Pro tandem je to vlastně vzpomínková akce - Slezskou magistrálu (CT 55) jsme z větší části projeli už v roce 2014 - viz článek. Název dnešního povídání je asi trochu zavádějící, zdaleka jsme se na kolech neprojížděli jen po cyklotrase č. 55, která vede z Jeseníku až do Hlučína, ale k nelibosti některých členů naší skvělé cykloparty jsme se od řek (Opavice, Opava i Moravice) občas dost vzdalovali, a to většinou do kopců. Přeci nebudeme jezdit pořád jen tam a zpátky po cyklostezkách kolem řek, že? 

 Akci jsme plánovali už v roce 2020 a pak i vloni, v jarním termínu se však neuskutečnila kvůli koronavirovým opatřením. Místo toho jsme pak jeli až v září a v obou případech vždy někam úplně jinam. Takže letos konečně! I ubytování jsme už měli vytipované - Zlaté Hory, Krnov a Háj ve Slezsku. A tak přípravu letos brzo na jaře  jen trochu "opraším" a bude... Je to ale samozřejmě trochu jinak. Jen penzion ESO v Krnově nezklamal, spíme tu dokonce po dvě noci, parkujeme auta a díky ochotě personálu není ani problém nechat je tu až do neděle, do odjezdu domů. Zlaté Hory vypouštíme, s ubytováním je tu problém, v Háji sháním narychlo náhradní nocleh.

 

Čtvrtek - z Krnova na Osoblahu, zámky i rozhledna

Stanovení termínu je vždycky trochu problém - všichni si přejeme příjemné počasí, jak to ale zařídit?!? Konec května - to by mohlo vyjít. A tak se na cestu vydáváme ve čtvrtek 26. května. Dopoledne v 10 hodin jsou už všichni vzorně na parkovišti u penzionu v Krnově, my z Rychnova a okolí, i Nataša a Paľo z Trenčína. Celkem je nás dvanáct. Dokonce se můžeme ubytovat, pokoje jsou pro nás už připravené. Všechno to chvíli trvá - vyložit kola, ubytovat se..., a tak se na trasu vydáváme kolem jedenácté hodiny. 

Projedeme Krnov, už při prvním letmém průzkumu zjišťujeme, že je to velmi pěkné město, počtem obyvatel minimálně dvakrát větší než Rychnov. A míříme do Polska, přes pár vesniček si zkrátíme cestu do Osoblažského výběžku. Povrch silniček je překvapivě slušný, ale do večera si ještě užijeme i drsnější terény. Hranice přejíždíme nedaleko Slezských Rudoltic, míříme ale hned do Osoblahy, to je asi největší město v okolí, pro nás nejsevernější na celé trase. Po zběžném průzkumu a hlavně po dobrém obědě i kávičce se vracíme do Slezských Rudoltic, volíme ale okliku přes další obce - houpavý terén, perfektní silnice, mírný provoz, příjemné počasí - zatím povedený den. Do večera je ale ještě daleko. 

V Rudolticích nemůžeme minout místní barokní zámek, obklopený krásným parkem - obojí je památkově chráněno už od šedesátých let minulého století. Při plánování mě zaujala bývalá obec Pelhřimovy, ležící na hranici s Polskem, je tu obnovený kostel, na polské straně další zámek... A tak sem míříme, ale nebyl to ten nejšťastnější nápad. Několik kilometrů po lesní blátivé cestě, kličkujeme mezi kalužemi, občas pěšky, parta oprávněně vrčí a remcá :-). A nějaký kostel? Zámek? Raději se co nejrychleji dostat na silnici. A tak jsem později vlastně ráda, že na další zajímavost, atraktivní rozhlednu na Hraničním vrchu, s námi jdou alespoň Vláďa, Milada, Zdena a Jana. Zbytek výpravy na nás čeká na zahrádce hospody v blízkém Městě Albrechtice. Tady pro nás konečně začíná Slezská magistrála - sleduje tok řeky Opavice, která je přítokem Opavy - jejich soutok byl tím prvním, co jsme v Krnově navštívili. Za zmínku ještě stojí zastávka u nádherného zámku v Linhartovech - je to rozsáhlá čtyřkřídlá stavba se zajímavou válcovou věží, patří obci a je postupně rekonstruována, přístupná jen o víkendech. Obklopuje ji park s řadou cenných dřevin, stáří nejstaršího dubu je odhadováno dokonce na 850 let!

