Tandem už měsíc odpočívá v garáži (kromě občasných cest za nákupy), měli bychom ho trochu provětrat. Jako ideální den se pro cyklovýlet jeví úterý 11. září. Podle předpovědí to bude poslední ze série krásných dnů s rekordními teplotami, studená fronta s přeháňkami se k nám od jihozápadu přiblíží až večer.

Po delších výměnách názorů vítězí trasa k horám - vydáme se přes Rokytnici a Bartošovice na Zemskou bránu a dál, podle chuti a času. Karlova maximalistická alternativa počítá dokonce s cyklostezkou z Letohradu do Ústí. Ráno ale nijak zvlášť nespěcháme, vyjíždíme kolem deváté hodiny - Javornice, Slatina, Pěčín, Rokytnice … I když máme v brašně svačinku, má Karel už tady chuť na polévku. Je skoro jedenáct hodin, restauraci U Eduarda poblíž náměstí už jsme vyzkoušeli, a tak za chvíli sedíme na zahrádce. Nakonec jsem si polévku dala já (hrachovou, a nebyl to úplně nejšťastnější nápad :-)), Karel kuřecí kapsu s nivou a opečenými brambory, k tomu nealko pivo. Pokračujeme pořád do kopce. Abychom si po jídle trochu vydechli, zkoumáme zvnějšku naši bývalou podnikovou chatu (dnes penzion Severka) a pak ještě blízký penzion, postavený ze starého zchátralého statku.

Na Panském Poli nás čeká konečně vrchol stoupání - po 25 kilometrech. Sjíždíme do Údolíčka, musíme se zastavit u kapličky, kterou jsme vynechali v neděli při Expedici bez Bohouše. Kousek před ní předjíždíme v příjemném mírném sjezdu cyklistu - vede po levé straně silnice pěšky horské kolo. Nemá třeba nějaký defekt? Když dojde ke kapličce, ptáme se, zda nepotřebuje pomoci. Ne, ne - já chodím z kopce pěšky, jezdím jen do kopce. Tak to jsme tedy ještě neslyšeli :-)! Frčíme dál, přes Bartošovice až na Zemskou bránu. Tady zase zastavujeme na kratší průzkum a pár fotek, následuje stoupání na Čihák. U silnice je hospoda, mám už docela chuť na kafe, ale tady si ho tedy určitě nedám. Vzpomínka víc než 15 let stará na otřesnou obsluhu (a ještě horší kávu) nám nedovolí ani zastavit. A udělali jsme dobře - o pár kiláků dál, v Českých Petrovicích, nás zaujala chata Na Rozcestí, poseděli jsme pod slunečníkem na venkovní terase s výhledem do malebných strání, já u presa a sváteční Marlenky, Karel si dal turka. Tady se určitě rádi zastavíme i příště.

Je vedro, jsme oba jen v tílkách a v sandálech, opět den s teplotními rekordy. Příjemná cesta krásnou krajinou nás vede do Petroviček. Před nimi ještě malá odbočka ke Kašparově chatě, výhledy od ní stojí za to. A o kus dál nás překvapí zbrusu nová cyklostezka do polského Kamienczyku, začátek čerstvého asfaltu je obklopen typickými tabulemi s informacemi o dotacích z EU. Následuje Mladkov a Vlčkovice, sjezdy i stoupání, a už jsme u Pastvinské přehrady. Objedeme ji tentokrát po levém břehu, přejedeme hráz, fotíme a pokračujeme z Nekoře do Líšnice a po cyklostezce kolem žambereckého koupaliště dál podle řeky.

Začíná se ale nějak mračit, když opouštíme město, dokonce hřmí. Tak to FLYMET zase nějak neodhadl. Za občasného krápání projedeme rychle Helvíkovicemi a Kameničnou, za ní u silnice stojí malá plechová autobusová zastávka. Sotva jsme do ní stačili srovnat tandem (málem se tam ani nevešel), začíná prudký liják, snad i kroupy. Déšť buší do střechy z tenkého plechu, je to skoro nesnesitelný hluk. Naštěstí je za chvíli po dešti, pokračujeme rychle dál. Sice už neprší, ale ve Slatině je na silnici vrstva vody, při jízdě na mě cáka (Karel si nestěžuje :-)), za chvíli jsem poněkud mokrá. V Javornici je silnice pro změnu suchá, ale začíná zase pršet. Váháme na návsi, co dál. Do kopce, kde se nebudeme mít kam schovat, se nám moc nechce. Nakonec přijíždí Yetík a Karel nedá jinak, než že nás doveze na Jahodov, kde nás čekají s Jitkou - máme tam domluvenou večeři :-). Tandem schováváme ke známým na návsi a vyzvedneme si ho po dvou hodinách, abychom výlet dokončili. A jak bylo na Jahodově? Přijemně, jako vždycky - díky Jitce a Karlovi.

Celkem to dle computeru dalo 85 km, trasu jsem zakreslila do svých oblíbených omalovánek, zpáteční cesta ze Slatiny až domů je stejná jako ráno.

Fotogalerie: Zemská brána