Letošní Podzimní toulky jsou už pětadvacaté v řadě. Jubilejní! To by chtělo něco speciálního. Třeba zajímavou lokalitu. Nebo pěkné počasí. Termín je v celé historii nejpozdnější - téměř půlka října. Ve dnech kolem sv. Václava jsme si s tandemem užívali na jižním Slovensku, o týden později byly vyhlášeny komunální volby... Nebude takhle pozdě chladno a deštivo?

 

Přírodní rezervace Čertoryje a větrný mlýn v Kuželově

Sraz tuláků jsme určili v pátek 12. října na desátou hodinu v Hrubé Vrbce. Karel naplánoval příjemnou trasu bez velkého převýšení v délce asi 15 km. V jejím závěru jsme měli procházet Kuželovem kolem větrného mlýna, vytelefonovala jsem iniciativně jeho prohlídku, aby taky byla nějaká kultura. Prý nejpozději v 16 hod. Když jsem pak Karlovu trasu pro kontrolu vložila do plánovače mapy.cz, její délka se sečetla na necelých dvacet kilometrů. Nebude to honička?

Honička to trochu byla, ale nádherná. V Hrubé Vrbce se nás sjelo 24 z celkově 27 přihlášených, jen Iva a Mirek se nemohli uvolnit z práce, přijedou až večer, podobně jako nová tulačka Petra - přítelkyně Honzy. Po radostném vítání se vydáváme na trasu - nejprve po asfaltu směrem na Malou Vrbku a k vrchu se zajímavým názvem Výzkum a pak už na krásné louky přírodní rezervace Čertoryje. Co se skrývá pod tímto názvem? Info z internetu: Je to 325 hektarů luk v oblasti mezi obcí Radějov a státní hranicí se Slovenskem. Je to země soliterních dubů, lip a oskeruší, oblast nejrozsáhlejších bělokarpatských květnatých luk, kraj, který v každé roční době vyhlíží trochu jinak, pokaždé je úžasný. Botanicky je Čertoryje jedním z nejcennějších území u nás... 

Užíváme si pohodovou trasu, po lučních cestách se krásně šlape, počasí je naprosto luxusní - sice trochu fouká, ale je slunečno, teplo... A bude celé tři dny, jen vítr v neděli zesílí. Svačinka v trávě, odpočinek v horizontální poloze... Zbývá vrch Kobyla, odkud sejdeme do Kuželova. Stihneme to do půl čtvrté, kdy je objednaná prohlídka? Kobyla má nadmořskou výšku sice jen 584 m, ale stoupáme docela usilovně. Když už je víc než jasné, že nestíháme, volám do mlýna. Spěchejte, ale nepřeražte se někde. Nejpozději ve čtyři hodiny! Ochotný zaměstnanec brněnského muzea na nás ale počkal až do půl páte, kdy jsme konečně všichni dorazili ke mlýnu. A asi zas tak moc nespěchal, povídání rozhodně nijak nešidil, zvlášť úvod o beruškách, které s oblibou ve velkém množství v tomto období podnikají invazi do interiéru mlýna. Dozvěděli jsme se řadu zajímavostí - mlýn je holandského typu, jediný v okolí, který je ještě schopen provozu. Předvedl postup mletí a původní vybavení. Snažíme se představit si početnou mlynářskou rodinu, která tu léta nejen pracovala, ale v prachu a hluku i přímo ve mlýně bydlela. Teprve poslední mlynáři si blízko objektu postavili chalupu, kde žili. I ta je vybavena dobovými exponáty, tady naše exkurze končí. Zbývají poslední kilometry zpět k autům, někteří už se svezou, rychlejší řidiči jedou skupině naproti.

A jedeme se ubytovat. Hotel Háj v Nové Lhotě bude po dvě noci našim útočištěm. Příjemné ubytování ve dvoulůžkových pokojích s koupelnami, pro zájemce polopenze v hotelové restauraci, večer sedíme u vína a povídáme...

