Někteří z našeho kolektivu kamarádů a kamarádek se mohou prarodičovskými tituly pyšnit, někteří ho ještě nemají. Při loňském výletu na Dlouhé Stráně padl návrh, že v příštím roce polezeme na kopec naproti - tedy na Praděd. Horský vůdce Karel souhlasil, všichni ostatní byli se záměrem seznámeni a tak nestálo nic v cestě.

Ve čtvrtek 4. července jsme se z různých koutů republiky sjeli na naší ministerské chatě na Pastvinské přehradě a těšili se na cyklistický, prodloužený víkend. V pátek po ránu jsme vyrazili vyladit formu na výlet po okolí. Podle přehrady do Klášterce, pak do Žamberka, v hospodě u divadla jsme doplnili tekutiny pivem, najeli na cyklostezku a okolo Lukavice dojeli do Letohradu. Přes Mistrovice jsme podle Tiché Orlice dorazili do Jablonného. Po obědě jsme vyjeli do Těchonína, Celného a vystoupali do Studeného. Po celý den se po obloze honily mraky, ale teď se proti nám valila stěna deště. Spěchali jsme Údolíčkem do sucha chaloupky a déšť nás těsně minul – nezmokli jsme. Večer jsme ugrilovali nějaké dobroty, prohovořili různá témata a šli spát s tím, že zítra se koná hlavní výlet.

Přesto, že jsme domluvili podrobnosti, v sobotu ráno bylo vše jinak. V devět hodin, kdy měl Karel dorazit na chatu, zazvonil telefon a náš milý vůdce nám oznámil, že je již v základním táboře pod Pradědem a ať si pospíšíme. Urychlili jsme odjezd a o půl jedenácté jsme zaparkovali na parkovišti v Koutech nad Desnou pod Pradědem. Přivítali jsme se s Karlem (který již měl cca 75 km v nohách), vyložili kola a vydali se na cestu. Počasí – nic moc. Na vrcholech kopců mraky, vítr, poměrně chladno. Po chvíli jízdy ale chladno už nikoho netrápilo. Stoupali jsme po lesní asfaltce, každý svým tempem a alespoň podle mě bylo stoupání zpočátku milosrdnější, než Dlouhé Stráně.

Po šesti kilometrech na Petrovce skončil asfalt a bylo hůř. Sklon kamenité cesty se zvětšil a v sedlech zůstali jen ti otrlí. Další tři kilometry na Švýcárnu to bylo po svých, s kolem v ruce. Lehké občerstvení vrátilo síly a mohli jsme pokračovat v sedlech a pedálech k našemu cíli - Pradědu. Posledních pár kilometrů v mracích a větru, ale bez deště. Na vrcholu jsme byli rádi, že na sebe vidíme a to bylo z "panorámat" vše. Hospoda i bufet plné lidí a hlad se už nepříjemně hlásil. Po vrcholovém fotografování jsme se tedy vydali zpět na Švýcárnu a těšili se na zasloužený oběd. Po jídle se už mraky začaly zvedat a vytoužená panorámata jsme si prohlédli alespoň ze Švýcárny a z cesty na Červenohorské sedlo, kam jsme zamířili.

Závěr výletu - sjezd ze sedla byl perfektní odměnou za výstup nahoru. V pět hodin jsme byli zpět na parkovišti. Všichni jsme cestu absolvovali ve zdraví a byli s výletem spokojeni. Naložili jsme se do aut, tentokrát i s Karlem, který pospíchal na rodinnou oslavu. Po návratu na chatu byla příjemná koupel v přehradě, posezení u grilu a doplnění tekutin.

V neděli, za krásného slunečného počasí jsme se svezli po cyklostezce z Letohradu do Ústí a přes Libchavy a Hejnice se vrátili do Žamberka. Po obědě jsme dojeli zpět na chatu. Po koupání a odpolední kávě bohužel nezbývalo, než se rozloučit. Cíl pro příští rok tentokrát nebyl stanoven, ale během roku se určitě nějaký najde. Ať žijí Pastviny 2014!

Mirek a Iva z Kostelce

Fotogalerie: Na Praděd