Už delší dobu máme v plánu vytáhnout naši cyklopartu na projížďku k řece Metuji. Trasa nás zaujala hlavně při naši loňské cestě na dovolenou na Broumovsko. Tentokrát chceme dojet vlakem někam k Hronovu a trasu projet po proudu do Nového Města a odtud domů. Volíme neděli po sobotním jahodovském grilování - Jana se na výlet těší, já taky, Karel by možná raději šel s Bohoušem 69. etapu expedice (tentokrát z Jamného n. Orl.), ale účast přislíbili i Vlaďka s Jožou a navečer se přihlásili ještě Vláďa s Miladou - je rozhodnuto!

V neděli ráno to po osmé hodině na místě srazu v Rychnově nedaleko vlakového nádraží dopadlo trochu jinak - na cestu k vlaku do Týniště se vydáváme jen ve třech - Jana a my na tandemu, navíc značně rozhozeni - Milada totiž cestou z domu havarovala a jede pro ni záchranka. Ještě z týnišťského nádraží voláme Vláďovi, má otřes mozku a nechají si ji v nemocnici.

Přepravy vlakem se trochu obávám - spoj do Meziměstí má podle jízdního řádu jen úschovu během přepravy, navíc bez možnosti rezervace, máme proto připraven náhradní program, kdyby nás nenaložili. Ale České dráhy překvapily, ve vlaku je dokonce i možnost přepravy kol jako spoluzavadel (proč to ale není označené v jízdním řádu na jejich stránkách?). Vystupujeme na první zastávce za Hronovem, chvíli trvá než se zorientujeme, abychom nezamířili někam k Polici, a vydáváme se na cestu. V Hronově se v parku nasvačíme, je tu nějaká pouť, raději pokračujeme dál.

A už to frčí - míjíme Jiráskův rodný domek a divadlo v Hronově, projíždíme Velkým Poříčím, chvíli po silnici, chvíli po cyklostezce podle řeky, občas lehce zakufrujeme, jednak jedeme opačným směrem než loni a někde možná přehlídneme značení. Zastavujeme se v Bělovsi pro minerálku, projedeme okrajem Náchoda a za městem jsme se nechali zmást - jedeme přece po CT 22! Jenže ta se tu od řeky odklání a vede přes Českou Čermnou do Olešnice v Orlických horách. Ještě, že tu není Joža! Po zdolání slušného krpálu sjíždíme zpět k řece a nádherným údolím po stinné cestě dojedeme do Pekla. Jsou tu mraky občerstvení chtivých cyklistů a výletníků, ale polévku a jedno společné pivo jsme zvládli. Na náměstí v Novém Městě si dáváme ještě kávu a rozpálenými ulicemi stoupáme ven z města vstříc poslednímu zakufrování. Mezi polévkou a kávou si ještě Jana stihla hodně zblízka prohlédnout asfalt na zastíněné cestě u řeky, naštěstí to odnesla jen odřeninou kolena a menší boulí na holenní kosti.

Na křižovatce nad městem neodbočil Karel k obci Spy, pokračuje dál do kopce. Kam? To nikdo neví :-). Když se ale před námi objeví cedule s názvem Zákraví, je mi to jasné. Nebylo tohle zakufrování tak trochu záměrné? Zastavujeme se u známých hradečáků Jirky a Míly, kteří tu mají chatu a jsou tentokrát doma. Jana sice už trochu spěchá, ale půlhodinka posezení na zastřešené terase s dobrým pitím a povídáním byla fajn. A pak už poněkud zvlněnou, ale o to malebnější krajinou přes Ohnišov, Sudín, Dobré do Kvasin a po cyklostezce od Solnice do Rychnova a domů.

Ráno k vlaku do Týniště to bylo 20 kilometrů, za celý den jsme ujeli 80.

Nákres trasy z Hronova domů.



Fotogalerie: Metuje