Loňská třídenní cesta, při níž jsme zhruba sledovali tok řeky Moravy až do Starého Města u Uherského Hradiště, má letos pokračování. Plánujeme čtyři dny na kolech, ve skutečnosti je pak pro mě a Karla akce ještě o den delší.

Čtvrtek 18. června jen pro tandem - Velehrad, skanzen i rozhledna

Z rychlíku Galán vystupujeme před jedenáctou hodinou ve Starém Městě, přesně tam, kde jsme loni skončili. Dnešní trasa není dlouhá, proto si ji ještě zpestříme, od nádraží míříme na Velehrad. Je krásně, po ranním mrholení, které nás doprovázelo cestou k vlaku do Ústí n. Orl., není ani památky. Je tu hodně sucho, podle místních nepršelo týdny, ještě jižněji snad dokonce měsíce. Není divu, že se (na rozdíl od nás) na déšť vyloženě těší. Po zběžné obhlídce Velehradu a výborné chřestové polévce míříme ještě do archeoskanzenu Modrá. Podle informací je to replika Velkomoravského opevněného sídliště středního Pomoraví zhruba z 9. století. Projdeme si celé hradiště a pokračujeme zpět do Starého Města.

Zamíříme k Baťovu kanálu a po jeho pravém břehu nás cyklotrasa 47 vede ke Kostelanům n. Moravou. Tady překonáváme most, trasa se od kanálu odklání a po loukách a lesem kolem Ostrožských jezer, vzniklých zatopením štěrkopískových lomů, míří do Ostrožské Nové Vsi. Následuje Uherský Ostroh a Veselí nad Moravou. Tady se zase na chvíli zastavujeme u řeky, projdeme centrum města, dáme si oběd na zahrádce příjemné hospůdky a pak ještě kafe na náměstí, za doprovodu dětského sboru místní ZUŠ. Odtud už to do Kněždubu není daleko - přes Kozojídky a Hroznovou Lhotu. Cestou nás ale ještě zláká rozhledna Radošov. Je to zajímavé místo, v minulosti osídlené, ještě ve 20. století tu stál Radošovský dvůr, byl ale zničen koncem druhé světové války. Když se dostatečně vynadíváme do okolí, zarostlou lesní cestou se vydáme ke Hroznové Lhotě, na loukách a mezi poli je lemovaná třešňovými alejemi - ani bychom už nemuseli večeřet :-). To nám ale nehrozí - hostitelé Lenka a Ruda v Kněždubu už na nás čekají a jsou velmi pohostinní a srdeční. Přijíždí ještě Jana s Oldou a večer příjemně plyne, málem jsme zapomněli jít spát. Není divu, u dobrého moravského vína se krásně povídá.

Deštivý pátek

Ráno trochu otálíme se snídaní, osazenstvo domu si přispalo (až na Lenku, která je už ve škole), na místo setkání v Sudoměřicích přijíždíme s mírným zpožděním, navíc začíná pršet a ochladilo se. Vláďa takticky zaparkoval u hospody a skládá kola, Joža nám vyčítá včerejšek :-) a Milada s Vlaďkou? Zavřely se v autě a vypadá to, že ho nemíní opustit. Podaří se nám je vylákat do hospody, která právě otvírá, po čaji a kávičce se nechají přemluvit k přesunu do Skalice. Vláďa jede dle dohody s autem do Kněždubu a připojí se k nám ve Skalici, najde nás opět v restauračním zařízení. To je tedy začátek výletu! Drobně prší, nic lepšího se dělat nedá. Joža sem přilákal kamaráda z doby působení v armádě a oba mají jasno: prší, silnice jsou nebezpečné - všichni pojedeme někam k Myjavě na chatu.

Nakonec se ale počasí trochu zlepší, a tak se můžeme vydat na cestu dle původního plánu - po Záhorské magistrále. Sakrální památky Skalice si raději už necháme na jindy, v Holíči zamíříme k místnímu zámku a jedeme dál. První kilometry nás míjí dost aut, není to úplně příjemné, ale za Holíčí provoz slábne. Terén se příjemně houpe, roviny nás čekají až navečer a v dalších dnech. Trasa vede výhradně po silnicích, většinou po slušném asfaltu. A je hezky, ale do večera nás ještě počasí potrápí. Petrova Ves, Šaštín-Stráže - v obcích jsou monumentální kostely, zastavujeme, odpočíváme a fotíme. Za obcí Borský Svatý Jur přijíždíme k vodní nádrži Horná Studená voda, je tu otevřená hospoda - neodoláme. Slunečníky, kávička a pivko - když pak projíždíme vesničkou Tomky, začíná pršet. Schovat se není kde, je tu jen pár domků, pokračujeme a déšť nás pak dostihne na kraji lesa.

