Bílé Karpaty jsou cílem letošních Podzimních toulek, na jejich předběžný průzkum se vydáváme v sobotu 7. dubna, hned po decentní a velmi příjemné oslavě narození malého Jonáše. Předpověď počasí se jeví celkem příznivě, nezmokneme, snad bude i teplo - jen jsme nějak nepostřehli, že bude foukat :-).

V sobotu v 6.41 nasedáme v Ústí nad Orlicí do Slováckého expresu, vystupujeme v Uherském Brodu. Máme chvíli času na menší průzkum pro nás neznámého města a na kávičku, pak nás autobus doveze do obce Lopeník. Je zhruba 11 hodin, vydáváme se na trasu. Mikulčin vrch s malou zastávkou v restauraci Lopata, Malý a Velký Lopeník (od naší poslední návštěvy někdy v roce 2001 tu přibyla rozhledna). Následující sestup z třetí (nebo čtvrté :-)) nejvyšší hory Bílých Karpat s nadmořskou výškou 911 m je pro mě místy docela drsný, scházíme do Starých dílů a zase mírně stoupáme, dnes už naposledy, na Novou horu. Pod ní leží Květná, po krásných loukách scházíme do obce - v jediné otevřené restauraci si dáme pizzu, ubytujeme se v místní turistické ubytovně - levné a celkem příjemné spaní.

Ráno si v protějším obchodě nakoupíme snídani, svačiny a pití (Vietnamec má i v neděli otevřeno už v 7 hodin) a v 9 hodin už jsme opět na trase. Kousek od ubytovny už stoupá turistická stezka k dnešnímu cíli, kterým je nejvyšší vrchol Velká Javořina (970 m n. m.). Hned po ránu ale dost drsně fouká. Vítr hučí v korunách stromů, ozývá se dramatické praskání, navíc po celé délce trasy jsou popadané větve a celé stromy - některé už ztrouchnivělé, jiné s trčícími čerstvě světlými třískami. Brrrr! Když se pak do nás vítr opře, mám co dělat, abych se vůbec udržela na nohách. Chvílemi mám neodbytný pocit, že by bylo nejrozumnější se obrátit a vydat se někam k autobusu. Ani jediného turistu jsme při stoupání nepotkali, až na samém vrcholu, a ti zřejmě přijeli autem k Holubyho chatě. Protože píšu tento článek, dopadlo to dobře, žádná větev nám na hlavu nespadla. V horních partiích zbytky špinavého sněhu, co nás ale překvapilo víc, byly mraky sněženek, zvlášť pak při sestupu. 

Holubyho chata je slovenská, ale občerstvili jsme se tu i za naší měnu, můžeme pokračovat. Sestup je příjemný, listnaté, většinou bukové lesy, stále po hranici, obklopeni sněženkami. Tady už potkáváme občas nějakého turistu, niž i cyklisty. Šibenický vrch, Kubíkův vrch a den je najednou krásně slunečný, přesto fouká téměř nepřetržitě. Karel zavrhne zkrácení trasy po silnici, míříme ještě na Megovku - zase po krásných loukách a příjemným bukovým lesem, dál pak údolím potoka a po louce scházíme do Nové Lhoty přímo k našemu dnešnímu cíli - hotelu Háj. Vybrali jsme ho pro tuláky a doufáme, že se tu bude všem líbit. Máme dost času, abychom si vše prohlédli, posedíme u dobré večeře a při skleničce výborného bílého vína, ven se mi ale už vůbec nechce, jdeme i dnes dost brzo spát. 

 Pondělí začíná samozřejmě hotelovou snídaní - z hostů jsme tu jedině my dva, poklábosíme s personálem (dámy jsou skutečně usměvavě, jak slibují webové stránky) a přes vesnici míříme do osady Vápenky. Tady si uvědomuji naši školáckou chybu - obě PET lahve od minerálky jsme v hotelu vyhodili s tím, že si v nejbližším obchodě koupíme nové pití. Obchod se tu ale jaksi nekoná. Ve Vápenkách má být hospoda, prý tu dobře vaří. Je 10 hodin dopoledne, hospoda zavřená, co teď? Karel ji oběhne, na dvoře najde dva chlapy, jeden z nich ochotně otevře o hodinu dřív, dáme si pití, ale s sebou nic nemají, jen nápoje ve skle. Snad to přežiju. Stoupáme nejprve po pevných cestách, následuje pěšina ke Kamenné búdě, fouká i dnes. Je ale krásně slunečno a teplo. Cesta lesem je nějak dlouhá, Karel by vydržel bez pití snad celý den, já už začínám být lehce nervózní :-). Zachránila mě studánka - krásně studená voda, na místě je i hrnek - hurá! Posvačíme zbylé rohlíky se sýrem ze včerejška a pomalu se blížíme do civilizace - scházíme do Horního Němčí, následuje Slavkov. Jsme tu víc než dvě hodiny před odjezdem vybraného autobusu, hospoda zavřená - využijme dřívější spoj a ušetřený čas trávíme v Uherském Hradišti. A domů nás doveze opět Slovácký expres, v Ústí jsme už před půl osmou.

 

Trasa přechodu: Bílé Karpaty 

Fotogalerie: sobotanedělepondělí