Zdena už delší dobu touží po pořádném výšlapu, co třeba Králický Sněžník? Nejlépe z polské strany! Karel ochotně souhlasí, potřebuje vyšlápnout nové turistické boty. Naplánuje zajímavou trasu, kterou možná ještě všichni neznají. Oslovíme Janu, přijpojit se chtějí i Jitka s Pavlem, já raději zůstanu doma. Achilovka se pozvolna trochu lepší, musím ještě být opatrná. Výlet je naplánován na poslední srpnový den, je to sobota. Když už se Karel ráno připravuje, tradičně zvoní telefony a... najednou je všechno jinak. Jitka a shodou okolností i Zdena jsou indisponovány a nikam nejedou ani jejich polovičky. Co teď? Jak se Karel těší na výlet, nemůže být ani zmínka o tom, že by snad zůstal doma! Voláme Janě a řešíme - jet někde na kolech? 

 Nakonec zůstane u pěší varianty, volíme ale bližší Orlické hora a vzhledem ke Karlovu záměru s mírnějším terénem se přidám i já. Parkujeme v Rokytnici v Orl. horách a projdeme krásnou trasu - po travnatých pěšinách, lučních a lesních cestách dojdeme k hřebenovce. Záměrně zvolil cestu, kterou jsme kdysi překonávali na běžkách, většinou v protisměru - dolů k naší podnikové chatě, kde jsme trávili v 80. letech víkedny a začínali s běžkami, kluci se tu učili lyžovat. Tehdy Jiráskova stezka nevedla kolem Haničky, okolí pevnosti bylo uzavřené, na běžkách se sjíždělo okrajem lesa na louky k Horní Rokytnici. My tomu "nejzajímavějšímu" místu říkali Kitzbühel. Byl to (alespoň pro mě) poměrně prudký sjezd mezi kmeny vzrostlých stromů, většinou dost uježděný, na kratší kritický úsek bylo lepší běžky sundat. Tak jsme si tam zavzpomínali :-).

Následoval kousek po Jiráskově stezkce až na Panské pole a zpět do Rokytnice zase po loukách. Celý den bylo slunečno a hodně teplo, na závěr jsme si dopřáli oběd v Orličanu. 

 

Fotogalerie: Vejšlap z Rokytnice