Už dvacátý první rok na tandemu! Menší tréninky začínáme v únoru, počasí střídavě přeje běžkám, střídavě spíš jízdě na kole. Jsou to jen krátké vyjížďky - dvacet, třicet km jen tak "kolem komína". Březen je dost chladný, navíc vládní omezení ani nedovoluje "sportovat" mimo hranice katastru, a tak chodíme převážně pěšky. Těšíme se na duben - to už určitě bude jaro. Chyba - zima se letos nechce vzdát, podnikáme jen odpolední vyjížďky. Hospoody zavřené, není kde se ohřát... trasy jsou podobné jako loni - viz foto.

 

Prvomájová - do Oucmanic

První máj letos připadá na sobotu, kam vyrazíme? Předpověď na víkend není úplně ideální, hlavně v neděli bude pršet a ochladí se. Zvolíme konečně vlak, abychom se trochu odpoutali, ráno míříme do Doudleb v mírném dešti, ten má ale ustat a pršet až v noci. A je to tak, v Letohradu už je bez deště, celý den ale oblačno nebo polojasno, dopoledne poměrně chladno. Nepodcenili jsme oblečení? Možná... trochu... :-). O to usilovněji šlapeme po oblíbené cyklostezce, je nezvykle téměř opuštěná, jen pár bruslařů nebo cyklistů... A místy vidíme opravené úseky. V Kerharticích za Ústím už to ale Karla přestalo bavit, je to nuda!

Na mapě si už doma vyhlédl pro nás neznámou obec se zajímavým názvem Oucmanice. U řeky ještě obdivujeme vodáky, připravují lodě, dokonce tu asi stanovali - nejvíc nás zaujal malý vodák ve věku naší Anežky, připravený na břehu řeky s přilbou na hlavě... Místo abychom odbočili na cyklostezku a pokračovali podél řeky, stoupáme po silnici k obci Hrádek. Stoupání má dnes výhodu - zahřejeme se. Jsme už hodně vysoko nad řekou, zarostlé stráně brání výhledům do údolí, ale je tu krásně - rozkvetlé stromy, nesměle rašící zeleň listnatých keřů, voňavé lesy, chybí jen sluníčko. Projíždíme obcí Sudislav nad Orlicí a po pár kilometrech se blížíme konečně k obci Oucmanice. Ještě před ní se nabízí příjemné odpočívadlo u historické vodárny, prima místo na oběd. 

Po řízečku s chlebem projíždíme obcí, fotíme tu kapličku, tu rybník, zajímavé statky, na závěr pak ještě medvěda. A čeká nás sjezd do Brandýsa. Že bychom si po dobrém obědě dali ještě kávu v místní cukrárně? Nebude zavřeno? Měli jsme kliku - cukrárna je otevřená, byla kávička i zákusek. Našli jsme poblíž i lavičku :-).

A opět stoupáme, pokud nechceme pokračovat podél řeky, je to všude do kopce. Mostek, Sudličkova Lhota a ... Nasavrky! Nějak jsme je tu nečekali. Vzpomněli jsme si na Blanku a Láďu, že bychom je pozdravili? Chvíli trvá, než jejich dům najdeme, museli jsme využít místních informátorů. Chvíli pak povídáme na zahradě, příjemná zastávka. Rozhodujeme se pak pro co nejkratší cestu domů - Borovnice, poutní místo Homole, Potštejn, Merklovice, Peklo...  Odpoledne už je příjemně, teplota trochu stoupla, chvílemi dokonce vykukuje i sluníčko. Déšť, a to dost intenzivní, přišel dle předpovědi až v noci, prší i v neděli, fouká a ještě se ochladilo. Kdypak už konečně bude jaro?!?

Celkem 69 km.

 

Z Letohradu do kopců

V neděli 9. května se nás s koly vydává vlakem z Doudleb celkem šest - Jana, Zdena, Vlaďka s Jožou a my dva s tandemem. Vystupujeme jako obvykle na konečné v Letohradu před půl devátou.

Dnes ale nemíříme na oblíbenou cyklostezku podél řeky, ale k tvrzi Orlice a dál směrem na Mistrovice. Začíná mírné, ale táhlé stoupání - některým se to moc nelíbí. Dalším se zase nelíbí vítr, je poměrně chladno a fouká dost nepříjemně. Ale vybraná trasa má i nesporné výhody, především krásné výhledy, viditelnost je dnes mimořádná. 

