Víkend v půlce listopadu byl mimořádně příjemný, padaly teplotní rekordy staré víc než sto let. Neděli jsme proto věnovali možná poslednímu pěšímu výletu - tentokrát jsme se rozhodli zdolat nejmenší tisícovku Jeřáb (1003 m).

Tato hora patří k výrazným dominantám českomoravského pomezí, najdeme ji mezi známějšími horskými celky - Orlickými horami, Králickým Sněžníkem a Hrubým Jeseníkem. Rozložitá kupa Jeřábu je součástí Hanušovické vrchoviny (nejmenší ze šestnácti "tisícimetrových" horských celků v České republice).

Lesnaté svahy Jeřábu jsou významnou pramennou oblastí, prochází tudy i hlavní evropské rozvodí. Podstatná část náleží do úmoří Černého moře, a to díky hornímu toku řeky Moravy, kam stékají bystřiny severním svahem a z východní části, ale i jižní svahy (říčka Březná). Západní temeno Jeřábu je už součástí úmoří Severního moře - je prameništěm Tiché Orlice.

Za výchozí bod jsme zvolili Malou Moravu, po modré jsme prošli vesničkou Podlesí, vystoupali k Severomoravské chatě (pod vrcholem Pohořelce - 851 m). Bylo sice dost brzo, ale protože žádná další hospoda už nás na trase nečekala, zastavili jsme se na menší občerstvení - někdo polévku, další kávu a palačinku. Zatímco jsme relaxovali v příjemném prostředí, venku vykouklo z mraků sluníčko a vylákalo nás zase ven. Pokračovali jsme k Rudolfovu prameni (jeden z pramenů říčky Březné), ke kostelíku Sv. Trojice, stále po modré na vrchol Jeřábu a zpět, od Sv. Trojice jsme pak sešli po zelené do Vysokého Potoka a Malé Moravy k autům.

Bylo nás celkem devět, právě tak do dvou aut. A počasí? Zatímco třeba v Praze prý bylo rekordních 21 stupňů, na vrcholu Jeřábu slabší povahy navlékly chvíli i rukavice či kapuci. Ranní oblačnost byla naštěstí vystřídána sluníčkem, ale výhledy jsme si s výjimkou Kralického Sněžníku museli většinou jen představovat :-) - třeba na Jeseníky, tam byla obloha "zadekovaná" celý den.



Fotogalerie: Jeřáb