Letošní toulky jsme naplánovali do oblasti Beskyd, která je pro nás možná méně známá. Na Lysé hoře a v jejím okolí jsme se toulali už dvakrát, tentokrát se vydáme až k hranici s Polskem, do Slezských Beskyd. A protože je to daleko, tak hned na čtyři dny. Letos není úplně jednoduché něco organizovat, nakonec jsme ale se stanoveným termínem snad měli štěstí, v neděli 4. října jsme se vrátili domů a od pondělka se opět začínají postupně zpřísňovat protivirová opatření. 

Možná kvůli viru je nakonec zdánlivě i trochu slabší účast, ale skutečně jen zdánlivě - chybějící tuláky kamarády nahradili rodinní příslušníci, takže je nás celkem 28 včetně sedmi dětí od jednoho roku do osmi let. Ubytování jsme našli v penzionu Stadion v Bystřici (nad Olší) nedaleko Třince, s Karlem jsme tu poprvé přenocovali v roce 2014 při cestě na tandemu. 

 

Čtvrteční výstup na Malý Javorový - déšť, mrholení a mlha tuláky nezastaví :-)

Na místo setkání v Oldřichovicích přijíždějí na půl jedenáctou dopoledne jen tři auta - někteří musí ještě pracovat, někoho možná odradila předpověď, nám to ale neubírá nic z nadšení vyrazit na první plánovanou trasu. Je nás šest a s odhodláním stoupáme a stoupáme - mrholení se střídá s mírným deštěm, trvale nás doprovází  mlha, vidět je jen na pár kroků, o výhledech si můžeme nechat jen zdát. S deštníky nad hlavou po kamenité cestě mokrým lesem, ta nás přivede na vrchol Malého Javorového (947 m n. m.) - jsme poněkud mokří i značně zpocení, byl to docela krpál. Za odměnu nás tu čeká otevřená horská chata a v ní zbytek naší dnešní skupiny - mladá rodina Jitka s Lubošem a dvěma holčičkami, zkrátili si cestu lanovkou.

Vybíráme z jídelního listku, odpočíváme a sušíme se, zpátky dolů už půjdeme společně. Vybraná cesta je o dost příjemnější než výstup. V Oldřichovicích se přes odpor horského vůdce uchýlíme do velmi příjemné a vytopené hospůdky na kafe. Při odchodu projevím ještě přání zajet se cestou do Bystřice podívat na dřevěný kostel v Gutech, který má velmi pohnutou historii. Původní stavbu jsme viděli v září 2014, když jsme tudy projížděli na tandemu, o tři roky později celý shořel - úmyslně zapálen místním mladíkem. Na místě původní stavby stojí replika kostela, snad jen dřevěný kříž před ním je původní, unikl plamenům. Tahle zastávka asi nebyl úplně šťastný nápad, většině se už ani nechce do deště, navíc jedno odřené auto... :-(. 

Jedeme se ubytovat - dva pokoje už jsou obsazené od včerejšího večera. Jarmila a Luboš si ve středu stihli prohlédnout unikátní industriální památku v Dolních Vítkovicích. Ve čtvrtek přijíždí do večera velká část skupiny, jen Milada a Vláďa se k nám připojí až v pátek ráno, Petra s Honzou přijedou z Brna až v pátek večer. Ubytování je snad celkem příjemné, ti z nás, kteří nemají hlučné sousedy, se dokonce i vyspí.

 

Pátek -  Velká Čantoryje

 Cílem páteční túry je nejvyšší vrchol Slezských Beskyd - Velká Čantoryje s nadmořskou výškou 995 m. V této části Beskyd není žádná tisícovka, kopce jsou tu ale slušné :-). Auty se přesuneme do blízkého Nýdku a odtud už stoupáme a stoupáme... Nejprve po asfaltu, pak po příjemnějších lesních cestách a pěšinách na Velký Sošov, kde si na několika odpočívadlech na vrcholu sjezdovky dopřejeme svačiny a výhledy. Dnes už naštěstí neprší a nebude pršet ani následující dny, jen v noci na neděli, a to dokonce s bouřkou. Občas je slunečno, dá se jít i v tričku. Překvapivě brzy narazíme na polskou chatu, pohybujeme se po hranici, neodoláme a dáme si tu kávu. Tady se nám fakt líbí, na trasách jsou otevřené horské chaty a hospody! Dál nás turistické značení vede přes Beskydské sedlo, odkud už vystoupáme na Velkou Čantoryji, potkáváme i dost turistů, především Poláků. Na vrcholu nás čekají naše dvě mladé rodiny s dětmi (neteře Jitka a Pavla),  vystoupali sem také z Nýdku, ale trasou přímo na Beskydské sedlo. Občerstvení, rozhledna, odpočinek a můžeme pokračovat dolů do Nýdku. Celková délka trasy je asi 18 km,  byla to  moc pěkná túra!

