První jarní výlet s Bohoušem je pro nás už tradicí, kterou rádi dodržujeme. Podařilo se nám to i letos, ve dnech 5. - 8. května trávíme čtyři dny na kolech v krásné krajině především jižních Čech. Tři noci spíme na zámečku ve Strážovicích kousek od městečka Mirotice.

Písek, řeka Otava a Zvíkov

Před polednem se rychle ubytujeme v příjemných pokojích v bývalé konírně zámečku ve Strážovicích, složíme z vleku kola a hned se vydáváme na trasu. Přes Radobytce, Cerhonice, Krašovice a další obce míříme do Písku. Zajímá nás především nejstarší most v Čechách, dal jej postavit Přemysl Otakar II. někdy ve třetí čtvrtině 13. století. Údajně se nazývá "Jelení", jelen z blízkých lesů prý byl první, kdo po dokončené stavbě přešel. Kromě mostu nás zaujala blízká "Kozlovna na Plechandě", po dobrém obědě teprve míříme přes most obhlédnout písecké náměstí a podél Otavy opouštíme město. Cyklotrasa vede po jejím břehu po dobře sjízdné (ale ne asfaltové) cestě krásným údolím, je to možná nejhezčí úsek z celého dne. Přes další vesnice s nezbytnými kapličkami, májkami a občas krásně zachovalými staveními ve stylu jihočeského selského baroka míříme do dnešního cíle naší zkrácené trasy - Zvíkovského Podhradí. Samozřejmě si nenecháme ujít ještě zběžnou prohlídku hradu Zvíkov nad soutokem Vltavy s Otavou, času do nakládky máme dost, na závěr dokonce ještě stíháme místní pivovar.

Žebrákov, Orlík, Čimelice a Mirotice

Kola jsme večer chytře nesložili z vleku, tudíž ráno nemusíme nakládat, sedáme do autobusu a necháme se dovézt do Zvíkovského Podhradí, kam míří pěšáci, ale i řada dalších cyklistů. I dnes nás čeká krásně slunečný den, rozkvetlé stromy a všudypřítomná intenzivní vůně a barva řepky. Projíždíme zajímavými vesničkami, zastavíme se na hrázi vodní nádrže Orlík, která je součástí Vltavské kaskády. Postavena byla v druhé polovině padesátých let a jméno nese po hradu Orlík, který dnes stojí na jejím břehu, zatímco dříve se vypínal vysoko nad vodní hladinou Vltavy. Od přehrady překonáváme slušné stoupání, zastavíme se na menší občerstvení v Bohosticích a zase přes řadu vesnic a města Mirovice a Mirotice se vracíme tentokrát až k zámečku ve Strážovicích. Za zmínku možná stojí pouť v Mirovicích - prchali jsme z typického pouťového kraválu na místním náměstí, co nám síly stačily. Líbil se nám zámek v Čimelicích (taky jsme tu navštívili úžasnou cukrárnu), zámeckou zahradou pak obec opouštíme. Na závěr si necháváme průzkum Mirotic, přivádí nás sem řeka Lomnice, na náměstí je socha zdejšího rodáka Mikoláše Alše, zajdeme i k nedalekému Alšovu domu a kostelu sv. Jiljí se zajímavou zvonicí. Místní hospody raději vynecháme a mírným stoupáním míříme do blízkých Strážovic, k večeři nás čeká řízek!

Blatná a Lnáře

Vydat se na čtyřdenní cykloakci téměř bez tréninku? Tak to jsem celá já. Navíc kotník není zdaleka ještě v pořádku, i když kolo snáší celkem dobře. V sobotu ráno se cítím rozlámaná úplně celá, chvilku uvažuju, že to vzdám úplně, pak se společně dohodneme na značném zkrácení navržené trasy - kupodivu na to rádi přistoupí i ostatní z naší šestičlenné skupiny. A nakonec je sobota možná nejkrásnější ze všech čtyř dnů. Příjemné počasí i zajímavá navštívená místa. Koho by nezaujaly obce se zajímavými názvy - Škvořetice, Buzice, Hajany - v každé je k vidění lidová architektura nebo dokonce zámeček, u cesty rybníky…

A přijíždíme do Blatné - nejdřív na náměstí, ještě tu asi nemají obchvat, v sobotu dopoledne tu projíždí jedno auto za druhým. Zamíříme raději k zámku, nejdřív nám padne do oka "Kaplanka", nabízejí tu ochutnávku vín - moravská, moldavská - na co má kdo chuť, hned vedle je zajímavá stylová hospoda - pro ty, co raději pivo. A nedaleký zámek - procházíme se v parku, mezi daňky, můžou se dokonce krmit z ruky (krmení je možné koupit u pokladny), nedaleko posedávají nádherní pávi, na nádvoří pak ještě nezvyklá hudební produkce. Z Blatné ani pak nemůžeme odjet, nějak se nám ztratilo značení. Další krásně udržovaný zámek nás čeká ve Lnářích a na jeho nádvoří sympatická restaurace. Ti, co mají natrénováno, míří ještě na Třemšín a do Rožmitálu pod ním, my si trasu zkracujeme a přes Uzeničky a Uzenice se vracíme zpět. Poslední zastávka je v Myšticích, v hospodě U labutě měli výbornou tlačenku a prý ještě lepší sulc.

Strakonice a Sedlice

I v neděli se vydáváme na cestu z místa ubytování, Bohoušovu trasu si jen mírně upravujeme. Hlavním cílem jsou Strakonice, místní zajímavostí je model Stonehenge na břehu řeky Otavy, odtud míříme k hradu. Na soutoku řek Otavy a Volyňky údajně stál už v půlce 13. století. Než město opustíme, poobědváme ještě na zahrádce restaurace Splávek. Poslední zastávkou je obec Sedlice, míníme tu naložit kola i tandem, nakonec se ale po kávičce vydáváme až do Strážovic. Sprcha, zapakovat, naložit kola a zbývá už jen cesta domů. Trochu ucpaná dálnice, v Dobříši na náměsti se válčí (dnes je 8. května), pak už to jde dobře.

A zhodnocení výletu? Příjemné ubytování (jen mohly být trochu víc vyhřáté pokoje) a výborné jídlo. Počasí se mimořádně vydařilo a úžasný byl i terén - příjemné houpačky po slušných silnicích, dobře se jezdilo i po lesních cestách nebo polňačkách - celkem ukázal computer 234 km. Třeba se sem někdy vrátíme a na Třemšín si vyšlápneme :-).

Jako obvykle přidávám ještě odkaz na úžasnou galerii na Bohoušových stránkách.

Fotogalerie: fotí Jana a Jana
Fotogalerie: Blatensko