Karel už se určitě těšil, až mě (a Janu) Karel s Jitkou odvezou k moři. Čekalo ho jedenáct volných dnů. Musel sice občas do práce, přesto zbylo dost času na kolo. Dokonce jsem mu doma nechala foťák za účelem pořízení fotodokumentace, ale našla jsem ho na stejném místě, kam jsem ho položila. Nefotil, o to víc jezdil. V neděli 1. července se vydal sám na svou oblíbenou trasu na Praděd (cca 200 km). Ve středu s Mílou Š. doprovodili na krátké vyjížďce vnoučata a na sobotu 7. 7. přesvědčil našeho dopisovatele Mirka M., že společně s jeho přáteli, se kterými trávili s Ivou červencové svátky na Pastvinách, zdolají atraktivní cyklistický cíl - Dlouhé stráně v Jeseníkách. Jak to dopadlo, se dočtete v článku Dlouhý výstup na Dlouhé stráně. Obávám se, že už s ním nikam nepojedou :-).

Cíl - Čertův důl

Týden po návratu z dovolené (v neděli 15. 7.) jsme se společně s Janou vydali na kratší "horskou" vyjížďku. Přes Lukavici, Prorubky, Kačerov na Kunčinu Ves, odtud přes kopec do Zdobnice, jako cíl jsme zvolili srub Líby a Milana v Čertově dole. Krásně se sedělo a povídalo, zvednout jsme se ale měli alespoň o 10 minut dřív. Zpátky to sice skvěle frčelo, hlavně z Kovárny - Hláska, Jaroslav, Rychnov, celou cestu nás ale strašila zamračená obloha a v Rychnově začalo docela slušně pršet, naštěstí jsme už byli skoro doma.

A ještě zajímavosti z trasy - cesta z Kunčiny Vsi do Zdobnice přes novou sjezdovku byla sice označena jako slepá s dodatkem - most chybí, nevěnovali jsme tomu ale pozornost, s koly to snad nějak zvládneme. Jenže ten most tam skutečně chyběl, přímo ve Zdobnici po něm zela těsně u silnice docela nesympatická díra. Zatímco Karel se zájmem obhlížel a fotil, co způsobila jedna Tatra naložená dřevem, s Janou jsme se s obavami rozhlížely, jak se dostaneme na druhý břeh říčky Zdobnice. Z blízké chalupy vyšel pán středního věku s postavou vysportovanou zřejmě častým sledováním ČT4 a provozováním podobných aktivit a poradil: "To musíte zpátky nahoru až nad sjezdovku a pak po červené ...". Karel jen zakroutil nechápavě hlavou, vrátili jsme se asi deset metrů a po vyšlapané pěšině dotlačili kola za dvě minutky na silnici. Informátor si možná vedl v chaloupce statistiku, kolik důvěřivců mu naleti a bude tlačit kola zpátky do kopce :-).

Vzápěti jsme dojeli k hotelu Zdobnice, je nově otevřen po důkladné rekonstrukci, a tak jsme se ho rozhodli po dlouhé době navštívit. Za hospodou je nově vybudované venkovní sezení - cyklo bar, ale neobsluhují tu, musíme dovnitř. V téměř luxusním interiéru jsme si s Janou daly kafe a lívanečky s ostružinami, Karel polévku, vše za "luxusní" ceny. Hospoda prázdná a už prý je zase na prodej. Zdobnice je na podobné zařízení asi málo navštěvované horské středisko.

Drobné lázeňské epizody

Ve čtvrtek 2. srpna vstáváme s myšlenkou, že dnes je ten správný den na kolo. Předpověď počasí příznivá, Karel má volno, jen jsme nestihli určit cíl a připravit trasu. Pouštím počítač – co vlaky? Cesta do Letohradu se změnou jízdního řádu poněkud zkomplikovala, líp vychází opačný směr. Je rozhodnuto – jedeme do Náchoda, podíváme se k prameni Idy a projedeme kousek Polska.

