Po delší době jsem opět zatoužila po moři - konkrétně po klidné hladině teplého Jadranu. Před třemi lety jsme s třemi dámami využily nabídku ostravské cestovky Spirit a pobyt v hotelu Adria poblíž Vela Luky na ostrově Korčula se mně osobně velmi líbil - co si to zopakovat? Jenže dámy mají už od zimy jasno, co budou v létě podnikat, že bych zkusila svého vlastního manžela? On totiž, přes svůj pokročilý věk, ještě nikdy u Jadranu nebyl! Ani mi to nedalo moc přemlouvání. Už někdy v lednu objednávám první termín pobytu od poloviny června, abych pak až do odjezdu byla lehce nervní - nebude ještě v moři studená voda? To on nemá rád - vodičku neee!

Trochu složitější bylo plánování dopravy, musíme se nějak dostat na trasu autobusu, která začíná v Karviné a přes Ostravu a Olomouc míří na poslední zastávku u motorestu Rohlenka u Brna. Tam jsme nastupovaly minule. Tentokrát volíme Olomouc, respektive čerpací stanici OMV u Nemilan. A tak ve středu 15. června z Ústí nad Orlicí, kam nás zavezl švagr Karel (díky!), jedeme rychlíkem s odjezdem před třetí hodinou odpolední na hlavní nádraží v Olomouci, osobákem do vesničky Nemilany a pak už jen necelé dva kilometry pěšky k benzince. No - byl to trochu horor! Připadalo nám, že máme dostatečnou časovou rezervu, ale... V obci se nějak nemůžeme zorientovat, Karel by se rád zeptal, ale není koho - je teplo, vesnice jak po vymření. Než někoho vytáhne z domu, strašně dlouho to trvá! Až na třetí pokus se daří najít správný směr, míříme po polní cestě směrem k dálnici, cesta je rozbitá, místy jen pěšina, mám strach o kolečka u kufru a zbrusu nové cestovní tašky, kterou jsem za účelem naší skvělé dovolené nedávno objednala. Dopadlo to naštěstí dobře, i když jsem Karlovi stěží stačila. Na benzince jsme sice na poslední chvíli, ale vzhledem ke zpoždění autobusu stíháme ještě toalety a já dokonce kafe!

Plánovaný odjezd v 18.40 je trochu zpožděný, přes Slovensko a Maďarsko přejížídme v noci hranici do Chorvatska - kontrola občanských průkazů a pasů. Cestou jen tři zastávky na WC, ve Splitu jsme ráno po osmé hodině. Do odplutí trajektu máme asi dvě hodiny času, opět se jdeme projít do historické části města - k Diokleciánovu paláci. Následuje tříhodinová plavba, to je pro nás jako suchozemce úžasný zážitek. Čas trávíme střídavě na otevřené palubě nebo v klimatizovaném prostoru s kávičkou a pitím. Brzo odpoledne jsme už v hotelu, ubytujeme se a můžeme relaxovat, užívat si moře, skvělého jídla a pití, nabízených výletů a výcházek... 

Má to ale jeden malý háček, Karel si asi už z domu přivezl nepozorovaně nějakou virózu (dle informaci jsou nastydlé i děti), navíc ji zřejmě přiživil klimatizací v autobuse. A tak mě jen doprovodí na hotelovou pláž a odpočívá na pokoji. Zpátky už trefím sama :-). Nejhůř je mu v pátek a sobotu, pak už trávíme čas společně, především na hotelové pláži, občas vyrazíme na tu "Janinu" kousek dál od hotelu, tam jsme téměř sami.

V úterý si dopřejeme nabízený výlet autobusem přes celý ostrov do města Korčula - projdeme historické jádro s katedrálou sv. Marka, s domem, kde se snad narodil cestovatel Marco Polo. Jsou tu kostelíky, úzké uličky, nábřeží s řadou restaurací, krámky, hospůdky. lodě a čluny, výhled na blízký poloostrov Pelješac... Zpátky zastávka u vinaře - nákup místního vína a olivového oleje, přece jen si musíme něco přivézt domů. 

Další den dopoledne věnujeme procházce k Vela Spila - jeskyni nad Vela Lukou, kde se ve druhé světové válce schovali obyvatelé města před německými vojáky. Stoupáme po cestě pro auta, zpět pak po stezce pro pěší - nádherné výhledy na město a záliv, naučná stezka... 

Večery trávíme s bílým vínem na hotelové terase, občas živá hudba, veselí Slovinci... Uteklo to jako voda, v sobotu končíme obědem a tentokrát autobusem přímo od hotelu míříme k trajektu. Kolem šesté hodiny večer opouštíme Split, ráno v 6.45 nás autobus vykládá v Olomouci - tentokrát přímo před hlavním nádražím. Snídaně v pekárně na nádraží, oběd už doma :-).

Účastníci zájezdu - téměř všichni byli z Ostravy a okolí, jedna zdravotní sestra z Čadce, ta zachránila Karla poskytnutými léky. Velká část zhruba našeho věku, někteří mladší. Třeba Romeo a blondýna - nešlo nevšimnout si rozvíjejícího se vztahu - blondýna se zářícíma očima (asi druhý den) ve vodě na hotelové pláži: když mi řeknete, že tamta loď je vaše, tak tam poplavu, i kdybych se měla utopit :-). Na závěr ještě scénka, jak z filmu - při návratu asi o půlnoci přijíždíme k chorvatsko-maďarské hranici, průvodkyně už půl hodiny předem avizuje - připravte si pasy a občanky... Blízko nás sedící dáma si sice občanku připravila, vzorně ji drží v ruce ještě ve chvíli, kdy maďarský celník už prochází autobusem, jenže jak tak byla asi rozespalá, v poslední chvíli ji průkaz vypadl z ruky a... Kde je? Poměrně mladý a sympatický hoch stojí v uličce a čeká... a čeká..., viditelně je na rozpacích, jak se zachovat. Trvalo to snad 15 minut, než dámy občanku našly zapadlou mezi sedadly. 

Když jsem dovolenou plánovala a objednávala, říkala jsem si - naposledy pojedu k moři. Jenže, jak jsem si tak užívala tu úžasnou slanou vodu a žhavé sluneční paprsky, už jsem přemýšlela - co třeba zase za rok? A taky jsem si v duchu - při pohledu na partu Ostraváků, jak ve skupinkách postávají po pás ve vodě, povídají si a dobře se baví - představovala, kdyby takhle společně vyrazila naše parta. Já vím, že nám to nehrozí, ale ta představa byla dost zábavná :-).

 

FotogalerieKorčula 2022

 

8