Karel chtěl navštívit a prozkoumat Miedzygórze, polské městečko, které známe jen z mapy a z jistého spřáteleného webu :-). Někde jsem se nedávno dočetla o různých názvech cyklistů jezdících na tandemu a nejvíc se mi zalíbila kombinace - pilot a navigátor. A tak jsem jako správný navigátor sedla k plánovači a trasu navrhla. Pilot (Karel) ji odsouhlasil a první červnovou neděli jsme po sedmé hodině vyrazili. A kam jinam, než opět k vlaku do Doudleb.

Tandem se tentokrát vezl v hytláku, v Letohradu jsme přestoupili a pokračovali ještě do Lichkova. Vlak sice jel až do Polska, ale už bez přepravy kol. V Dolní Lipce jsme překročili hranice a pokračovali až do příjemného městečka Miedzylesie, kde jsme se trochu porozhlédli a na náměstí posvačili. Naplánovaná trasa nás pak vedla houpačkami nahoru a dolů přes Goworów a Nowu Wies (tady jsme trochu zakufrovali) do Miedzygórze. Kousek před městečkem jsme potkali tři české cyklisty, právě sjížděli z námi vynechané části trasy. Podle jejich líčení jsme o nic nepřišli :-). Nádherné výhledy na Czarnou góru, Iglicznou a masiv Králického Sněžníku na jedné straně, na Bystřické a Orlické hory na druhé si užíváme už od rána a tlačit tandem? To nás do večera ještě určitě nemine. Poradili nám ještě návštěvu vodopádů na řece Wilczka, o kterých jsme neměli tušení. Miedzygórze nás překvapilo, je to krásné horské městečko, původně klimatické lázně, dnes především lyžařské středisko s typickou architekturou. V r. 1840 okolní pozemky koupila Marianna Oranžská a zapadlou horskou osadu proměnila v rekreační oblast se stylovými penziony v alpském a skandinávském stylu. Nás zajímá hlavně jako výchozí místo pro túry na Czarnou góru a masiv Kralického Sněžníku.

Po krátkém průzkumu jsme pohodově sjeli do Domaszkówa, než jsem stačila prosadit alespoň jeho krátkou prohlídku, už jsme uháněli na Dlugopole Górne. Bylo to už v odpoledních hodinách, slunce pálilo jako o život, navíc opět začínala stoupání, měli jsme hlad a nikde se nenabízel alespoň kousek příjemného stínu, kde bychom si odpočinuli a najedli se. Tady jsem trochu začala pochybovat o správnosti svého plánu, ale jen na chvilku. Najedli jsme se na okraji Róžanky, samozřejmě ve stoje u zarostlého příkopu, načež jsme přijeli do vesnice a objevili několik mist vhodných pro odpočinek. Karel si ale jen prostudoval místní mapu a pokračovali jsme už neobydleným krajem do Niemojowa. Nejprve táhlým dlouhým stoupáním lesem a horskými loukami, pak už se silnička svažovala k Divoké Orlici, která tu tvoří hranici a blízkou Zemskou bránou definitivně míří do Čech. V Bartošovicích jsme se usadili ve stínu na letní terase hotelu Zemská brána a nebyl to vůbec špatný nápad. Pivo (oba), vepřová s bramborovými knedlíky a zelím (Karel), bramboráčky (já) a nakonec kávička se štrůdlem (samozřejmě jen já). A to nás čekalo stoupání na Panské Pole - nejvyšší bod výletu :-).

Domů jsme přijeli po páté hodině a computer ukazoval 91 km. A zážitky z Polska? Výlet se nám moc líbil, určitě něco podobného zase podnikneme. Trochu nás překvapilo, že jsme za celou cestu na polské straně potkali jen pár českých cyklistů. Že by Poláci na kolech nejezdili? A to jsme místy kopírovali evropskou dálkovou cyklotrasu. Až v Bartošovicích se nás mladý pár polských cyklistů ptal na Zemskou bránu :-).

A na závěr ještě trasa výletu a úspěšné sobotní vystoupení dlouhoveských hasičů :-).

Fotogalerie: Výlet do Polska