Grácie už jsme sice trochu odrostlejší, o to víc jsme si to ale užily. Tuto májovou sobotu se už tradičně koná známý pochod "Přes tři hrady", letos už 37. ročník pro pěší a 25. pro cyklisty. A my už tradičně tento víkend někam vyrážíme. Někdy dokonce i na výše uvedenou akci.

Letos jsme se domluvily jen tři - Zdena, Jana a já. Že bychom se zúčastnily masové akce v krásném okolí Litic a Potštejna? Ne - zvítězila jiná varianta - vydaly jsme se za Rampepurdou. Honza nás odvezl na Přím, odkud jsme zahájily naše tažení. Sledovaly jsme (občas) červenou turistickou značku - na Ochoz, nad Bělou, na Kovárnu a pak na Rampuši. Počasí na počátek května nádherné (jak jinak!), výhledy, vůně dřeva, rozkvetlého hlohu a šeříků a zpěv ptáků nás provázely celý den. U Kovárny jsme se občerstvily z vlastních zásob a těšily se na kávu a nějaký mlsík na Sokolím hnízdě. Jenže jsme si nezjistily provozní dobu, a tak jsme k hospodě dorazily už před dvanáctou, otvírat měli ale až ve dvě odpoledne. Podělily jsme se o zbytky zásob (moc už jich nebylo) a šlapaly dál.

Na Rampuši jsme našly pokračování červené směrem na Liberk, cesta vedla voňavým lesem a po příjemných travnatných pěšinách rozkvetlými loukami. V Liberku jsme se chtěly podívat na místní dřevěný kostel, plán nám ale překazily rojící se včely uprostřed obce. Raději jsme urychleně zmizely a oddechly si až za vesnicí, vracet se nám tedy vůbec nechtělo. Na Jaroslav vedla cesta asi dva kilometry po asfaltce, pak jsme sešly zase po značené stezce lesem k Ivanskému jezeru, dále ke koupališti ve Včelném, nahoru k altánu a na Panorámu, kde jsme si vynahradily zavřenou hospodu na Rampuši - výborné krémové polévky a dezert s kávou - to byla hodně vydatná tečka za krásným dnem. Takhle najedené bychom už poslední dva nebo tři kilometry těžko zvládaly, Honza nás ale opět obětavě zachránil.



Fotogalerie: Májový vejšlap k Rampepurdě