Všichni lovíme z brašen pláštěnky, Vláďa si ji na poslední chvíli ráno koupil ve Strážnici. Postáváme chvíli u silnice, zkoušíme jet na kolech, zase stojíme, dokonce jdeme pěšky… Zachrání nás přístřešek v obci Závod, mladí hasiči tu něco nacvičují s hadicemi, ale vejdeme se sem. Rozmáchané boty, mokré nohy - v pláštěnce se na kole moc jezdit nedá :-). Naštěstí až do večera už bude pěkně, odkládáme je a frčíme do Velkých Levár. Svítí sluníčko, těším se na Habánský dvůr (údajně největší zachovaná lokalita habánského původního obydlí v Evropě - z r. 1592), jenže je už pozdě odpoledne, déšť nás zdržel, většina se chce co nejdříve ubytovat. A tak malou část trasy obětujeme (Malé Leváre, Gajary a Kostoliště) a po hlavní silnici míříme do Malacek. Ani tady nezajíždíme do centra, na větší město už nikdo nemá náladu, jen projedeme okrajem a po rozbité cestě spěcháme do Plaveckého Štvrtku. Kamenný mlýn, kde budeme spát, je až za obcí poblíž dálnice.

Sehnat v této oblasti přiměřené ubytování byl trochu problém, většina ubytoven nebo penzionů je dlouhodobě obsazená. Důvod mi vysvětlila pracovnice IC v Malackách, v okolí jsou "priemyselné parky", v zařízeních spí jejich pracovníci. Kamenný mlýn je rekreační středisko s "bio" bazénem, hotelem a bungalovy, právě v nich budeme dvě noci spát. Ubytování turistické, cena jako za hotel. Už nás tu čeká Jana s Oldou, několikrát nám s obavami volali, jak zvládáme cestu v dešti. A hlavně - přijeli autem, takže nám odlehčili bagáž :-). Po sprše posedíme v restauraci - večeře, pivo, víno…

Sobotní cesta k soutoku Dunaje a Moravy aneb Jarrrmila ještě nesnídala!

Nechápu, čím jsem si zasloužila tuhle Jožovu hlášku, snídat jsme chtěli všichni :-). Poslouchat ji budu ještě další dva dny. Původně byla snídaně naplánovaná v Plaveckém Štvrtku, na mapě jsme ale našli zkratku a městečkem neprojíždíme. Jedeme přímo do Zohoru, je to jen pár kilometrů. Místní Coop, naproti trh se zeleninou, lavičky v blízkém parčíku… Posilněni pokračujeme dle plánu na jih a stále po CT 024. Tady je proti včerejšku i lépe značená. Ještě před Děvínskou Novou Vsí nás vítá označení obce "Bratislava" a trochu překvapivě občerstvení - Bufet u starého bicykla. Otvírají sice až za chvíli, ale pro české cyklisty mají pochopení. Projíždíme loukami, občas vidíme bunkr z prvorepublikové ochrany hranic, nedaleko tušíme řeku Moravu. Brzo už přijíždíme na její břeh, hustě zarostlý stromy a keři, připojuje se CT 004 (tady je značená jako dálková trasa 13) a společně nás dovedou k soutoku obou řek.

Skoro se nám zatajil dech - tolik vody! Tmavý tok Moravy se spojuje s mohutným proudem Dunaje, počasí nám v tuto chvíli ještě přeje - lodě, turisté, stánky… Ani se nám nechce krásné místo opouštět. Vydat se ještě dál - po břehu Dunaje? Joža hned navrhuje pronajmout loď a plout nejlépe až k deltě do Rumunska! Blížící se mraky nás zase zklidnily, vracíme se. Po Cyklomostě svobody jen nakoukneme na rakouskou stranu, a protože začíná zase krápat, zapadneme do jediné hospody, která je poblíž. Po lehčím občerstvení pokračujeme proti proudu řeky po cyklotrase "Nivou rieky Moravy". Pole s téměř zralým obilím nebo řepkou, kukuřice, louky, nekonečná rovina… Jen v dálce vršky Malých Karpat. K řece se vracíme v obci Vysoká pri Morave, projíždíme po břehu mezi stánky, kolem improvizované tribuny - navečer tu budou slavit letní slunovrat.

