křižovatky je odpočívadlo, následuje poslední drsnější stoupání na Kunvald. A pak už jen klasický závěr - polní asfaltka do Kameničné, Slatina, Javornice, Blatiny a domů. Parádní výlet - 93 km, příjemné podzimní počasí, jen tajně doufáme, že to není letos naposledy!

 

Do kraje - najdeme ještě nějaké neprozkoumané cesty?

 Vypadá to, že bude pěkně i v neděli. Kam ale vyrazit? Třeba zase na druhou stranu - do kraje. Když se zastavíme v synkovských sadech na místě s dobrými výhledy, už se nám ten záměr moc nepozdává. Hory jsou krásně zřetelné, do kraje mlha. Tak do mlhy se nám moc nechce, i když se tam během dne určitě rozpustí. Jedeme tedy přes Libel do Černíkovic, k místnímu rybníku a dál na Voděrady - sluníčko nás stále sleduje. Vojenice, zastavíme se u rozhledny Osičina, je ale zavřená, pokračujeme do Záhornice a na Přepychy a tady nás zaujme ukazatel na Mokré. Tam jsme snad nikdy nebyli! Míříme tedy do Mokrého, na kraji vesnice nás mile překvapila krásná lipová alej, nese jméno Mistra Jana Husa, byla vysázena v r. 1915 ke čtyřstému výročí jeho upálení. Je pěkně udržovaná, vede k místnímu hřbitovu. 

Pokračování trasy se rodí spíš náhodně. Do Českého Meziříčí ani Opočna se nám moc nechce, zamíříme tedy okrajem Opočna k Pohoří, pak do Dobrušky... a co dál? Na Domašín? Ne - volíme Mělčany, nějak snad projedeme do Podchlumí a přes Hrošku domů. A tady se nám podařilo zase projet neznámý úsek - z Mělčan přes Chlum - jedeme po lesní cestě, v jednom místě jsme se skoro utopili v bahně, vynahradilo nám to ale krásně zlaté listí prosluněné odpoledním sluncem a voňavý les. Dnešní trasa je vůbec voňavá - někde nás upoutá typická vůně spadaného listí - to navíc ještě krásně šustí, jinde zase vůně čerstvě podmítnutého pole... Vesnice i cesty jsou téměř vylidněné, třeba právě cestou přes Chlum jsme kromě páru na vycházce ještě v Mělčanech na několika kilometrech nepotkali živou duši. V Podchlumí povinná zastávka u malého rybníčku, který jsme tu objevili na jaře, labutě jsou už ale pryč - kampak odletěly?

Na další trase k Hrošce nás mile překvapil asfalt místo původní hrkavé polňačky. V Solnici Karel ještě odbočí, aby prozkoumal cyklostezku k automobilce a pak už k Rychnovu, městem projížídme po nové cykostezce a domů. Dnes jen 70 km, ale stačilo to - všechny jsme si pěkně odšlapali, žádné delší odpočinkové sjezdy trasa nenabízela :-). Vzhledem ke změně času jsme i dost brzo doma.

 

Listopadové vyjížďky

Ve čtvrtek 5. 11. podnikáme menší tréninkové kolečko přes poledne - Peklo, Merklovice, Potštejn... Zajímavostí na trase je především vyšší stav vody v Divoké Orlici - takhle se nám ty řeky líbí! Kontrola okénka v potštejnské cukrárně, ale nezastavujeme, jídlo máme s sebou a kafe si odpustím :-). Vystoupáme na Černou skálu, v Prorubě se nasvačíme (nebo spíš naobědváme) na příjemném odpočívadle, je to tu za větrem. Pokračujeme přes Borovnici zase k Orlici, podél řeky jedeme z Kostelce do Častolovic. Přes synkovské sady se vradíme domů - celkem asi 45 km.


V  neděli 8. listopadu bychom se rádi vydali někam za inverzí. Nejlépe na hory :-). Šlapeme klasicky přes Javornici, Slatinu a Pěčín do Rokytnice, na sluníčko to ale moc nevypadá, výš už nepojedeme. Operativně trasu upravíme - z Rokytnice míříme do Kunvaldu, nechce se nám ale po obvyklé trase do Kameničné, sjíždíme tedy do Žamberka. Dlouhý sjezd by byl určitě příjemný v létě, dnes je ale sychravo a chladno - zachrání nás pak benzinka v Žamberku. Oba si dáme kafe a sušenku, na chvíli se nenápadně zašijeme uvnitř, abychom se trochu ohřáli. Pak už je trasa pohodová - zamíříme opět k Divoké Orlici, podél ní přes Bohousovou do Záchlumí, jedeme po lesní cestě podél řeky a kolejí - pro mě kousek neznámé trasy. V Rybné jen překřížíme hlavní silnici a vydáme se k další řece - Zdobnici, ta nás zase po lesní cestě dovede do Pekla, a to už jsme skoro doma. Pěkný výlet - natočili jsme 53 km.

A jak to bylo s tou inverzí? Dan s rodinou se dopoledne také vydali na výlet - na Suchý vrch. A doma nás pak trochu dráždili krásnými fotkami se sluníčkem a azurovou oblohou :-). Třeba nám to vyjde příště!

Nevyšlo - příští neděli 15. listopadu trávíme opět část dne na tandemu, ale ani dnes sluníčko nevykoukne. Přes Vamberk míříme do Záměle a Potštejna, projedeme se podle řeky k Vochtánce, vystoupáme Modlivým dolem, následuje Sopotnice. Tady odbočíme na polní asfaltku, která nás slušným stoupáním a ještě "lepším" sjezdem (každý sjezd, který bychom v létě vítali, je teď dost nepříjemný - je chladno!) dovede do Rozsochy a pak do Brandýsa n. Orlicí.

Tak to jsem nečekala, že se ocitneme až tady. Cukrárna je samozřejmě v neděli zavřená, žádné "kafe s sebou" nebude. Následuje další stoupání, Seč, Sudslava... Lhoty u Potštejna, přes Prorubu sjíždíme k Potštejnu, pak Doudleby, Vamberk a domů. Příjemných 54 km. 

A jak jsme ten dvacátý rok na tandemu zakončili? Ještě v prosinci jsme jej asi pětkrát "vyvenčili". Poslední vyjížďky 30. a 31. prosince - už jen odpolední, oba dny něco málo přes dvacet kilometrů. Celkem za rok 2020 2862 km. A už se zase těšíme na jaro :-).

 

FotogalerieNa Velkou Deštnou a další podzimní cyklovýlety