I když je závěr trasy velmi příjemný a celý den bylo pěkné počasí, máme toho navečer už asi všichni dost - na computerech natočeno 75 km. Večer patří pizze, pivu a vínu v hospůdce v přízemí penzionu, nemusíme chodit nikam daleko. Ani už nemáme sílu a hlavně čas se před večeří sprchovat a převlékat :-). 

 

Páteční deštivá - kopce, zeleň...

Prší naštěstí až odpoledne, ale předpověď a ze včerejška unavení cyklisté jsou příčinou zkrácení plánované trasy - 80 kilometrů (a určitě i o něco více) by bylo příliš. Bohužel se tak ochuzujeme o zajímavosti - vesnickou památkovou zónu v Heřmanovicích a technickou památku v Drakově - Lorencova-Vavřincova huť, i o návštěvu Vrbna pod Pradědem. Všechno se stihnout nedá. Za příjemného počasí stoupáme z Krnova přes Krásné Loučky a Hošťálkovy, kde se zastavujeme u místního zámku, teprve tu probíhají opravy.

Vraclávek, Staré Purkartice - na trase se hned u silnice naskytlo muzeum praček, jen malé, soukromé, někteří neodolají a nahlédnou. A následuje delší stoupání po kamenité cestě do Dlouhé Vsi, tady pak naplánovanou trasu zkracujeme, míříme už příjemným sjezdem do Karlovic. Je to větší obec, snad se tu najíme. Když po delším vyptávání se najdeme to správné místo (a asi jediné), začne pršet. V hospodě se sedí dobře, obědváme, dáme si kávu, i nějaké panáky možná byly... Jen ten déšť nepřestává. A tak větší část zpáteční trasy do Krnova jedeme v pláštěnkách, dokonce zčásti opět po lesních cestách. Natočili jsme "jen" 63 kilometrů.  

Večer trávíme tentokrát v penzionu, na chodbě před našimi pokoji je příjemné posezení, někteří velkoryse nabízejí dovezené zásoby vína a různých lahůdek, povídání by se protáhlo asi dlouho do noci, kdyby nás nepřišla noční služba z recepce upozornit na dodržování nočního klidu. Joža nezklamal - pozastavuje se nad tím, že paní ještě není v pyžamu :-).

 

Sobotní kopcovitá trasa, vítr, prohlídka zámku... 

Ráno opouštíme penzion už o půl deváté, na třetí hodinu jsme si rezervovali prohlídku zámku v Hradci nad Moravicí. Je to jen 45 km, ale kdoví, jak bude cesta probíhat. Tušili jsme správně, jednoduché to není. Kousek roviny ani náhodou, kopce následovaly jeden za druhým, navíc fouká občas nepříjemný vítr, k tomu nezbytné zkratky po polních nebo lesních cestách... Dáme si někde kávu? Najíme se? Záchrana přišla v obci Štáblovice, náhodný kolemjdoucí poradil - u zámku je akce, dejte si tam guláš! A skutečně - připravují tu setkání mikroregionu - stánky, řada stolů, pódium se zpívajícími dětmi, akce údajně vypukne ve dvě hodiny. To my už ale zase makáme do dalších kopců, po asfaltu i po kamenitých cestách... Ale gulášek stál za to, dokonce byl na výběr daňčí nebo z divočáka!

Do Hradce přijíždíme krátce před třetí, ještě najít ten zámek! Dokonce se tu nechtěně rozdělíme na dvě skupiny, jedna si zvolila lepší cestu než druhá. Vláďa volá Miladě: Kde jste?!? Čekáme na vás! Milada se polekaně rozhlíží: Já nevím, tady -  v lese! Trocha zmatků u pokladny - jaká Horáková, prý si tu dnes rezervovaly vstupenky dokonce tři toho jména! Prohlídka se nakonec podařila a stála za předcházející chaos, trávíme tu téměř hodinu a půl. Jména jako královna Kunhuta, vdova po Přemyslu Otakaru II., Záviš z Falkenštejna, z novější historie rod knížat Lichnovských (až do r. 1945)... Dorothea, manželka jednoho z nich, byla sestrou Kateřiny Zaháňské a snad i matkou Boženy Němcové. Krásně vybavené interiéry, obrazy, lustry... 

