Sotva se Karel trochu zotavil, tráví denně část odpoledne vycházkami po okolí. Někdy sám, jindy s Bohoušem, případně ještě s dámským doprovodem …

Počasí i v listopadu láká na hory. Je inverze a chtělo by to zdolat nějaký pořádný kopec - za sluníčkem, teplem a výhledy. Původní Karlův záměr byl cyklo - na tandemu vyšlápnout na Dlouhé stráně. O cyklistiku ale už nebyl v partě zájem, a tak jsme se do Jeseníků vydali na pěší túru - na Praděd.

Na první listopadovou neděli jsme naplánovali možná už poslední letošní turistickou akci. Celkem nás bylo sedm a většina z nás ještě v půlce týdne ani netušila, co to Lázek vůbec je a kde leží. Rozhledna postavená zároveň s turistickou chatou v roce 1933 na stejnojmenném kopci (714 m), který je nejvyšším vrcholem Zábřežské vrchoviny, někde se uvádí také jako nejvýchodnější významný vrch Orlických hor.

Protože plánovaný průzkum polského příhraničí byl i letos hodně nesmělý, poslední říjnovou neděli jsme se vydali do Bystřických hor. Polsky Góry Bystrzyckie, český název se ale běžně používá, a to údajně z toho důvodu, že Kladské hrabství náleželo téměř do poloviny 18. století k Českému království a místní názvy byly původně české.

Sobota v půlce října (především večer a část noci) byla hodně náročná, proto jsme slunečné nedělní odpoledne věnovali s Karlem a Janou relaxační vycházce. Inspiraci jsme našli opět v knize Krajinou severovýchodních Čech a vybrali si z ní kapitolku Studený nad Studeným.