Už před lety Iva, která se z Rovně vydala studovat do Brna a dnes tam s Jakubem oba žijí a pracují, nenápadně popichovala: co třeba připravit jednou toulky na jižní Moravě? A tak jsme letos podlehli, už na jaře provedli průzkum a ukázalo se, že to určitě bude skvělá volba.

 

Z Velkých Pavlovic na dvě rozhledny

V pátek 7. října je sraz tuláků na parkovišti u čerpací stanice ve Velkých Pavlovicích. Chvíli to trvá, než sem všichni dorazí, zatím se někteří jdou ohřát do nedaleké pekárny – je tu krásně teplo a skvěle to tu voní. O půl jedenácté se už vydáváme na trasu – opouštíme Pavlovice a do cesty se nám hned napletlo velké vinařství. Ochutnáme burčák a pak už mezi vinicemi míříme k rozhledně Slunečná. Pokocháme se výhledy a pořídíme společně foto. Následují nedaleké Bořetice (občerstvení) a svobodná republika Kraví hora, stejnojmenná rozhledna, projedeme obcí Němčičky a zase mezi vinohrady zamíříme zpět do Velkých Pavlovic. Počasí nám celý den přeje, terén se mírně houpe, jen asfaltu je trochu víc, než je příjemné, jsme poněkud uťapkaní. A tak se těšíme do Pavlova. Jaké bude ubytování? A jaká večeře? Ubytování – jak pro koho. Někteří jsou spokojeni, někteří by raději něco luxusnějšího. Není na světě člověk ten, aby se zavděčil... tak nějak se to říká, že? Večeře U Bednářů byla výborná, větší část skupiny má ještě večer program – degustaci vín u majitelů našeho penzionu, zbytek skupiny taky degustuje, po večeři se ještě zastavíme ve vinárně při cestě.

 

Pálava

V sobotu už jsme kompletní, večer dorazilo ještě šest, vlastně sedm, tuláků. Nejmladší tulačka Elinka je skvěle vybavená sportovním kočárkem a absolvuje s  námi sobotní i nedělní program. Někdy to je trochu náročnější – táta Luboš to ale bere jako kondiční trénink a jakmile se do cesty připlete hůř schůdný terén, vždy je po ruce ochotný „strejda“ – Jakub nebo třeba Vašek.

Z Pavlova stoupáme k hradu Děvičky a pak míříme po turistických trasách do Perné, kde se občerstvíme, i tady se náhodou naskytne ochutnávka burčáku. (O hroznech na vinicích, kterým občas neodoláme, bych se možná ani neměla zmiňovat – asi se to nemá, ale kdo by odolal?) Přes Stolovou horu k Sirotčímu hrádku a scházíme do Klentnice. Těšíme se vyhlášené kavárny Kafé Fara, zastavit se tu se ale poštěstilo jen několika vyvoleným,, ostatní jsou „popoháněni“ horským vůdcem na hřeben a kávu si musí odpustit. Závěr trasy po červené je nejatraktivnější, někteří vystoupají i na nejvyšší vrchol Děvín, výhledy jsou ale i dnes poněkud mlhavé, jak je v letošním podzimu obvyklé. Pak už jen sejdeme do Pavlova, čeká nás večeře a postel, předtím možná ještě posezení u vína.

 

Mikulov

Nedělní ráno – zapakovat, pořídit tradiční společné foto a přesunout se do Mikulova. Někteří to vzdávají a míří raději domů, není jich naštěstí mnoho. Parkujeme nedaleko Turoldu, v centru by to asi byl problém, a procházíme trasu, jak jsme ji s Karlem na jaře naplánovali. Kolem Kozího hrádku zamíříme na náměstí, projdeme zahradu a nádvoří místního zámku a zase přes náměstí (stánek s burčákem) se vydáme na Svatý kopeček. Cestou si užíváme krásné výhledy na město. Svatý kopeček je výrazná přírodní dominanta Mikulova, vyskytuje se tu údajně řada vzácných druhů živočichů i rostlin. Stoupáme kolem jednotlivých kapliček křížové cesty až na vrchol ke kapli sv. Šebestiána a zvonici.

Po krátkém odpočinku a svačince pokračujeme v okružní "jizdě", ná závěr nás čeká přírodní rezervace Turold – jeskyně Na Turoldu a naučná stezka. Stíháme tu už jen muzeum hornin v přírodě – dovezli sem kameny z různých míst republiky.

Dvacátý třetí ročník toulek končí, loučíme se a vydáváme se na cestu domů už každý podle svého uvážení. My s Janou a Oldou (a taky Luboš a Jarmila) se po dobrém obědě v Mikulově ještě musíme zastavit v Milovicích u "našeho“ vinaře, abychom se přesvědčili, odkud nám to Karel K. vozí ten dobrý veltlín. A na úplný závěr ještě krátká zastávka ve Vrbici v areálu Vinařství U kapličky. 

 

Po příjezdu domů jsme obdrželi desítky děkovných reakcí, za všechny přikládám alespoň jednu :-):

Horský veliteli, Horská velitelko, milí Tuláci!

Chtěla bych Vám moc poděkovat za báječné toulání po pálavských vršcích! Moc děkuji strejdovi Vaškovi a Jakubovi, že pomohli tátovi tahat můj báječný kočárek! Jsou to chlapáci! Co pijou Jamesona... si pamatuju na příště!!! Všem ostatním díky za úsměvy, které mi věnovali, a za hračky, které mi podávali opakovaně ze země... a že jich bylo!

 Vím, že jste mi leckdy moje provedení Toulání naležato záviděli. Tímto tedy navrhuji Horskému vůdci uspořádat Podzimní toulky 2017, kde budou moc ležet všichni a já slibuju, že kolem Vás budu ťapat!

 Mějte se hezky a zase na viděnou!

 Tulačka Ela

 

23. ročník se konal ve dnech 7. - 9. října 2016, s Elinkou nás bylo celkem 27, nechyběl Rico

 

Fotogalrie: PT 2016