Z Mistrovic nás vede trasa do Sobkovic, stoupání v obci je tentokrát dost dramatické, kola tlačíme. Následují Vlčkovice a Pastviny. Těšíme se  na "okénko" v restauraci U mostu, máme ale smůlu, je zavřené, i když zájemců by bylo dost - motorkáři, cyklisti... Sluníčko už překonalo ranní chlad, posvačíme na lavičkách před hospodou a pokračujeme přes Líšnici do Žamberka. A hospoda u koupaliště nás nezklamala, okénko je v provozu, s opatřeními si tu hlavu moc nelámou, posedíme chvíli na zahrádce u kávičky. Zbytek trasy domů je opět klasika - Kameničná, Slatina, Javornice, Blatiny... Odpoledne už je krásně teplo, celý den slunečno. A závěr? Jak jinak než u Joži a Vlaďky na zahradě.

Délka trasy - 62 km

 

Ideální počasí na kolo? aneb Z Hradce do Rychnova, tentokrát zase sami

Na neděli 16. května naplánoval Karel další trénink pro naši cyklopartu, už brzo bychom měli vyrazit na společnou čtyřdenní akci, odloženou z loňského května. A cílem měly být Štíty a jejich okolí - trasy podél řek Březná a Moravská Sázava. Jako obvykle je ale vše jinak. Většina kamarádů to má nabité a těm, kteří by si čas našli, se nepozdává předpověď počasí. Takže jedeme opět sami a úplně jinam.

Ráno o půl osmé se vydáváme k vlaku do Častolovic, vystupujeme v Hradci - nezbytná kávička "na stojáka" na ulici nedaleko cukrárny Kolibřík a za chvíli už frčíme proti proudu Labe po CT 2. Brzo ráno a asi i v noci pršelo, teď už je ale jen pod mrakem, teplota přijatelná. Jedeme až do Černožic a tady překonáme Labe a zamíříme už domů.  Vlkov, Smržov, Libřice, Výrava - počasí se jen lepší, oteplilo se a  většinou už svítí sluníčko. Kolem nás občas z polí žlutě svítí a voní kvetoucí řepka, letos snad víc než o 14 dnů později. A míříme k Třebechovicím, zastavíme se na vrchu Oreb, je tu hřbitov s kaplí, zajímavý sad historických ovocných stromů, památník husitského hnutí - počátkem 15. století se tu scházeli Orebité. Projedeme město a do Týniště pokračujeme po delší době krásnými voňavými a svěže zelenými lesy, musíme zkontrolovat "krále" dubů. 

V Týništi okukujeme "okénka", ale nezdá se, že bychom měli šanci se někde najíst. A tak zamíříme k Lípě na cyklostezku. Na parkovišti u motorestu je stánek s občerstvením, tak se občerstvíme - párek s hořčicí a pivo :-). Čestice, Častolovice, Kostelec, Lupenice... Tady malá zastávka u Karlových příbuzných, kávička se skvělým zákuskem na zahradě, chvíli povídáme... Před pátou jsme doma, natočili jsme 85 km. Úžasné počasí, velmi příjemná trasa...

 

S Janou a Zdenou z Letohradu k rybníku Šušek

Je neděle 23. května - v 7.51 nakládáme v Doudlebách na nádraží tandem a Janino kolo do vlaku, Zdena se v něm veze už z Čestic. V Letohradu míříme na cyklostezku k řece, před králíkárnou ale odbočujeme po nové cestě k rybníku Šušek. Není asi ještě úplně dokončená, ale jet se po ní dá. Holkám se odbočka moc nezdá, pak ale všichni uznáme, že je to pěkné místo. Dál míříme na Písečnou, Žampach a Libchavy - příjemná zastávka u Janiných přátel, nabídli koláčky ze včerejší oslavy, dokonce i panáka... Ale to cyklisti přece nemůžeou, pokračujeme dál.

Z Libchav stoupáme po značené naučné stezce pěkně do kopce, téměř na vrcholu stoupání začně slabě pršet. Zatím bylo poměrně chladno, takhle si teda konec května nepředstavujeme. Prší sice drobně, ale vytrvale. Chvíli se schováme v autobusové zastávce v Dobré Vodě, pak kličkujeme mezi kapkami dalšími obcemi Orlického Podhůří, až sjedeme do Brandýsa. Ve sjezdu poněkud prochladneme, chtělo by to něco pro zahřátí! Cukrárna je otevřená, kávičky i zákusky si doneseme do altánu na náměstí, pohoda. Jen by mohlo být tepleji.