I další trasa je vedená po asfaltu, bez provozu aut, v úsecích mezi stromy je povrch zvlněný kořeny, takže to poněkud hrká :-). Listnaté stromy, většinou akáty (ty už jsme viděli podél cest včera), na písčitých půdách se občas objevují borovice. Přijíždíme do Záhorské Vsi, zase se mračí! Krátký déšť přečkáme pod slunečníky u místní hospody. Z trasy tady musíme odbočit a přes Láb (ráno jsme ho vynechali) zamířit zpět do Plaveckého Štvrtku. Večer se podobá včerejšímu, servírka se i dnes tváří jako spící panna, jídlo je ale výborné - taky za ty ceny!

Další soutok a vinařský penzion za odměnu

Dnes snídáme v restauraci, chvíli pak venku sledujeme pejsky, běhají tu se svými páníčky (většinou paničkami) parkur, opouštíme Plavecký Štvrtok a míříme častečně po včerejší podvečerní cestě do Suchohradu. Za ním je Karolov Dvor - polorozpadlá stavení u silnice. Další trasa se podobá včerejší, nekonečné roviny, jen stezka, louky, pole a my. Cyklistů za celý den potkáme jen několik, v neděli koncem června bych předpokládala větší zájem. Vítáme první civilizaci v Gajarech, zajíždíme do obce, i když trasa vede mimo. Je tu otevřený obchod, zásoby na cestu se budou hodit. Dokonce i nanuk byl!

Morava je od cyklotrasy poněkud vzdálená, občas ale potkáváme Zohorský kanál, později přejíždíme Rudavu a kousek jedeme po jejím břehu, další tok je Malolevárský kanál, který několik kilometrů sledujeme. Poblíž obce Moravský Svatý Jan trasa odbočuje směrem k Moravě a rakouským hranicím, necháme se vést značením k jejímu soutoku s Dyjí. Chvíli si to tu užíváme, brzo nás ale vyženou komáři. Čeká nás kritické místo - můstek přes Myjavu. Buď překonat příkré úzké schody, nebo si dva až tři kilometry zajet. Pro natěžko naložené cyklisty to může být problém, naši hoši to hravě zvládají :-). Najíždíme na protipovodňovou hráz, tady už není asfalt, jen uježděná luční cesta, náš postup to trochu zpomalí. Ještě na Slovensku opět provádíme nácvik s pláštěnkami, je to ale jen chvilková přeháňka.

Podjíždíme dálnici, přejíždíme most přes Moravu po staré silnici a po pravém břehu řeky (vlevo ve směru naší jízdy) míříme po CT 44 těsně kolem vody v nádherně otevřené krajině směrem k Mikulčicím, které jsou dnes naším cílem. Několik kilometrů po hrázi, zase jen zpevněná cesta, je ale krásně slunečno. Poslední úsek vede lesem a přivádí nás k Slovanskému hradišti v Mikulčicích. Protože už je pozdě, je tu zavřeno, pročítáme informace na panelech a užíváme si atmosféru místa, které bylo v období Velké Moravy jejím centrem.

Po dlouhé cestě bychom si zasloužili útulnou hospůdku a slušnou večeři. Jenže jediné zařízení v Mikulčicích je sice otevřené, kuchař už ale odjel, Vláďa si vzpomněl na dobrou hospodu nedaleko v Lužici, prý jsou to dva kilometry. Je to sice víc, ale stojí to za to. Sedíme venku u rybníka, večeře je dobrá, na chvíli nás tu navštíví Jitka s Karlem, kteří v blízkém Hodoníně tráví týdenní lázeňský pobyt. Hodnotíme dnešní trasu, večer bude na computerech zhruba 95 km, to je hodně slušný výkon. Jožu ale roviny nebaví a vůbec… Jel s námi naposledy! Vracíme se do Mikulčic, kde je zamluvený penzion, provozuje ho místní vinařská rodina. Před spaním ještě sedíme venku, povídáme a ochutnáváme jejich výborná bílá vína.

Baťův kanál, vinné sklepy v Petrově, Strážnice…, domů každý po svém

Ráno zase straší déšť, po dobré snídani se nějak nemůžeme vykopat na cestu (že by byla důvodem další Jožova degustace?), ale nakonec se to s mírným zpožděním daří. Stejně jako včera je nás už jen šest, Jana i Olda už zařezávají v práci. Přes Lužice míříme do Hodonína a hned po mostě překračujeme řeku, opět po hrázi se hrkáme k přístavu ve Skalici - tady začíná Baťův kanál. Po břehu kanálu pak k Výklopníku Sudoměřice - je to technická památka, nakládaly se tu lodě. V obci Petrov od kanálu odbočujeme, chceme si prohlédnout vinné sklepy Plže - je to památková rezervace lidové architektury. Poblíž je šikovně umístěná hospoda, opět sedíme venku, společně poobědváme a loučíme se. Vlaďka, Joža, Milada a Vláďa zamíří ze Strážnice už přes Tvarožnou Lhotu do Kněždubu, kde mají auto, my s Karlem k rychlíku do Uherského Hradiště.