 

Nejvyšší vrchol Bílých Karpat - Velká Javořina

Po vydatné snídani se vydáváme na trasu hned od hotelu, stoupáme po pastvině společně se stádem oveček, asi jsme to měli obejít. Ovečky vzhledem k tomu, že máme letos ve skupině dokonce už tři psy, jsou poněkud nervní, pořádně se proběhly. Nejprve se zastavujeme na Šibenickém vrchu (708 m), pak už prosluněným listnatým lesem postupně stoupáme k vysílači na Velké Javořině - nejvyšší hora Bílých Karpat s nadmořskou výškou 970 m leží na státní hranici. 

Tady je v plánu hospoda - slovenská Holubyho chata. Koncem léta změnila majitele, po zářijové pauze je teď v říjnu nově otevřená. Krásný den vylákal na vrchol hodně turistů a cyklistů, u pultu je pořádná fronta a vůbec to neodsejpá. Zdržíme se tu víc než hodinu, ale není žádný spěch. Sedíme na terase na sluníčku, užíváme si úžasné počasí. Sestupujeme pak po modré do Vápenek, horní část je docela příkrá, popadané stromy, níž už je příjemná lesní cesta. 

Ve Vápenkách je na trase opět hospoda, ale i tady je dost plno, zdrží se tu jen někteří tuláci, my pokračujeme dál. Po asfaltu a betonové cyklostezce do Nové Lhoty, cestou jen svačinka na příkopě, abychom pak o kus dál objevili příjemné odpočívadlo. Tvrdý povrch už je docela opruz, těšíme se do sprchy a na večeři - dnes bude pečená krkovice a šťouchané brambory. 

Večer opět sedíme u vína a povídáme, s Karlem jsme všem účastníkům rozdali Pamětní listy k jubilejnímu ročníku, tuláci nás na oplátku mile překvapili dárkem - dostali jsme tandem!

 

Velký Lopeník - místo setkávání Čechů a Slováků

Ráno se zapakujeme, rozloučíme s Jitkou, Pavlem a Mílou, kteří už spěchají domů, a auty přejíždíme na Mikulčin vrch k chatě Lopata. Tady necháme auta a po návratu tu ještě společně poobědváme. Joža usilovným telefonováním při sobotní túře přesvědčil přátele své sestřenice Nataši z Trenčína, aby se k nám pro dnešek připojili. Už tu na nás čekají s připravenými kalíšky a pálenkou... Příjemná družba! A pak společně stoupáme - nejprve na Lopenické sedlo a pak na Malý a Velký Lopeník (911 m n. m.). Dnes podstatně víc fouká, viditelnost je jen o poznání lepší než v předchozích dnech, řada tuláků si vychutná pohledy z nové rozhledny. Pořídíme ještě společné foto na vrcholu a pokračujeme - sestup do obce Lopeník a pak opět po asfaltových (nekonečných) cestách zpět na Mikulčin vrch. 

Ještě společný opožděný oběd - kuřecí řízek a opět šťouchané brambory a jubilejní pětadvacátý ročník toulek se stává minulostí. A kam příště? Karel má v úmyslu pokračovat opět po česko-slovenské hranici ještě v Bílých Karpatech kousek dál na sever. Ale protože jsme při našich toulkách navštívili jižní Moravu už potřetí od r. 2016, možná zamíříme někam úplně jinam :-). Nechte se překvapit!

Na závěr - jak se tak v závěru literárních děl děkuje tomu a onomu, musím to tentokrát udělat i já. Díky švagrové Jitce za tisk materiálů, Báře také za tisk a poradenství při jejich tvorbě, Danovi za krásný návrh jubilejních triček a Honzovi za dohled na jejich výrobu. A samozřejmě všem tulákům za milou společnost a usilovné šlapání. 

 

 25. ročník toulek se konal ve dnech 12. - 14. října 2018, zúčastnilo se ho celkem 27 tuláků, psi byli tentokrát dokonce tři - Rico, Endží a Bad

 

Trasy a kilometry: pátek - 20 kmsobota - 20 kmneděle - 13 km

 

Fotogalerie: PT 2018Fotil Mirek M.