Na neděli 24. května jsme naplánovali vejšlap v Orlických horách, pozvali partu a... Trochu nás (hlavně dámskou část) odradila předpověď počasí. Horský vůdce sice skřípal zubama, ale povolil a akci odkládáme. Doma však nesedíme. 

Dopoledne se Karel přece jen vydává na hory, a to s Danem a vnoučátky. Z Kamence na Luisino údolí - cestou shlédnou památník letecké havárie z r. 1968 a navštíví Sfingu. Je jen trochu mlha, zatímco dole svítí sluníčko, takže u plotny lituju zmařené akce. 

Odpoledne se pak vydáváme na domluvenou vycházku po okolí. Jen vystrčíne nos z domu, začne pršet. Chvíli se schováme v autobusové zastávce, pak u Jany, se Zdenou tu vyčkávají u kávy - popřáli jsme k svátku a dostali panáka :-). A už je zase krásně a můžeme vyrazit, Na Rovni se k nám přidají Honza s další Zdenou a je nás šest. Po luční cestě míjíme Peklo, vystoupáme na Vyhlídku a kolem pekelského rybníka a přes Zákopanku na Hradisko a přes jahodovský Vršál a Kozinec zase domů. 

Deštík a vítr přišel pak až na závěr, jinak je příjemně teplo a slunečno. Vybraná trasa se líbila, celkem jsme našlapali víc než 16 km.

 

Sfinga a Orel s partou

 Teprve 12. 7. se podařilo uskutečnit výše uvedenou naplánovanou akci s partou. Buď někde lítáme na kole nebo prší a sedíme doma... Má to být tak trochu vzpomínka na Lubu, v květnu to bylo už deset let, co nás opustil, od té doby jen vzpomínáme. 

V Luisině údolí se nás těsně po deváté sešlo celkem sedm. Překvapila nás tu možnost občerstvení, některé si dáváme ranní kafe a vydáváme se na trasu. Nejprve po lesních cestách na Kamenec, Karel nás protáhl lesem - cestou necestou ke Sfinze, vetšina o tomto útvaru zatím nevěděla, pak pokračujeme nahoru na hřeben. Vystoupáme po bunkrovce na Korunu (Orel), je to druhá nejvyšší tisícovka Orlických hor - 1101 m n. m. Z jednoho z jejích vrcholů jsou krásné výhledy na Bystřické a Rychlebské hory, Czarnou a Iglicznou góru, Králický Sněžník, Jeseníky i Suchý vrch a Bukovou horu.

Jdeme většinou po příjemných lesních cestách - travnatých nebo kamenitých, jen v závěru po asfaltu. Den je na červenec poměrně chladný, jen občasné sluníčko nás trochu rozehřívá. Ale předpověď se bohužel nemýlí, jedna z avizovaných přeháněk nás zastihla při sestupu do Lusina údolí. Na travnaté cestě se chvíli pokoušíme skrýt jednak pod deštníky, jednak pod větve listnatých stromů, pak rychlý sestup - trochu bahnem a konec už po asfalce. Na závěr si za odměnu dopřejeme nedělní oběd v Sokolím hnízdě na Rampuši. 

 

Výstup na Velkou Deštnou s vnoučaty

 Ve středu 5. srpna se s Karlem připojujeme k Danově rodině, mají s dětmi namířeno na Velkou Deštnou. Pozdě odpoledne parkujeme na parkovišti v Luisině údolí a po turistické stezce stoupáme na vrchol. Anežka se krásně nese, je očekáváno, že se trochu prospí, ale kepak! To by přišla o krásné výhledy a okolní přírodu. Potkáváme ještě turisty, i na rozhledně je jich dost, najednou se to ale na vrcholu vylidní a jsme tu úplně sami. Povečeříme, co jsme si donesli, a téměř po stejné trase zamíříme zase zpět k autu. Ještě je prý nová rozhledna někde nad Olešnicí v Orl. horách :-). 

 

Fotogalerie: Orlické hory a podhůří pěšky