Po třinácti letech se Podzimní toulky vracejí do Krušných hor, tentokrát ale prozkoumáme jejich východní část. A je nás stejně jako v roce 2002 jen šestnáct. Je to možná souhra náhod - nemoci, zranění a pracovní zaneprázdnění nebo krásné rodičovské starosti, či snad tuláci ztrácejí o toulky zájem nebo je Krušné hory nelákají? To by byla škoda, je tu krásně, jak jsme se přesvědčili už na jaře s Karlem.

Pátek - na Komáří Vížku

V Krupce se nás v pátek dopoledne sešlo deset a hned se vydáváme na trasu - míříme městem k zřícenině královského hradu z počátku 14. století. Jeho nejstarší historie je spjatá s Janem Lucemburským. Po prohlídce stoupáme ulicemi města a dál lesem a po loukách do nadmořské výšky přes 800 m. Naším cílem je hotel Komáří vížka. Z Krupky sem dokonce vede lanovka, to ale není nic pro nás. Trasa je příjemná, počasí přeje, někteří se pak odmění chutným obědem v hospodě (především ti, co zapomněli svačinu v autě na parkovišti :-), případně ji už snědli). Při zpáteční cestě se zastavujeme u Kotelního rybníka.

Společně přejíždíme do Lesné, ubytujeme se v Horském hotelu Lesná a blízké ubytovně. Pozdě večer přijíždějí z Brna Iva s Jakubem, je nás už dvanáct. Ráno se připojí poslední čtyři tuláci z Kostelce.

Sobota - k zámku Jezeří

Bydlíme v nadmořské výšce přes 900 m, ráno je chladno a mlha. Po turistické trase míříme k vrchu Jedlová, trochu jsme ale zakufrovali, scházíme po lesní cestě po jeho pravé straně a pak stoupáme zpět na plánovanou turistickou a po ní sestupujeme k zámku Jezeří. Je to krásné místo, zámek je ale trochu zanedbaný, protože leží na okraji vytěžené oblasti nedaleko Horního Jiřetína a jeho budoucí osud je závislý na další těžbě hnědého uhlí. Projdeme půvabnou zahradu, občerstvíme se na nádvoří, na závěr ještě pořizujeme hromadné foto. Jsme tu všichni a kdoví, jaké počasí bude ráno na hřebeni. Od zámku mírně stoupáme, trasa i počasí jsou příjemné, nejhezčí je závěr po červené hřebenovce. Před pátou hodinou jsme už zpět, po sprše večeříme společně v ubytovně z hotelu dovezený guláš s knedlíky nebo chlebem. A po večeři tradičně prohlížíme fotky, povídáme a lehce popíjíme :-).

Neděle s překvapením

I dnes se vydáváme na cestu přímo z Lesné, auta odpočívají na parkovišti. Trasa vede lesem střídavě po turistických nebo cyklo trasách a naším cílem je horská chata Bernava. Raději jsem tam ve čtvrtek zavolala - ano, o víkendu budou mít otevřeno, můžeme se tam občerstvit. Když před polednem k chatě dorazí na kolech Jana s Oldou, je tu ale zavřeno. Podaří se jim však obsluhu vyburcovat a když dorazíme my, můžeme už dovnitř. Čeká nás tu ale jedno krásné překvapení - malá Elinka! S rodiči se vydala na své první Podzimní toulky. Všichni obdivují spící miminko ve sportovním kočárku a hrdý dědeček Luboš ji kus trasy pozorně veze sledován rodiči a celou skupinou. Pak se rodiče Jitka a Luboš ml. se všemi rozloučí a s kočárkem se vracejí zpět na parkoviště k Bernavě a domů do Prahy. Čistý lesní vzduch jí určitě prospěl :-).

I odpoledne je chladno, vracíme se po lesních cestách zelení zpět do Lesné. Večer trávíme v restauraci hotelu, kde všichni povečeříme, pak se přesuneme na ubytovnu - zase fotky, povídání a víno.

Pondělí - Tiské stěny a Děčínský Sněžník

Poslední den toulek je tradičně už od rána ve znamení loučení - Jarmila a Luboš zůstávají ještě jednu noc v Lesné a mají na dnešek svůj program, Iva s Jakubem hned ráno míří do Brna, aby se vyhnuli svátečnímu odpolednímu provozu na dálnicích. Ostatní dle plánu míří do Tisé, kde projdou nádherné skály. Závěr toulek - Děčinský Sněžník - už patří jen čtyřem posledním účastníkům - Olda, Jana a my s Karlem se přesouváme na parkoviště pod ním a společně stoupáme na vrchol, využijeme červenou turistickou. Krásná kamenná rozhledna z roku 1866 nabízí výhledy na Děčín, Ústí nad Labem, České středohoří a okolní kopce. Je slunečno, výhledy jsou celkem slušné. Z vrcholu míříme ještě k Drážďanské vyhlídce a pak už jen do hospody na pozdní oběd a domů.



Fotogalerie: fotí Jana
Fotogalerie: Krušné hory 2015