A závěr trasy? Pořád trochu prší, tak se s tím moc nemažeme - Seč, Lhoty u Potštejna, Borovnice, Krchleby, Svídnice, Kostelecká Lhota, Kostelec... Tady už chvíli neprší, Zdena se s námi loučí a frčí po cyklostezce domů, my klasicky přes pole do Lupenice, po cyklošce do RK a taky domů. Krásných 71 km. I v dešti se dá lezdit na kole :-). 

 

Důchodci na cyklovýletě

27. květen - datum, na které jsme se opatrně těšili už delší dobu. Dle plánu jsme měli vyrazit na Slezskou magistrálu. Z různých důvodu ale akci opět odkládáme - jednak bychom asi nevyhověli opatřením ohledně ubytování, a taky není zrovna ideální počasí, v hospodě se ještě neohřejeme... Prostě smůla. Tak snad v září? 

Doma ale sedět nebudeme. Karel velkoryse a poněkud naivně naplánoval výlety do okoli na všechny čtyři dny, budeme ale rádi, když se uskuteční alespoň dva. Hned ve čtvrtek míříme vlakem opět do Letohradu, tentokrát s Jarmilou a Lubošem. ostatní pracují. Dnes jedeme po cyklostezce, ráno je pěkně studené, u řeky poměrně chladno. Až když v Kerharticích vystoupáme do Hrádku, je znatelně tepleji. Podobnou trasu jsme nedávno jeli sami na tandemu - Sudislav nad Orlicí, Oucmanice (brzký oběd na odpočívadle před obcí) a parádní sjezd do Brandýsa. Bude kávička? Byla, i zákusek a malý rumík na zahřátí, na venkovní terase cukrárny ještě moc teplo není. 

A zase stoupáme - nejprve podobně jako v neděli - Seč, Sudslava, ve Lhotách u Potštejna ale zamíříme do Potštejna. Chvíli posedíme u místního pivovaru, počasí se překvapivě vylepšilo. Vyhříváme se na sluníčku a pak už jen frčíme domů, těsně po třetí hodině vyzvedáváme ze školky Vítka. Má tam od rána kolo, takže společně jedeme domů. Celkem 65 km. A už se těšíme na neděli, snad bude tentokrát početnější účast. 

 

Štíty a okolí s cyklopartou

Neděle 30. května - dnes jsme se měli projíždět někde v okolí Háje ve Slezsku s cílem v Krnově. Na náhradní výlet se nás na náměstí ve Štítech sešlo celkem 9, téměř celá česká část skupiny. Chybí jen Zdena, nejdřív je nám jí líto, že nemohla jet, během dopoledne ji ale některé z dam věnují tichou vzpomínku s trochou závisti :-). Je totiž docela slušná zima! Hned po příjezdu na náměstí zjišťujeme, že je tu podstatně chladněji než ráno při odjezdu z domova, město má zhruba o 100 m vyšší nadmořskou výšku a je to znát. 

Přesto to nikdo,nevzdává, statečně sedáme na kola a vydáváme se na zahřívací kolečko směrem k Herolticím, Mlýnickému Dvoru a přes Březnou po břehu stejnojmenné řeky zase do Štítů. Kdo se nezahřál, ještě se přiobleče a můžeme pokračovat. Krásným údolím řeky Březné, většinou přímo po jejím břehu směrem na Drozdovskou Pilu. Tady se těm, kteří nespěchají, podaří občerstvit se teplými nápoji na zahrádce místní hospody, ti, kteří spěchali, mají smůlu. Sedíme pak venku u prodejny v Hoštejně, naštěstí už docela hřeje sluníčko. Když se najíme, obě skupiny se zase spojí a můžeme frčet dál.

Po velmi příjemné cyklostezce, vybudované v blízkosti Moravské Sázavy na bývalé železniční trati, která byla přesunuta o kousek dál, je tu nově řada tunelů. V okolí cyklostezky jsou v souvislosti se železniční dopravou i některé památky, jednak je to obelisk v Hoštejně z roku 1845, který připomíná stavbu železnice z Prahy do Olomouce, nedaleko Zábřehu zase železniční muzeum, přímo u stezky je stará parní lokomotiva. Zastavujeme se tady, fotíme... Skupina se opět trochu roztrhala, tentokrát to chvíli trvá, ale zase se sejdeme, a to v hospodě Stará sladovna v Zábřehu. Sedíme na venkovní terase, polévky, káva, někdo i něco vydatnějšího. 