Ještě zajímavost - Velká Čantoryje je bájná hora, pro Slezany něco jako Blaník pro Čechy, v jejím nitru spí vojsko, které se probudí, až bude slezskému lidu nejhůř a bude trestat nespravedlnost... Dokladem toho je Rytířská stezka, na kterou jsme se místy napojili.

 

Sobota - na Kamennou chatu

Tato chata utkvěla v mysli Karlovi, před lety tu spali při přechodu Beskyd, který organizoval Bohouš. Zase se přesouváme auty, tentokrát na parkoviště u řeky v Horní Lomné. Trasa nás vede nejprve přes vesnici a zase do kopců. Je krásně, i dnes slunečno, jen už druhý den dost silně fouká, v lese to není moc příjemné, stromy vydávají dramatické praskavé zvuky, co kdyby...? U Kamenné chaty nedaleko vrcholu Velkého Polomu nás čekají dnes už všechny tři mladé rodiny, opět si trasu trochu zkrátili. Sedíme venku a doplňujeme energii, zajdeme na rozhlednu a pak scházíme zpět k autům.

Dnešní trasa byla kratší, v Bystřici stíháme ještě cukrárnu na závěr, mají tu skvělé zákusky a dobrou kávu, sem musíme ještě zítra :-). 

A ještě večerní nebo spíš noční příhoda. Protože restaurace musí zavřít už ve 22 hodin, nabídl naší skupině personál při ubytování k dispozici klubovnu. Bylo to fajn, předpokládali jsme, že si tu třeba pohrají děti... První večer někdo přinesl burčák, ochutnávali jsme, další večer pak ještě další nápoje, chvíli se povídalo. V sobotu se povídání několika nejvytrvalejších trochu protáhlo a bylo podstatně hlasitější. Výbuchy smíchu dávaly tušit, že se skupina baví velmi dobře, ostatní ale nemohli spát. Jako první to psychicky nezvládl horský vůdce a rozhodl se zakročit a vytrvalce rozehnat. Bez větších protestů se rozešli do svých pokojů, předtím ale vzbudili i ty, co zatím ještě spali. Neteř Pavla se ale strýčkově pyžamu smála ještě v neděli ráno :-). Na základě této zkušenosti uvažuje horský vůdce pro příští ročníky o prodloužení tras. 

 

Neděle - zvonička sv. Isidora a Filipka

V neděli po snídani spěcháme na nádraží. Pojedeme vlakem! Sice jen jednu zastávku, do sousedního Hrádku, bude to ale skvělé výchozí místo pro dnešní trasu. Vystoupáme na místo se skvělými výhledy ke zvoničce sv. Isidora a míříme na Filipku, kde se občerstvíme, potkáme se tu s Lubošem, Elou a Hedou a přes Loučku sejdeme do Bystřice. Jak jsme si včera slíbili (nebo spíš slíbily), posedíme chvíli v oblíbené cukrárně, rozloučíme se s těmi, kteří ještě zbyli, a letošní toulky už jsou zase minulostí. Povedly se? Pro mě ano, je to tu krásný kraj, ať už v nížině kolem řeky Olše nebo v údolích dalších říček a potoků či na úbočích a vrcholcích kopců. A kolik tůr by se tu ještě dalo podniknout! Na závěr ještě postřeh - hned druhý den, v pondělí, si Karel po obědě vytáhl mapu jisté oblasti (zase na Moravě) a okukuje, co by tak vymyslel na příští podzim :-). Tak už se zase můžeme těšit!

 

27. ročník se konal ve dnech 1. - 4. října 2020 za účasti 28 tuláků (7 dětí), 2 psi - Endží a Bad

 

Fotogaleriečtvrtekpáteksobotaneděle