Není na co čekat, frčíme! Strážnicí projíždíme v pohodě po CT 47, povede nás dnes až téměř do cíle. Těšíme se do Veselí, když bude čas, zastavíme se v cukrárně, kde jsme byli ve čtvrtek. Značení nás pěkně vede po vedlejších cestách, občas ale netušíme, kde jsme. Že by to už bylo Veselí? V ulici je pěkný dům s malovanými ornamenty kolem oken a dveří, mnoho se jich tu už nevidí. Zastavujeme, nenápadně fotím, Karel si vyměňuje mapy a… No samozřejmě - zase prší. A dost slušně. Stojíme na chodníku zrovna pod mohutnou lípou, chvíli tu snad vydržíme. Z vrat právě toho zajímavého domu vykoukne paní a zve nás, ať se jdeme schovat. Děkujeme, to nestojí za to, snad přestane. Jenže prší víc a víc, navlékáme (už zase!) pláštěnky a čekáme. Chvilku nás nechala vydusit a pozvání opakuje. Už se nerozmýšlíme, přecházíme ulici a zapadneme do průjezdu. Je úžasně milá: My jsme taky cyklisti, vím, jaké to je! Uvařím vám čaj. Opět odmítáme, ale je pohostinná, přináší meruňkovici. Druhého panáčka už musíme odmítnout :-). Chvíli povídáme - jsme ve Vnorovech, paní dokonce zná naše hostitele z Kněždubu, těší se na cyklodovolenou na Šumavě - čas ale utíká, vlak nepočká.

Vyjíždíme v pláštěnkách ještě za drobného mrholení, brzo je ale sundáváme. Veselí projíždíme bez zastávky - tady je to náměstí, kostel a řeka, tady hospoda, kde jsme obědvali, po čtvrteční trase míříme do Uherského Ostrohu. Že by dnes nebyla kávička? Ale bude - odbočujeme z trasy do centra a máme kliku. Je tu pražírna kávy, výborné preso a pro Karla turek před krámkem přímo od odborníka. Ostrožská Nová Ves - sem jsme přijeli od Ostrožských jezer, my dnes pokračujeme dál směrem na Kunovice. Jen zdálky fotíme letadla v místním muzeu. A už vjíždíme do Uherského Hradiště, vlak odjíždí za dvacet minut! Kombinací dotazů a orientace dle mapy v tabletu přijíždíme k nádraží včas. Lístky, honem něco malého k jídlu na cestu, všechno klape podle plánu.

Od vlaku z Ústí jedeme celou cestu v drobném dešti, to nás už ale nemůže rozhodit, pláštěnky zůstávají v brašně. Doma jsme asi o půl desáté, motorizovaná skupina o hodinu dřív, do cesty se jim připletla havárka u Opatova.

Šťastně jsme se vrátili z dalšího vydařeného výletu, přivezli jsme si i heslo - KOLO NÁS BAVÍ. Kde jsme k němu přišli? U soutoku Moravy a Dunaje nám hromadné foto pořizuje pracovnice jisté bratislavské fakulty, na plášti měla nápis - Veda nás baví. Tak jsme si ho trochu přizpůsobili :-). Mrzí nás, že se nemohla všech dnů zúčastnit Jana (je v rekonvalescenci) a Luboš. Ten krátce před akcí onemocněl (asi náročný trénink) a zůstali tak doma oba - i Jarmila. Trasy byly dost dlouhé, to bylo ale způsobeno problémy se sháněním ubytování na Slovensku. A kam vyrazíme příště?

Trasy a kilometry: čtvrtek - 79 km (jen tandem) pátek - 95 km tandem (a Vláďa) z Kněždubu, ostatní cca 80 ze Sudoměřic sobota (ve skutečnosti jsme z Plaveckého Štvrtku jeli na jih přímo do Zohoru) - 79 km neděle - 95 km pondělí - 84 km tandem, ostatní cca 40

Fotogalerie: fotí Jana
Fotogalerie: Morava II.
Fotogalerie: fotí Joža a Vláďa