Skutečně nás to ještě baví? Byla to už vlastně sedmá vícedenní cykloakce s partou (2x Labe, 2x Morava, Bečvy a Kusyce). Už jsem tu psala, že ve skupině je větší legrace, večer posedíme, povídáme a smějeme se, občas to ale na trase trochu jiskří. Tentokrát se snad ani o jiskření mluvit nedá - komunikace občas připomínala spíš hromy a blesky. Pokouším se to zhodnotit - trasy snad ani nebyly mimořádně dlouhé, ale kopcovité, zdlouhavá byla i cesta autem (přes 300 km, v pátek jsme v Chodové Plané sedali na kola téměř v poledne). Taky nás trochu strašilo počasí, naštěstí nás větší lijáky i bouřky těsně míjely. Navíc Jožovi nebylo nějak dobře, po příjezdu domů léčba antibiotiky... Snad vášně pominou a ještě s námí alespoň někteří někam vyrazí - Jana nám to slíbila hned :-). 

Na letošní červen opět plánujeme čtyřdenní cykloakci s partou - trénink je nezbytný. Občas se nám podaří někoho na kola vylákat - tu do cukrárny v Potštejně, jindy dokonce do kopců - Rokytnice, Zemská brána, Petrovice, Kunvald, Kameničná, Slatina n. Zdob. ...

Na víkend v půlce října (a následující dny) předpovídají rosničkáři trochu opožděné babí léto. Bohouš vyhlásil už zkraje týdne pohotovost a vzápětí na neděli odjezd na třídenní přechod Beskyd, už se těšíme. A mladí odjeli na prodloužený víkend kamsi do Jeseníků. Co podnikneme v sobotu? Karlovi je to samozřejmě jasné - opět nutně potřebuje prozkoumat nějakou oblast na plánovaný pěší výšlap, v sobotu dopoledne, než se stačím rozkoukat, nasoukal tandem opět do auta a před polednem vyrážíme.

Polské příhraničí nás láká už dlouho, pár menších cest jsme v minulosti podnikli, je na čase poznávat je dál. Inspirovali jsme se na spřáteleném webu, vybrali jediný volný den v týdnu (úterý 12. září) a asi den nebo dva  předem zahájili přípravu. Trasu nejprve Karel navrhuje blíž k Czarne góře, když to ale nakreslím do plánovače, vyděsí mě nastoupané metry. Vzhledem k celkové délce trasy a nepříliš jistému počasí tuto variantu odmítám. V pondělí večer (prší celé odpoledne a část noci) je ve hře ještě trasa jen na naší straně (chata Paprsek...), protože jsme zapomněli na pojištění. To ale vyřešil Daniel, sedl k mému počítači a za pět minut je hotovo. Příště už to možná zvládnu sama. Takže je rozhodnuto - jedeme :-).

Zaspali jsme!!! To nám ten výlet pěkně začíná! Hlavou se mi honí - co teď? Další vlaky určitě taky jedou, ale už to nebude tak optimální spojení a do výběžku přijedeme kdoví kdy. Nebo naložit tandem na vlek a nechat se na nádraží do Častolovic odvézt? Karel je ale v klidu, není zas tak pozdě, měli jsme slušnou časovou rezervu, určitě to stihneme. Za deset minut jsme oblečení, připravím pití, zapakujeme zbytek věcí do brašny a vyrážíme, za necelou půlhodinu přistáváme na nádraží - koupit jízdenku, sundat brašnu a když rychlík brzdí u nástupiště, už jsme vzorně připraveni. Cesta v pohodě, příjemná průvodčí - vlakvedoucí nám dokonce zjistí, že pro nás bude lepší přestoupit už v Poděbradech, oba vlaky staví postupně na stejné koleji, nemusíme po schodech. Navíc ještě zavolá do spoje Kolín - Rumburk a informuje o našem tandemu :-). Když náš spoj do Poděbrad přijíždí, hned se otvírají dveře služebního oddílu, všechno funguje, jak na drátkách. Ještě vtipná scénka v Rumburku, vláček na Děčín je už připraven, i když odjíždí téměř za padesát minut, ptáme se obsluhy, jestli nás svezou (ve vlaku je jen přeprava kol). A co se dozvíme? Snad se to tam vejde, ale... v testech jsme měli, že tandemy nepřepravujeme :-). Průvodčí je i tady vstřícná, a tak jedeme - další kola ve vlaku nejsou, jen postupně přibývají kočárky, brzo jsme ale v cíli, resp. na startu v Lipové u Šluknova.