Když se plni dojmů doslova vypotácíme z Bílého zámku, zjišťujeme, jaká je zima! Ochlazení na víkend hlásili, je to tady. Scházíme dolů do města a hledáme hospodu, kde bychom se ohřáli. A opět se daří, v příjemně vyhřátém interiéru polévky, kávy a štrůdl, pití... Joža organizuje, opět nás zachránil :-). Ještě nás ale čeká dost kilometrů, v Hradci jsem přjatelné ubytování nesehnala. Na trase je už zase příjemně, svítí dokonce slunce, chvíli míříme po proudu Moravice, je tu cyklostezka, pak ale odbočujeme opět do kopce - Branka u Opavy, Chvalkovice, Raduň... I tady je krásný zámek se dvěma prohlídkovými okruhy, nádherná zahrada s klasicistní oranžérií. Že bychom se k němu alespoň podívali? To zrovna, to bychom museli ještě víc do kopce... Suché Lazce, Štítina a konečně se blížíme k cíli! 

Po 65 km jsme v Háji ve Slezsku - tady budeme spát třetí noc na Slezském gruntu. Čtyřlůžkové pokoje v podkroví, stylizované venkovské interiéry. Dole příjemná hospůdka, sedíme venku (nabídnuté deky se hodí, je chladno). Zajímavý jídelníček - dali jsme si pečené brambůrky s balkánským sýrem, skleničku bílého vína. Ráno nás budí kvokání slepic v blízkém kurníku, Karel posílá Janu, ať je jde pustit. Snídaně až o půl deváté, ale výborná, ještě si pak dáváme na sluníčku kávu, je překvapivě krásně na to, že neděle měla být nejchladnější den. 

 

Nedělní pohodová magistrála

A co nás čeká? Dnes už jen Slezská magistrála po břehu Opavy nebo v její blízkosti, občas cyklostezky, jindy silnice, pěšiny jen výjimečně, až před Krnovem. Zastavujeme u zámku v Kravařích, fotíme, v parku chvíli povídáme se starším cyklistou, odpočívá tu na lavičce, vedle má lehokolo. Vláďa zkouší, jak se na  něm jezdí. Další zámek ve Velkých Hošticích, káva a pití v zámecké kavárně. Následuje Opava - největší město oblasti, 56 tis. obyvatel. I na malý průzkum by bylo třeba víc času, ten už dnes asi nemáme. Necháme se vést značením CT 55 městem podél řeky. Přeci jen se ale utrhla skupinka tří zájemců o prohlídku města, dojedou nás až v jediné hospodě na trase, ve Skrochovicích. 

Závěr trasy je příjemný - pěšina půvabnou topolovou alejí, Petrův rybník (Nataša a Paľo si jdou zaplavat, ale prý nic moc) a už jsme v Krnově. Na závěrečnou "lahůdku" - Cvilín, už nikdo nemá sílu ani čas, dáme poslední kafe a zákusek a míříme k penzionu. Nedělní trasa měřila 46 kilometrů. Na cestu domů se vydáváme o půl páté, právě když vrcholí hokejový zápas na mistrovství světa ČR - USA. Podařilo se, po delší době jsme získali alespoň bronz!

 

A co dál? Za rok, za dva - bude ještě zájem o společné cykloakce?

Karel už při loučení navrhoval další zajímavou lokalitu, já jsem hodně na rozpacích. Letos nás bylo celkem 12, pět párů a dvě dámy - Jana a Zdena. Kromě Nataši a Paľa z Trenčína jsme všichni ve věkové kategorii 60 - 70 let. A je hodně složité naplánovat akci, aby byli všichni spokojeni, když má každý trochu jiné představy - někdo si chce dát do těla a být především v přírodě, někdo preferuje zajímavé zastávky (rozhledny, zámky, architekturu), další upřednostňují posezení v hospůdkách... Ani názor na povrch terénu není jednotný - někteří vyžadují výhradně asfalt, dalším nevadí šotolina nebo polní či lesní cesty... Co s tím? Poradíte?

 

Fotogalerie: Slezská magistrála - kolo nás baví!