Ve dnech 12.-14.7.2013 proběhl další útok na zdravý rozum, kolenní klouby, sedací hrboly, játra a hlavně usmívací svaly pánů Horáka, Staníka a Dolečka (podle velikosti :-)). Samozřejmě nemohlo chybět doprovodné vozidlo aneb "svižný Yetík Krahulík kopcolezec". V závěsu se též táhl polotajný stříbrný Vrzoun s ještě tajnější posádkou dcer, manželek a neteří. Utajení bylo nutné v rámci splnění výjimky potvrzující pravidlo o letošní ale opravdu už pánské jízdě.

Ve čtvrtek kolem 20. večerní vyrážíme z Prahy. Opět ve spánkovém deficitu a s bebí na palci (stržený nehet po Survivalu) natěšený Luba v autě usíná. Kousek před Hradcem se budí a volá Jožkovi, jestli si konečně pořídil cyklokalhoty s plínou. Katka nám dává pozitivní odpověď a Jožka zve tradičně, ať se stavíme na kávu. S díky tradičně odmítáme a těšíme se do postele.

Budíček ve 3:30. Ve 4:20 má být sraz u vamberecké sokolovny. Ve 4:18 přichází telefonát od Karla, že Jožka nechtěl čekat, tak jeli dál a on že čeká v Potštejně… Luba si povzdechne něco o společenské události a závodění, sedá na kolo a mizí ve tmě (tedy ve světle pouličních lamp spící ulice…)

Okolo osmé už je ve Vamberku Krahulík pro Dolečkovic nosič na kouli a hurá za cyklisty! Já si užívám dopoledne s mamkou a čekám, až pustí Katku z Š-A. Setkáváme se kolem 14. hodiny u Vlaďky na kávě. Dostaneme závěrečné maminkovské instrukce a přemlouváme chytrou paní Navigaci, aby nás co nejrychleji posunula do Ostravice k plánovanému setkání. Pánové mají za sebou již obídek ve Vítkově.

Paní Navigace se zřejmě domnívá, že jsme hardcore motorkářky a posílá nás do zatáček na Žamberk, Jablonné,… Katka jen jemně poznamená: ale my jezdíme s tátou na Třebovou… Průběžně přijímáme instrukce od taťky. Ten má již trasu v malíku, tak nám diktuje skoro každý strom a zatáčku, z čehož mám v hlavě uzel a opět oslovuji paní Navigaci. Vynucujeme si trasu přes Mohelnici, Olomouc,… Než se napojíme na dálnici, Katka trpí v zatáčkách (moc pracovní kávy a studený oběd dělají své). Krátká procházka a doplnění tekutin podstatně zlepšuje náladu a pak už frčíme výrazně rychleji k Ostravici. Katka je nakonec ráda, že alespoň kousek viděla, kudy "ti blázni" jeli.

S blížící se Moravou se horší i počasí. U tradiční hospůdky jsme první. Za 20 minut se blíží Yetík. Kolemjdoucí skupina vyšňořených chlapíků valí bulvy, jak si taťka bere pod křídla dvě kočky z nové oktávky. Místo našich cyklistů se na nás valí déšť. Za chvíli volá Jožka. Sjíždí do Čeladné a máme jim přijet naproti. Vyrážíme a cestou hledáme tři mokré postavičky. "To jsem zvědavá, jak bude taťka vypadat…". Objevují se pouze dva. Zastavujeme a Jožka se slovy: "To je o zdraví!" nakládá kolo na nosič Yetíka a mizí v autě. Karolko neohroženě valí dál a na otázku, kde je Luba, jen rychle prohodí, že jel napřed… pokračujeme tedy za ním. Cestou ještě natankujeme a prohlížíme každý záhyb kolem cesty… kde je ten Doleček?

Za chvíli volá taťka. Mluví s Jožkou oba najednou. Marně se snažíme rozklíčovat, kdeže to Luba čeká? Přejezd, zastávka, Billa a kamení… indicie jak hrom. Nakonec nacházíme Lubu lehce přimrzlého u samoobsluhy naproti budově u kolejí s bílým nápisem Uhlí a kamení… zastavíme, dostaneme sprdunk, kdeže jsme, v hospodě nikdo nebyl! Nabízíme jídlo, nechci! Chceš se převléknout? Nechci, ještě bude kopec! Dojíždí strejda, chechtá se, jak se honíme. Oba vypadají dost v pohodě. Strejda by rád polévku… Luba nařídí jen teplý čaj z termosky (oba pijí kopřivový čaj!), banán a sušenku. Už je to jen slabých 30 km! Už jen krápe a podle meteomapy víc pršet nemá. Chlapíci vyrážejí směr kopec podél Šancí a pak táhlé stoupáčky k přechodu Konečná. Průběžně čekáme na kontrolních bodech. Zubí se oba. Ono je to stále baví!

