Už od ledna se snažíme občas projet tandem, když se teplota alespoň trochu přibližuje k deseti stupňům. Je to ale jen velmi zřídka a většinou ujedeme stěží dvacet až třicet kilometrů. Ani březen a duben to moc nevylepší. A tak se koncem dubna rozhodneme vydat na delší výlet - potřebujeme prozkoumat oblast vybranou pro letošní toulky. Jak to ale řešit? Pěšky? Rozhodneme se pro variantu "tandem s sebou". Nedávno se totiž chlapi pokusili naložit tandem do Dacie a světe div se - podařilo se! 

Na cestu se vydáváme v úterý 26. dubna něco po sedmé. Cesta je zdlouhavá, hlavně poblíž Moravské Třebové stojíme a popojížídme snad půl hodiny - "musíme to opravit". Do Brumova-Bylnice přijíždíme téměř v poledne. Den před odjezdem jsem se pokusila sehnat pokoj v hotelu Aréna, kde máme zamluvené ubytování na toulky, ale nezdařilo se, mají plno. Po kratším pátrání se podařilo najít pokoj v penzionu Sněhurka - paní mi v telefonu sděluje jen tragickou zprávu - je to nový pokoj a není v něm ještě televize! Je to dokonce důvod pro poskytnutí slevy :-). Máme ale k dispozici i vlastní kuchyňku, takže snídáme v pohodě na pokoji, občas i večeříme. V penzionu jsou kromě nás ubytováni asi výhradně ukrajinští dělníci, je tam ale klid, až na poslední večer, kdy na jednom pokoji zřejmě něco oslavují a jsou dost hluční. Že by mi něco uniklo? Ne, konflikt na Ukrajině ještě neskončil...

Odpoledne po průzkumu náměstí a jedné z místních hospod se vydáváme po lesní cestě nad město, je příjemné slunečné počasí, i když stále ještě dost chladno. Na mezi chvíli trháme podběl, abychom něco přivezli domů. Po kamenité cestě pak sjíždíme do Popova, menší vesničky, která je součástí Štítné nad Vláří. A tady začínají problémy s tandemem - podezřelé rachtání a křápání v zadním kole. Silně mí to přípomíná první den na Oravě, snad někdy v roce 2011. Takže zase budeme shánět a testovat cykloservisy v okolí! Před příjezdem do B-B stojí u silnice policejní auto, že by nám poradili? Prý cykloservis v Brumově mají, když k němu ale přijedeme, je už technik doma a prodavačce se moc nezdá, abychom tam tandem nechali, prý toho má mnoho.

Trochu rozladěni pokračujeme na náměstí, kde nás zaujme maličká cukrárna. Káva, zákusek a naštěstí i velmi dobře informovaná a sdílná paní prodavačka. Poradí další prodejnu kol (tam už ale mají zavřeno, píšu si jen telefon) a ještě jednoho odborníka. Bydlí ve městě, provozovnu má ale v blízkých Valašských Kloboukách. Když přijedeme k jeho domu, právě s manželkou přijeli z práce. Paní se moc nadšené netváří, ani se jí nedivím, v cykloprodejně pracují oba a mají toho asi za celý den až nad hlavu. Pan Maňas se ale téměř okamžitě vrhne na tandem, zadní kolo má v cukuletu v ruce - to není dobré! Domlouváme se, že se bez kola druhý den obejdeme, tandem necháme u nich a ve středu navečer si ho Karel vyzvedne opravený, navíc s četnými doporučeními a radami. Zase praskla osa, byl nutný nový ráfek i výplet. Asi se budu muset zamyslet nad svou váhou :-). Dodatečná oprava textu po pilotově kontrole - nebyla to osa, ale ořech :-).

Na středu jsme naplánovali pěší vejšlap. Přejíždíme na Slovensko do obce Červený Kameň, je jen kousek za hranicemi, zaparkujeme tu a po turistických pěšinách obcházíme Vršatec.  Zajímavý skalní útvar, nazývají ho tu "koruna Bílých Karpat", na jeho vzdálenější straně jsou pozůstatky stejnojmenného hradu. Po jeho zběžném průzkumu míříme k obci Vršatecké Podhradie a zčásti už po asfaltu, zčásti po loukách, zpět k autu. Na dnešek předpověď strašila přeháňkami, ráno v autě nám drobný déšť umyl přední sklo (bylo to potřeba), pak už ale ani nekáplo. Ani sluníčko jsme celý den neviděli, navíc bylo dost chladno. 

