Chočské vrchy si oblíbila Zdena. Nejprve je s Honzou navštívili s dětmi, vloni s kamarády Jitkou a Pavlem a na letošní začátek září se tato VIP skupina rozhodla přizvat i nás. Těšíme se už od jara a 2. září se konečně vydáváme na cestu. Bohužel bez Zdeny - přejeme jí, aby se zraněná noha brzo a hlavě úplně zahojila, aby mohla zase stoupat na vrcholky hor a kopců.

Nezbytný trénink

Protože jsme se s Karlem celé prázdniny "zašívali" doma, rozhodujeme se v neděli před odjezdem na Slovensko vyšlápnout si alespoň na Praděd. Karel vylákal kolegu z práce a jeho manželku a na trasu se vydáváme z Koutů nad Desnou. Kousek jsme se ještě svezli autem, k dolní nádrži Dlouhých strání už ale šlapeme pěšky. Divokým dolem na Praděd, pak kolem Švýcárny a přes Kamzík zase zpět dolů. Poslední srpnová neděle opět láme teplotní rekordy, na nejvyšší hoře Jeseníků je ale příjemných 24 stupňů a fouká svěží větřík, při sestupu jsme si pak tepla užili dost.

Středa 2. září - přesun do Lúček

Ke Karlovi a Jitce se do "yetíka" naskládáme i s bagáží ještě tři - Jana, Karel a já. Těšíme se na zastávku v Turzovce, to by nám Jožova maminka neodpustila :-). Plánovaná půlhodinka se trochu protáhla, přesto ještě stíháme další atrakci, vylákali jsme je do skanzenu ve Vychylovce. I tentokrát nás sveze úvraťová úzkokolejka, lokomotiva ale ve všední den jezdí motorová. A navečer konečně přistáváme v Lúčkách, za chvíli po nás dorazí Pavel s Jitkou, turistická dovolená může vypuknout.

Ve čtvrtek na Velký Choč

Začínáme pěkně zostra - vyšší kopec v blízkém okolí už k dispozici není. Kousek asfalt, pak lesní cesta, brzo ale stoupáme po pěšinách mezi kořeny, kameny a pokácenými kmeny - prostě ideální terén pro mě :-). Naštěstí to zvládám celkem v pohodě, klasika - podvrtnutý kotník - přichází až při sestupu na zdánlivě přijatelném terénu. Jsem už ale vybavená, ještě než se zvednu ze země, mám už nohu zpevněnou a můžu pokračovat. Dokonce pro mě našli svážnici - lesní pohodlnější cestu. Uvítali to asi i ostatní, protože právě tady začíná pršet. Celý den je mlhavo, na vrcholu sice svítí slunce, ale viditelnost nic moc - je to škoda, za pěkného počasí musí být krásně vidět Tatry, Fatra a široké okolí.

Každý večer se těšíme na posezení, společně povečeříme - ve středu sekanou, ve čtvrtek kuřátko, v pátek králíka :-), na Pavlově noťasu shlédneme, co jsme přes den nafotili, probereme, jak jde život… Dnešek je ale vyjímečný - narodilo se další vnouče! Karel s Jitkou se na základnu vracejí patřičně vybaveni a celý večer je veselo :-).

Pátek v dolinách

Pavel pro nás vybral doliny hned dvě - Prosieckou a Kvačianskou. I tuto túru hodnotí jako nenáročnou procházku :-). Prosiecká dolina je údajně jednou z nejkrásnějších slovenských dolin, dlouhá asi 4 km, v nejužších partiích je to kaňon jen několik metrů široký, skály někde dosahují výšky přes sto metrů. Postupujeme proti proudu říčky Prosiečanky, nechybí ani žebříky a lávky. Romantika se vším všudy. V závěru vystoupáme na louky a míříme do Velké Borové, těšíme se na slíbenou hospůdku - ta je ale zavřená, jak jinak :-).

A tak hned pokračujeme směrem ke Kvačianské dolině, zastavujeme se na Oblazoch u jednoho z mlýnů s pilou, je to technická památka. Řada turistů s dětmi, lákají je sem domácí zvířata - kozy a slepice. Nenechají nás ani v klidu sníst svačinu :-). A pak už zase stoupáme po stráních nad Kvačiankou, závěr trasy se příjemně houpe po loukách a pastvinách slunečným odpolednem na parkoviště v Prosieku. Úspěšný den zakončíme v Aqua Vital parku jen pár kroků od našeho domku střídavě v příjemně teplém a ještě teplejším bazénu.

Sobotní dobývání hradu Liptov

V noci nás budí déšť, předpověď počasí ho slibuje i ve dne, skutečnost je ale o dost příznivější. A tak se i dnes vydáváme na trasu - na blízký hrad. Kolem vodopádu v Lúčkách, procházíme obcí Kalameny, za ní dokonce narazíme na přírodní termální koupání. Hned vedle je turistický rozcestník a začíná pěkný krpál, končí až na vrcholku kopce v nadmořské výšce rovných tisíc metrů, kde jsou pozůstatky hradu Liptov. Je to krásné místo, opečovávané místními nadšenci.

Při sestupu po údajně "příjemnější" trase jsme asi poněkud zakufrovali a málem skončili v téměř neprůchodném svažitém terénu. Z drsného roští jsme se naštěstí vydrápali na turistickou žlutou a sešli zpět do vesničky Kalameny, v místní hospůdce jsme si dokonce dopřáli preso. Pobavili jsme mladou servírku - na dotaz, co nám ke kafi nabídne, nám doporučila "dobošky" a smála se, že nevíme, co to je. Pavel ji musel upozornit, že jsme cizinci :-).

Poslední příjemný večer patřil hospůdce v Lúčkách nedaleko vodopádu, neděle pohodové cestě domů.



Fotogalerie: Pavlovy fotky
Fotogalerie: Chočské vrchy
Fotogalerie: Praděd - léto 2015