Poslední srpnovou sobotu věnujeme opět vyjížďce na tandemu. Nakládáme ho na střechu auta, vlakem by to asi bylo hodně komplikované. Chceme totiž poznat kopcovitý kraj mezi Luží a Poličkou - oblast na severním okraji rozsáhlé Českomoravské vrchoviny.

Z Luže se vydáváme na trasu před devátou hodinou, je ještě trochu mlhavo a sychravo, ale hned v úvodu nás zahřeje stoupání údolím řeky Krounky po CT 18 (Vysoké Mýto - Skuteč). Zastavujeme se v Předhradí, příjemné obci s hradem Rychmburk, který slouží jako ústav sociální péče, pořídíme jen pár fotek zvenčí a na místním náměstíčku a pokračujeme dál. Pokračuje i stoupání - Perálec a Zderaz, následuje příjemný sjezd údolím Prosečského potoka a míříme do Nových Hradů. Loni jsem byla na prohlídce místního zámku, letos máme namířeno do muzea cyklistiky v zrekonstruované sýpce. Nejdřív ale oběd v zámecké restauraci, je už skoro poledne.

Následuje zase stoupání, v Budislavi začínám pochybovat, jestli naplánovanovanou trasu vůbec do tmy zvládneme. Těšíme se na Toulovcovu rozhlednu, bohužel je v havarijním stavu a zavřená. Ale i tak je tu krásně, dnešek je slunečný a teplý, možná nás nějaká přeháňka zaskočí odpoledne. Z Poříčí dlouhý táhlý dokopec přes Zrnětín do Lubné, a už se blížíme k Poličce. Projedeme kolem několika historických domů a pozůstatků opevnění a míříme na Masarykovo náměstí. Radnice, morový sloup, barokní kašna - chvíli si tu užíváme klidné slunečné sobotní odpoledne. U jednoho z domů myje paní důkladně dřevěná vrata, na Karlův dotaz nás posílá do nedaleké vyhlášené cukrárny Pralinka. Posedíme na zastřešeném dvorku, připadám si tu jak ve skleníku. Preso výborné, ale zákusek mi servírka přinesla úplně jiný, než jaký mi Karel objednal - na nabídku ve vitrinách v tmavém obchodě nevidím.

Raději už se nezdržujeme, jsme teď úplně nejdál od auta. Z Poličky míříme na Oldřiš a Borovou, jak jinak, než zase do kopce. Ale je pořád krásně slunečno, vesnice jsou upravené a čisté, je na co koukat. Karel dokonce postřehne, že na blízkém hřišti probíhají hasičské závody, musí omrknout konkurenci. Soutěží tu děti v požárním útoku. Za Borovou chvíli jedeme po hlavní z Poličky do Hlinska, odbočíme zase ale do lesů a tam někde se to konečně zlomí. Sjíždíme k Proseči, zastavujeme ještě u rozhledny Terezka, ta je přístupná, takže se můžeme rozhlédnout. V Proseči je muzeum dýmek, jedno muzeum nám už dnes stačí, fotím kašnu s kohoutem a frčíme dál. U chaty Polanka se napojujeme na dopolední trasu, ta nás dovede zase do Nových Hradů. Na lavičce sníme zbytky svačiny a pak zamíříme na druhou stranu - Mokrá Lhota, Bílý Kůň - převážně příjemným sjezdem se blížíme k Luži. Cestou nás trochu postrašil mrak, vodu ale žádnou nepřinesl, zatímco u nás doma i tady v okolí prší, my jsme v suchu. Ještě nádherné výhledy na hrad Košumberk, který byl údajně strategickým místem za vlády Karla IV., a na dominantu Luže - poutní chrám Panny Marie. K tomu se jedeme podívat, hrad třeba někdy příště.

Dnešní kopcovitá trasa měřila celkem 82 km. Jeden kilometr byl ale hezčí než druhý, a co jsme toho ještě vynechali! Rozhlednu Borůvku, Toulovcovy maštale, hrad Košumberk… Polička, ale i ostatní obce na trase by si zasloužily podrobnější průzkum… Co s tím provedeme?



Fotogalerie: Z Luže do Poličky