Závěrem jubilejního ročníku toulek v roce 2018 v Bílých Karpatech jsme tulákům slíbili pokračování kousek severněji. Pak jsme si ale uvědomili - nebylo už té jižní Moravy příliš? Chtělo by to  změnu. Po dlouhých devatenácti letech zamíříme opět do Jizerských hor, tentokrát na jejich severozápadní okraj - do okolí Frýdlantu. Při hledání ubytování na mě na internetu vykoukla "lázeňská" nabídka v Lázních Libverda, to by se mohlo tulákům líbit. Přece jen už nám není dvacet a nějaká péče o naše tělesné schránky by nebyla na škodu. Při červnové návštěvě hotelu nás nadšení trochu opustilo, ale nic jiného už jsme nesháněli. Přes některé problémy při komunikaci s vedením snad ubytování nebylo špatné, to ale musí posoudit ostatní tuláci. Jejich počet dosáhl letos rekordu - celkem nás bylo 37! Z toho pět malých dětí a jedna slečna školačka...

 

Frýdlantské cimbuří a vodopády Štolpich

V pátek 4. října se značná část skupiny setkává zhruba v 10 hodin na parkovišti u kláštera v Hejnicích. Po nezbytném přivítání (někteří ještě stihli i kávičku) se vydáváme na trasu - a překvapivě neprší! Předpověď počasí na vybraný prodloužený víkend byla dost katastrofální. Většina tuláků už je ale zocelená, kromě Jany počasí nikdo nereklamoval :-). Z Hejnic stoupáme po žluté TZ kolem Liščí chaty k Frýdlantskému cimbuří, následují Polední kameny (1006 m n. m.). Dále po úpatí Smědavské hory kolem kamenitého koryta Černého potoka k vodopádům Štolpichy. Pak po zelené do Ferdinadova a zpět k autům do Hejnic. Stezka je hodně zajímavá, rozmanitý terén, pěšínky v borůvčí (borůvky byly ještě dobré a sladké), bukový les, skalnaté útvary... Při krátkém odpočinku na počátku trasy nás doslova doběhli Jitka s Pavlem a Ricem, v Hradci měli ráno ještě  babičkovské a dědečkovské povinnosti. 

Další opozdilci - Mirek s Ivou to vyřešili chytřeji - jdou nám naproti k vodopádům. Společně se pak vracíme do Hejnic, cukrárnu na závěr si určitě zasloužíme. Mezitím už v Libverdě Bára supluje nás organizátory i personál hotelu a rozdává klíče od pokojů. Ubytování, sprcha... Po večeři to vypadá, že personál zavře hospodu a půjde domů. To se nám moc nelíbí, máme slíbené posezení s obsluhou. A podařilo se, alespoň do desáté večerní. 

 

Deštivá sobota - Smrk jen pro otrlé, Frýdlanstský zámek...

Sobota je skutečně deštivá, a to už od rána, odpoledne pro změnu prší ještě víc. Asi čtrnáct odhodlaných tuláků se vydává na tradiční sobotní výstup na nejvyšší horu - Smrk má nadmořskou výšku 1123 m. Naplánovanou trasu nakonec projdou jen čtyři tuláci - k horskému vůdci se přidá Eliška, nová tvář akce Zdena a Vláďa. Z Lázní Libverda vede trasa po červené TZ kolem chaty Hubertka pod vrcholem Tišiny, Věžní stezkou na Nebeský žebřík a na vrchol Smrku. Někteří se téměř po stejné trase vracejí zpět, čtyři jmenovaní pokračují po zelené TZ přes Strejtův obrázek kolem vrcholu Měděnec ke Spálené hospodě (bufet) a k vyhlídce s duchem Muhu (symbol Jizerských hor). Poslední možnost občerstvení v Obřím sudu  už všichni raději ignorují a spěchají do hotelu, aby se usušili. Pláštěnky, deštníky - to jsou nezbytné doplňky dnešní túry. 

Zatímco ti nejotrlejší moknou na trase, další tuláci využívají deštivého počasí k návštěvě zámku ve Frýdlantu. Míříme tam i my v Yetíku - Karel, Jitka a já s Miladou, v Liberci ještě nabíráme Jitčinu známou, také Jitku. A prohlídka hradu a zámku je docela zážitek - údajně nejdelší prohlídkový okruh v Čechách. Za dvě hoidny jsme nachodili dva kilometry, prošli 60 místností a vystoupali nebo sestoupali 330 schodů - tak nějak nám to na závěr sečetla sympatická průvodkyně. Nejznámější postavou z historie hradu je určitě Albrecht z Valdštejna, jehož sochu jsme pak viděli na místním náměstí. 

Po prohlídce se posilníme v zámeckém pivovaru. Navečer už jen něco z nabízených možností wellness v hotelu, které máme v ceně ubytování a tradiční posezení po večeři u piva a vína, někteří dokonce vydrželi i hodně přes půlnoc.

 

Naučná stezka Oldřichovské bučiny

Tuto trasu jsme zvolili na neděli, naučná stezka je sice určená dětem, ale i nám odrostlejším se moc líbila. Příjemná procházka lesem se zajímavými skalními útvary, dokonce Skalním hradem a především - dnes už neprší! Brzo dopoledne je ještě mlha, pak se rozplyne a den je krásně slunečný. Celé tři dny jsou ve znamení hub - houbaři si tu přišli na své, řada z nich si své úlovky odváží domů. 

Loučení tuláků probíhá na Oldřichovském sedle v Hausmance U Kozy. Je to hodně svérázné zařízení, jakých se dnes už asi moc nevidí - pro trempy a motorkáře. Máme objednaná grilovaná kuřata a uzená kolena, v klidu posedíme ve vyhrazeném srubu. Ti, kteří spěchali, už odjeli, my zbylí si to docela užíváme. 

Jak uzavřít letošní 26. ročník toulek? Počasí mohlo být příjemnější, ale toulky se i tak vyvedly. Díky všem tulákům (a že jich letos bylo!) za účast a nasazení, díky těm novým, kteří posílili naše řady,  za důvěru...  A co příště? Zamíříme opět na Moravu a budeme pokračovat v průzkumu Bílých Karpat, které nás loni tak okouzlily? Nebo pojedeme někam úplně jinam?

 

26. ročník se konal ve dnech 4. - 6. října 2019, počet účastníků: 37 (6 dětí), 2 psi (Rico a Endží)

 

Fotogalerie: Dětská sekcepáteksobotasobota - náhradní programneděle

V galerii jsou použity fotky Míly A., Petra K., Mirka M., Vládi B. a Báry H. Díky za jejich včasné zaslání!