A zbývá vrátit se do Štítů. Teď po poledni už je teplota přijatelná, navíc budeme větší část trasy stoupat - Václavov, Svébohov, Horní Studénky - krásné vesnice, minimální provoz, pěkné výhledy. Do Štítů přijíždíme téměř v pět hodin, ještě chceme nakouknout do místního Acrobat parku, který je údajně největším světovým areálem pro letní trénink akrobatického lyžování. Bohužel je zavřeno, takže mrkneme jen přes plot a můžeme se vydat domů. Trasa měřila 58 km.

 

Z Chlumce kolem zámku Hrádek u Nechanic

V červnu snad konečně přišlo jaro, některé dny jsou už dost teplé, sušíme seno... Výjimkou je neděle 13. 6., kterou jsme si vybrali jako vhodný volný den pro další výlet. Jedeme zase sami, a to už ráno v 6.20 z Častolovic. Cesla vlakem je už tradičně napínavá - dle jízdního řádu by měl mít vlak přepravu kol i úschovu pro tandem. Piktogramy se znakem kola ale na žádném z vagónů nevidíme, když už všichni cestující nastoupí, všimne si nás průvodčí a energicky nás naviguje do služebního oddílu. Ještě chvíle zmatků, kam Karel může nebo nemůže, já málem zůstala na nástupišti, ale podařilo se a jedeme. 

Těsně před půl osmou vystupujeme v Chlumci nad Cidlinou. Tandem nám vydává jiná průvodčí, v Hradci se vyměnily. Dotazuje se Karla na jistou cestující - mladá žena stála před námi, když jsme se chystali vystoupit, ale někam se ztratila. Karel si všiml, že se zavřela na WC. A je to tak - černá pasažérka. Průvodčí ale zasáhla nekompromisně - se značným křikem obou zúčastněných stran ji z vlaku vyprovodila. Snad si počká na další vlak a do večera do Prahy, nebo kam měla namířeno, dojede :-).

My projedeme městem a stejně, jako před osmi lety, míříme k hřebčínu v Ostrově, ve výběhu se tu pasou klisny s hříbaty, po polňačce jedeme k obci Kosice a Kosičky.  Za Babicemi ale trasu proti té minulé měníme. Chceme se podívat k zámku v Hrádku u Nechanic. Zamíříme k němů po lesní cestě z obce Zvíkov. Novogotická stavba, která sloužila jako letní sídlo a lovecký zámeček rodu Harrachů - dnes je to státní zámek. Je obklopen rozsáhlým anglickým parkem, je tu i golfové hřiště, pro nás otevřená kavárna... Na sluníčku si chvíli odpočineme u kafe, projdeme část parku a frčíme dál. 

Projížídme obcí Hrádek - občas pročítáme informační panely naučné stezky. I tady probíhaly boje prusko-rakouské války v r. 1866. Přes Stěžery pak míříme k Hradci - nedělní město přátelské cyklistům se dá celkem slušně projet. Občas si ale nejsme úplně jisti značením, kolemjdoucí pěší občan na nás pokřikuje, že jedeme v protisměru, oslovená cyklistka dá ale za pravdu nám, jedeme prý dobře - sami Hradečáci jsou nějak zmatení :-). 

Krajské město opouštíme kolem rybníku Stříbrňák a zajedeme se podívat ke kempu. Už delší dobu hledáme lavičku, kde bychom se naobědvali, ale máme smůlu. Musíme si poradit jinak - najíme se u cesty, posedíme pak ještě chvíli v hostinci  U Hušků v Bělči. Nebyli jsme tu už hodně dlouho! Karel si dá nic moc gulášovku a jednoho Cara, já jen čaj - celý den je poměrně chladný a docela fouká. Sluníčko svítí a příjmeně hřeje jen občas. Další trasa nás vede po lesních cestách do Albrechtic, k Týništi, následuje Lípa, známá cyklostezka pak přes Čestice a Častolovice do Kostelce. Tady vystoupáme k zámku a výjimečně přes Kosteleckou Lhotku do RK a domů. 

Celkem 96 km, doma jsme v pět hodin.

 

Poslední jarní aneb další průzkum povodí říčky Březná

 

V neděli 20. června je poslední jarní den. V týdnu je konečně teplo, ba přímo vedro. Ani nepředpokládáme velký zájem o cyklovýlet, Jana už avizuje předem, že v takovém počasí kolo ani náhodou, zájem ale projevili Vlaďka s Jožou. A tak se ráno po sedmé vydáváme na start do Dolní Lipky. Jak? Po delší době jsme tandem naložili do Passata. Na parkovišti u místního nádraží v Lipce ho pilot poskládá do provozuschopného stavu a můžeme vyrazit.