Na Konečné je o něco dříve Luba. Zahajuje převlékání do suchého před závěrečným 10 km sjezdíkem. Za svitu xenonů pak pozorujeme dvě postavičky bušící do pedálů z kopce dolů. Povídají si, paráda… Telefonuje taťka, že máme dorazit ke Klagovi… Pár zatáček a jsme tam. Nacházíme všechny bratry Staníkovy pohromadě. Jano s Jožkou a taťkou odchází s instrukcí, abychom dopili tradiční přivítací pivo a borovičku a dorazili na Janovu chaloupku a hlavně s sebou vzali Fera. Ten ve výborné náladě objednává snad 10x PizzaSparta. V Klagově hospůdce přibyla pizza-pec. Chlapi mají hlad, tak vybírám vegetarianu a nějakou s klobáskou. Obě pálí jak čert! Vegetariana je bez zeleniny, jen s pálivou paprikou, druhá pizza je plná chilly… pánové chladí dalším pivem, čímž se odjezd posunuje… no a taky musíme přesvědčit Fera… Jano nás vyváží neuvěřitelnou Ladou Nivou do krpálu k chaloupce. Nahoře vtiskne do ruky strejdovi pytel s věcmi a bidon… strejdovi až při pohledu na zablácené kolo dochází, že drží v ruce své věci z kola, které vypadly z potrhané brašny… Jožka usoudil, že netřeba kola k nosiči přivazovat a ona cestou vzhůru vyskočila a jela si svou blátivou cestou. Strejda s povzdechy prohlašuje, že to jeho stejně potřebovalo generálku… zato Jožkovy škody se šplhají do statisíců! S čelovkou vyrážíme hledat na cestu strejdův telefon, cyklocomputer našel až druhý den zamačkaný do bláta, vyresetovaný ale živý!

Janova chaloupka je nádherná. Jano přiděluje nekompromisně postele závodníkům. Nesměle připomínkujeme Jožkovo chrápání. Je mu přidělena matrace nad schody před hořejším pokojíkem. Taťka bude chrupat dole. Strejda chce taky spát na zemi, ale je Katkou a Lubošem hozen do postele.

Ráno chystáme s Katkou snídani a těšíme se na výlet na Fatru. Stavujeme se u Terky na přivítanou a pak už uháníme ke Štefanovej a na výšlap do sedla mezi Malý a Velký Rozsutec. Díky lidem na cestě přes Jánošíkovy diery máme zpoždění, na vrcholek se nám nechce ani kvůli počasí. Vracíme se okolo. Výlet byl moc fajn. V Turzovce u Terky jsme kolem 19. hodiny. Dostáváme večeři a instruktáž od taťky ohledně večerního setkání ve 20 u Klaga (volala kamarádka Renátky, že se začíná v hospodě) oproti původnímu plánu grilovačky u Fera. Bratři a taťka strávili skoro celý den na tradičním fotbale a u Terky. Jedeme se na chalupu umýt a převléci po túře. Podaří se nám přemluvit i Terku a se zpožděním dorážíme ke Klagovi. Tam již čekají rozzlobení bratři, že tam nikdo není…rozbíhá se divoká přestřelka proč, co a jak… nakonec vyhrává nejrozumnější návrh Jana vrátit se na chalupu… tam je navaříno, dostatek pití… pohoda. Cestou se máme stavit v hospodě pro Renátku a její přátele… a je to venku! Taťka pozapomněl, že v Turzovce jsou hospody dvě!

Po divokém začátku byla výborná party! Terka zpívala slovenské, polské i maďarské písničky, všichni se skvěle bavili. Katka málem nepoznala Jakuba, který dorazil jako James Dean :-). Nakonec se pustili i oblíbení Eláni.

A ráno vůbec nebylo těžké! Jen se nám nechtělo z hezké chaloupky. Na oběd jsme poseděli s Terkou a pak už vyrazili ku Praze. Všem děkujeme za přivítání i pohoštění. A zase se těšíme na příště!

Jitka

Fotogalerie: Malá Fatra