V lednu a únoru jsme si běžek užili dostatečně, v březnu jsme se za sněhem vydali jen první neděli. Ale Jeseníky na ukončení sezóny jsme si nenechali ujít.  

Azurová neděle

Zatímco koncem února už počasí slibovalo jaro, počátek března je ještě zimní. Azurovou nazvala první březnovou neděli Taťána Míkova večer při předpovědi počasí, skutečně byl sice mrazivý, ale krásně slunečný den i na hřebenech. Připadlo dokonce pár cenťáků čerstvého prašanu. Dopoledne jsme vyrazili opět na Panské Pole, u altánu odbočili na opuštěnou cestu, která sleduje hřebenovku severovýchodním úbočím a nabízí výhledy na Bystřické hory a další zajímavé partie. Nepotkali jsme jediného běžkaře, jen mladého divočáka, zkřížil stopu těsně před námi a vběhl do lesa. Škoda, že nepočkal, až vyndám foťák, mohl být zvěčněn v naší galerii. Vystoupali jsme na Mezivrší, na Komáří vrch a zpět se vrátili po hřebenovce, která místy připomínala "Václavák".

Jeseníky

Na víkend v polovině dubna slibovala předpověď počasí konečně sluníčko, a to je hlavní předpoklad této každoroční akce. V neděli 18. dubna jsme vyrazili jen sami s Karlem, před devátou zaparkovali v Koutech nad Desnou a vydali se do kopců na turisticko-běžkařský výšlap, jehož cílem byla restaurace na Pradědu.

Po turistické jsme vystoupali na Petrovku, Kamzík a Velký Jezerník. Teprve tady jsme se přezuli do běžkařských bot a nazuli běžky. Pokračovali jsme na Švýcárnu a Praděd, kde jsme poobědvali (smažáka, hranolky a Pepsi-colu), sjeli jsme ještě ke Kurzovní a pak se vrátili zpět. Kousek před Kamzíkem jsme definitivně odložili běžky, přezuli boty a dál už pokračovali po svých. Poslední dlouhý úsek do Koutů nás vedl po lesní asfaltové cestě, na závěr jsem byla tudíž poněkud "ušlá".

A počasí? Celý den byl nádherně slunečný, dopoledne azuro a bez mráčku, po obědě se začala nasouvat oblačnost, přesto nás slunce doprovázelo celý den. Místy ale foukal studený vítr, takže na tričko to tentokrát nebylo, sníh dopoledne zmrzlý, pak pozvolna povoloval, až byl odpoledne na sluníčku kašovitý.

A ještě - z Koutů až na Velký Jezerník (spíš téměř ke Švýcárně) jsme nepotkali živou duši, stejné to bylo i při zpáteční cestě. Jen od Švýcárny na Praděd a ke Kurzovní bylo dost pěšáků i běžkařů, byly tu taky téměř čerstvě upravené stopy. Výlet jsme si užili, pokochali se výhledy a zpěvem ptáků, v hospodě to bylo fajn :-). Teď už jen ošetřit a uložit běžky a čekat, až zase napadne :-).



Fotogalerie: Jeseníky 2010
Fotogalerie: Azurová neděle