 

Teď ráno je ještě příjemně. Prvním průběžným cílem jsou Králíky. Ospalé náměstí takhle brzo nenabízí nic otevřeného, na kávu si ještě počkáme. Omrkneme kašnu a upravené domy po obvodu náměstí, balkón na jednom z nich, z kterého údajně kdysi řečnil sám Hitler... Chlapi ještě zkontrolují postup na mapě u kašny a pokračujeme. Z města nás vyvádí příjemná cyklostezka, nabízí i odpočívadlo s kapličkou – chvíli relaxujeme, i když to ještě není třeba. Přijíždíme do Červené Vody, odtud míříme do Moravského Karlova. Tady někde se objevuje podél cesty bystřina – je to Březná, před třemi týdny jsme po jejím břehu jeli v stejnojmenné obci a ze Štítů až do Hoštejna k soutoku s Moravskou Sázavou. Dnes míříme k jejímu prameni.

 

V Moravském Karlově neodbočujeme na Písařovské sedlo (před pár lety jsme tam míříli jen s tandemem), stoupáme ale na Jeřáb – nejvšší vrchol Hanušovické pahorkatiny s nadmořskou výškou 1003 m. Ale nejedem až na jeho vrchol, několikrát jsme tam byli pěšky nebo i na běžkách. Jedeme po slušné asfaltce, stoupání je mírné, ale táhlé, dlouhé... V polostínu voňavého lesa se jede dobře, odsejpá to. Jožu vybláznili dva koloběžkáři, jako obvykle vypálí za nimi a dlouho ho neuvidíme. Mladší pár tu testuje vypůjčené elektrokoloběžky, jen na nich stojí a vezou se... Prý: sportu zdar! To se jim to povídá, my si to musíme pěkně odšlapat. Vlaďce se dlouhé stoupání samozřejmě moc nelíbí, občas jde pěšky, došla jí voda. Ještě, že jdeme stále podél potůčku. Od Karla vodu nechce a mně už taky dochází. Joža to zase pěkně schytá – nejprve telefonem, pak ještě osobně – v hospodě si pak neodpustí hlášky o rozvodových papírech, pro které si hned v pondělí dojde. Nechceme Vlaďce ujet, a tak občas zastavíme a čekáme na ni. Jak je teplo, tak nás žerou mouchy. To je situace – není lepší jezdit na kole v chladnějším počasí!?! Až Vlaďka konečně jednou pochopí, že právě pro ni s jejími bolavými zády by elektrokolo bylo naprosto skvělé, bude na nás na každém kopci čekat ona a bude se nám smát.

 

Konečně se blížíme ke kapli Nejsvětější trojice, pro mě je typická tím, že se nedá vyfotit, slunce vždy svítí za ní – proti směru focení. Vlaďka s Jožou míří na Severomaravskou chatu, my na tandemu ještě k Rudolfovu prameni, je zřejmě i pramenem řeky Březné (Moravská Sázava, Morava – Černé moře). Na úbočí Jeřábu, jen o kus dál, pramení i Tichá Orlice – její vody míří do Labe a Severního moře.

 

Na Severomoravské chatě posedíme delší dobu uvnitř, už dlouho jsme v žádné hospodě vzhledem k opatřením nebyli, tak si to užíváme. A možná to tak na jaře bylo i lepší, alespoň jsme se nepřejedli, jako tady – kulajda, smažák a guláš, káva a jako zákusek kynutý knedlík s borůvkami...

 

I další trasu má Karel skvěle naplánovanou – sjezd do Horní Orlice, rozhledna Val, klášter Hedeč... No, někdě jsme zakufrovali, úžasným sjezdem po pěkné cestě se ocitáme v Dolní Orlici a volíme už jen sjezd opět do Králik. Chvíle na zahrádce jedne z hospod na náměstí – jen nápoje – a přes Prostřední Lipku míříme už k autům. Do cesty se nám ale připletlo ještě Vojenské muzeum Králíky, to nadchlo Jožu, s Karlem si neodpustí problídku. Procházejí i blízký pěchotní srub a pak už poslední kilometry s výhledy na masiv Králického Sněžníku a jsme u aut. Jak bylo celý den příjemně – trasa vedla zčásti lesem nebo se sluníčko schovávalo v oparu za mraky, tak cesta vypečeným autem domů byla docela opruz. Naštěstí to není daleko.

 

Celkem jsme ujeli jen 46 km, ale byl to příjemný výlet krásnou krajinou. Určitě tu nejsme naposledy.

 

FotogalerieCyklotrénink - rok 2021