O půl desáté vystupujeme na nádraží v Náchodě a míříme do centra – Karel se lehce občerství, doplníme zásoby a už frčíme do Bělovsi. Snadno najdeme nedávno otevřenou kapličku s pramenem minerálky, která nám názvem připomíná dětství. A jak chutná? Pamatujeme si to ještě vůbec? U kapličky stojí řada lidí s vozíčky a taškami plnými velkých plastových láhví, to bychom si počkali. Ale jsou milí, nad cyklistou s půllitrovým bidonem přimhouří oko a nechají ho předběhnout. Voda je chladná a moc dobrá, přesně, jak si to pamatujeme. Mít takový pramen blíž, asi se taky občas postavím do fronty…

Na další příjemné lidi jsme měli štěstí vlastně celý den. Od pramene Idy pokračujeme po cyklostezce podél Metuje směrem k polské hranici. Karlova letitá mapa toho o cyklotrasách ještě moc netuší, starší pár cyklistů z Náchoda nám radí trasu až do Kudowy (oni říkají Chudoba). Nemusíme po hlavní silnici, po které jsme tam jeli někdy před šestnácti lety. Kousek nás doprovází a pak pokračují proti proudu Metuje po CT 22.

V Kudowě svačíme v lázeňském parku, procházíme městečko a pokoušíme se najít tu správnou trasu na Duszniky Zdrój. Moc se nám nedaří – nejprve vyjedeme z městečka do kopce směr Radków, vracíme se, podruhé nás málem pohltí hlavní tah na Miedzylesie, kterému jsme se chtěli vyhnout. Nakonec ale na radu české cyklistky se právě po této silnici pouštíme – bude to rychlejší. Je sice frekventovaná, ale zkraje se dá jet po chodníku, pak jsou ve stoupáních v našem směru vždy dva pruhy a provoz není zas tak hustý. Podjíždíme 27 m vysoký viadukt před obcí Lewin Klódzki, projdeme místní náměstí a pokračujeme dlouhým mírným stoupáním k dalšímu lázeňskému městečku Duszniky Zdrój. Je časné odpoledne, vedro – naštěstí dupeme často ve stínu lesa. Na závěr si užíváme příjemný sjezd.

Na chvíli se usadíme na místním náměstí, poblíž zachovalého pranýře. Náměstí je zčásti obklopené výstavnými historickými domy, které nezapřou německý vliv. Občas se někdo pokouší dát s námi do řeči, tandem řadu lidí zaujme. Polština je sice jazyk příbuzný češtině a krásně se poslouchá, ale moc si nerozumíme. A zase nás čeká pátrání po správné trase – vyrážíme na jih, projíždíme lázeňskou čtvrtí, ještě se zastavíme v "pijalně wód mineralnych", fotíme nádherný vodotrysk v rozsáhlém parku a obdivujeme upravené lázeňské domy u cesty. A bez velkého bloudění se tentokrát daří – ocitáme se na příjemné asfaltce, která mírně stoupá proti proudu říčky Bystrzyca Dusznicka, téměř bez provozu, i cyklisty potkáme jen minimálně. Přijemným, zastíněným údolím vystoupáme až k místům nedaleko prameniště Divoké Orlice a pak už následuje Droga Sudecka, která nás přes Lasówku a Mostowice dovede do Orlického Záhoří. Na české straně vystoupáme (no, spíš tandem vytlačíme :-)) na Mezivrší a pak už je to pohoda. Říčky, Rokytnice, Pěčín, Slatina, Javornice – serpentiny dáme v jednom tahu - a domů! Na závěr nezbytná zastávka v novém dlouhoveském cyklobaru na jednoho Primátora – v Náchodě jsme dnes začínali, náchodským pivem končíme.

Celkem ujeto 97 km.

Trasa cyklovýletu (bez ranní cesty k vlaku)

S Filipem do Potštejna

V sobotu 4. srpna jsme lákali na "tajný" výlet vnuky. Nakonec s námi jel jen Filip a cíl uhodl dřív, než jsme se vzdálili od domu. Přes Vamberk, Merklovice a Záměl jsme zamířili do Potštejna. Absolvovali jsme prohlídku místního zámku a po návštěvě cukrárny se podél řeky Orlice vydali přes Doudleby do Kostelce a přes Kosteleckou Lhotku domů. V závěru cesty jsme trochu zmokli, ale Filip se rozhodně nechtěl před deštěm nikde schovávat, spěchal domů za oběma bratry :-). Celkem jsme ujeli skoro 32 km, prohlídka zámku se mi moc líbila (a Filipovi doufám taky :-)).

Fotogalerie: S vnoučaty a na Čerťák
Fotogalerie: S Filipem
Fotogalerie: Lázeňské epizody