Už řadu let si z toho při společných turistických akcích děláme legraci - až nám to nebude běhat, pojedeme společně někam do lázní! Někteří už s tím nenápadně začali a letos koncem dubna nastal konečně čas pro první větší akci. Zdena nám na minulých toulkách barvitě líčila úžasný relax v teplých bazénech, procházky po břehu Neziderského jezera, útulné hospůdky s místními specialitami - kdo by odolal? Původně nás mělo jet sedm, bohužel zdravotní problémy si vybraly svou daň, na cestu se ve středu ráno vydáváme jen čtyři - Honza, Zdena, Jana a já. Musíme si to užít i za ty, co zůstali doma. 

Kladsko - oblast za Orlickými horami, na severozápadě ohraničená Broumovským výběžkem, na jihovýchodě Rychlebskými horami. Poprvé jsem o něm četla asi v Babičce Boženy Němcové, taky o Hejšovině nebo Vambeřicích... Postupně se nám daří některá místa poznávat, ale ještě hodně nás toho čeká. V úterý, poslední říjnový den, podnikáme další "průzkum", tentokrát bez tandemu. Těsně po dramatickém víkendu (nedělní vichřice Herwart) se vydáváme na výlet do sousedního Polska. Je to opět studijní cesta nebo "školní" výlet - s VU3V, jedeme společně autobusem a cílem jsou dvě významné památky - zámek Marianny Oranžské v obci Kamieniec Zabkowicky a pevnost Srebrna Góra. 

V úterý 6. června se vydáváme autobusem na výlet. Cílem je Dvůr Králové nad Labem, nejedeme ale do místní vyhlášené ZOO. Dopoledne strávíme v Hankově domě - setká se tu plný sál studentů VU3V ze 13 středisek Hradeckého a Libereckého kraje, kromě organizačních záležitostí si vyslechneme zajímavou přednášku o Rukopisu Královédvorském a dcera Josefa Vágnera uvede film o svém otci, zakladateli místní ZOO. Nechybí ani vystoupení dětí z místní ZUŠ. 

Už kdysi na gymplu se nejezdioi na školní výlety, ale na exkurze. Podobné je to i dnes – s VU3V se v půlce listopadu vydáváme na studijní cestu. Cílem je město Chrudim, odpoledne pak ještě malý bonus – návštěva hradeckého planetária.

Tandem nebo dvojkolo? Na cestách po bližším nebo vzdálenějším okolí slýcháváme i další názvy: manželské nebo dabl kolo, při průjezdu náměstím ve Dvoře Králové nás provázelo zvolání jednoho ze štamgastů ze zahrádky místní restaurace - hele vole, dvoukolák! Mladé dívky v polském příhraničí - aký rower! A puberťačky na Oravě ani nic neříkaly, opakovaně se nám stávalo, že se za našimi zády mohly potrhat smíchy. Není to vždycky úplně příjemné být středem pozornosti, ale rozhodně stojí za to povznést se nad občasné poznámky, navíc jsou většinou myšleny dobře. A proč vůbec na tom dvojkole jezdíme, když nejsme exhibicionisti? Tak si to tedy přečtěte!