Ve čtvrtek testujeme opravený tandem a je to paráda. Zpočátku úžasná cyklostezka podél Brumovky a Vláry - že bychom pokračovali až na Vlárské sedlo a třeba do Trenčína? Prý by časem měla cyklostezka vést až tam. Chyba lávky! V obci Sv. Štěpán Karel odbočuje do kopců. A jeho cílem je zrovna ten nejvyšší místní kopec - Javorník, s nadmořskou výškou 783 m. Když tento záměr sdělil staršímu pánovi, který odpočíval na lavičce u soutoku Brumovky s Vlárou, dočkal se téměř výbuchu smíchu - víš, jaké tam jsou kopce?!? Vždyť to tam ani nevytlačíš! Ještě dodal něco o Čepičkovi a jeho záměrech s raketami na hřebenech, raději pokračujeme. Tak to pán nezná pilota a jeho smělé plány, nahoře možná ani nikdy nebyl... Stoupání je dlouhé, ale přijatelné, jako obvykle střídavě jedeme nebo tandem vedeme, až na rozcestí stále po asfaltu. Cestou nás předjíždí auto s vlekem pro koně, po chvíli pak vidíme při práci krásného tažného koně, stahuje ze strání klády k cestě. Jeho majitel je z Valašských Klobouků, chvíli s ním u cesty povídáme. Kůň  nejprve přihlíží, pak se ale postupně odloudá dál, k blízkému potůčku. Prý se naštval, protože jsme mu nic nedali :-). Stydím se ještě teď. 

Přijížídíme na kraj lesa s krásnými výhledy, stojí tu altán, ale fouká, sníme jen banán a pokračujeme. Trochu mě rozladí, že opouštíme asfalt a po turistické míříme na Javorník. Tady už nezbývá, než tandem tlačit, občas obcházíme nějaký vyvrácený strom, naštěstí to však netrvá dlouho a jsme na vrcholu. A hřebenová trasa je velmi příjemná, místy se dá i jet. Míjíme hraniční bíločervené patníky, červená turistická nás přivede na Čerešienky a dál na Peňažnou. Tady je místo česko-slovenského setkávání, řada stlučených a už značně ošuntělých stolů a lavic, památník setkávání a informační panely, ty tu potkáváme téměř na každém kroku. Po hřebeni by se hezky pokračovalo, my se ale musíme vrátit - scházíme postupně na zpevněnou lesní cestu a pak sjíždíme zase po úžasné asfaltce do Štítné nad Vláří.

Hledáme vhodné místo pro svačinku, nechce se nám poslouchat rachot sekaček a provoz aut. Když konečně najdeme, co jsme hledali, zjišťujeme, že travnatá cesta nás přivede na cyklostezku k řece Vlára, ve vsi bychom ji těžko hledali. Cyklostezka je i tady velmi příjemná, jen bohužel ještě není úplně dokončená, na části k Brumovu se právě pracuje. Karel navrhuje brod, k tomu mě ale nezláká, řeka mi připadá příliš široká a hluboká. Raději si cestu o kousek prodloužíme. 

Do cukrárny, kterou jsme si už stihli oblíbit, přijíždíme ale ještě příliš brzo, po kávičce se proto vydáme prozkoumat další úsek cyklostezky - do Valašských Klobouků. I tady jsme nadšení, vede příjemným terénem, dál od silnice... Zpět po stejné cestě.

V pátek v penzionu končíme, domů se ale vydáme až navečer, pilot má ještě další plány. Tentokrát je naším cílem Okršlisko a rozhledna Královec. A jsou tu střídavě opět lesní asfaltky, travnaté nebo lesní pěšiny s nezbytným drsným úsekem s padlými stromy a na závěr opět luxusní cyklostezka k Brumovu. Polévku jsme si dali v občerstvení nedaleko rozhledny, takže se na závěr jdeme rozloučit do cukrárny a můžeme frčet domů. A těšit se na letošní, už 29. ročník Podzimních toulek :-). 

 

Fotogalerie:  Bílé Karpaty - sever